Šedesát čtyři bodů loni, devětadvacet letos. Někdo to v Ostravě vysvětlit musí

Artis na papíře vypadá o něco „hrozivěji“. I v případě úspěchu v baráži ovšem musí přijít nějaké změny. Pojďme si je přiblížit.

To, že se čtyřikrát změní trenér, prodají se klíčoví hráči a opravdu skoro zázrakem se liga zachrání, je skutečnost, za kterou někdo musí nést odpovědnost. Že klub získá v jedné sezóně 64 bodů a v následující 29, to moc normální není. Chápu, že fanoušci FCB mají často choreo „zrušte nadstavbu“, ani mně se tento systém nelíbí, „Bundesligový model“ je jednoduše za mě ten nejlepší, jenže bez nadstavby by mužstvo jistojistě sestoupilo. I proto bych se nebál a vyvodil z toho všeho důsledky, abych tak řekl na „kancelářských postech“. Nebudu jmenovat, protože myslím, že už tak ta jména v Ostravě dostatečně rezonují.

To by i do nové sezony měl vést pan Josef Dvorník, jednak si to jednoznačně zaslouží a potom si myslím, že zrovna Baník Ostrava by měl vést člověk, který je s klubem nějak spojený. Pan Dvorník jakožto držitel titulu s Baníkem z roku 2004 tohle naprosto splňuje. Některým fanouškům vadí opavská minulost, ale tu bych rozhodně dal stranou. Rovněž bych dále aktivoval opci na Martina Jedličku a snažil se prodloužit se Srdjanem Plavšičem. Pod Smetanou mu „pšenka“ nekvetla, ale pod Dvorníkem ukázal, že je stále nadstandardním fotbalistou. Dobře se ke konci sezony jeví i Musák. Z hostování se vrátí několik hráčů a takový Samuel Grygar ukázal v dresu Ružomberoku, že by se s ním dalo počítat. S několika hráči se nejspíš Baník bude muset rozloučit, jedním z nich je Ondra Kričfaluši, hráč má výstupní klauzuli a to je věc, která kluby v čele s Viktorií Plzeň láká. Mužstvo samozřejmě bude potřebovat celkové „okysličení“, liga bude po postupu Zbrojovky ještě kvalitnější a zopakovat současnou přestupovou filozofií třetí místo z loňské sezony je hodně iluzorní představa.

Baník baráž zvládnout může a věřím, že ji i zvládne. Ale bylo by velkou chybou brát ji jako pouhou formalitu před tím, co přijde. Táborsko má pár hráčů s ligovou úrovní a kdo půjde na stadion do Vítkovic, měl by si uvědomit, že procházka po růžové zahradě to nejspíš nebude. Ale pak přijde rozhodně to podstatnější. Tahle sezona by měla být budíčkem, hlasitým, pro hodně lidí nepříjemným a hlavně účinným. Čtyři trenéři, prodej klíčových hráčů, 29 bodů. To nejsou čísla, za která se děkuje, to jsou čísla, za která se odpovídá. A zatím to vypadá, že nikdo odpovědnost nést moc nechce. Je ve finále docela ironií osudu, že tým zachránil člověk, který byl dlouho přehlížen a už byl jednou nohou na odchodu. Pan Dvorník přesto ukázal, že cestu ven z toho nejhoršího zná. Pod jeho vedením Plavšič opět ožil, Musák roste zápas od zápasu a mužstvo má alespoň základní herní identitu, která většinu sezony chyběla, většinou to byly jen „nakopávané balony a nějak to dopadne“. Baník Ostrava je klub s tradicí, v minulosti ověnčenou několika tituly a s obrovskou fanouškovskou základnou. To je potenciál, který většina ligových celků může jen závidět. To ale nestačí, pokud se každý rok začíná znovu a znovu od nuly. Jednou to musí přestat.

Autor textu: Radek Ondrák