Semifinále MOL Cupu nabídlo velkolepé divadlo. Baníku se přes vypadnutí tleskalo

Na jeho konci zvedli vítězně ruce hráči olomoucké Sigmy a postupují do samotného finále soutěže.

Momenty fotbalové krásy ale často střídaly i chvíle naprosto nefotbalové a nepochopitelné. Kaňkou nervy drásajícího souboje se způsob rozhodcování, ten nenechal chladným ani jednu stranu. Obzvláště hráčům Baníku se po zápase ruka hlavnímu arbitrovi Černému nijak zvlášť podávat nechtěla. Důvodů jim k tomu v zápase dal dost. Sigma na cestě do finále srazila dalšího favorita, ještě v prvním poločase ale přišla o nejlepšího střelce Jana Klimenta. Ten si ze souboje o míč s ostravským Frydrychem odnesl zlomeninu nohy.

Tenhle zápas budil už dopředu pozornost předních sportovních médií a po jeho skončení může nezaujatý fanda s upokojením konstatovat, že dostal, co chtěl. Možná i ještě nášup navíc. Bohužel ne úplně v tom nejlepším smyslu slova. Dostali jsme pět gólů, otočku, srovnání stavu v početní nevýhodě, penaltu, čtyři redky, spoustu emocí. Bohužel také dvě zranění klíčových hráčů, což pro oba z nich může být dost možná malou osobní tragédií. A hlavně podivný rozhodcovský metr. Na konci pro něj neměl slova chvály ani olomoucký Filip Zorvan, trenér domácích Pavel Hapal nenašel vhodná slova vůbec. A tím vlastně řekl vše. Pohled na slzy v očích Dominika Holce jasně ukázal, o co se v Ostravě hrálo a o co tým přišel. Hořkost a zlobu na sudí ale nezakryl. Dnes to však nebylo jen o rozhodčích, Baník si v nejhorší moment vybral zápas blbec. Brzká červená, nešťastná teč před vyrovnávacím gólem do šatny. K tomu penalta. Tribuny vše viděly. I pod tíhou zmíněného se v moment posledního hvizdu na modrobílé z ochozů snesl aplaus.

Bavili jsme se o divadle a dnešní představení pro více než dvanáct tisíc diváků nabídlo trochu od každého žánru. Hrálo se sotva první dějství a už tu byla zápletka. Domácí stoper Michal Frydrych, hrdina posledního venkovního zápasu na Dukle, ve snaze uhrát míč v souboji s hostujícím Janem Klimentem (toho času nejlepším střelcem ligy v reprezentační formě) volí skluz. Míč ale utíká až za postranní čáru a setrvačností s sebou Frydrych bere i Klimentovy nohy. Tady se zastavme a pojďme si říct, že od obránce Baníku se nejedná o žádný úmysl nebo dokonce zákeřnost, snahu hrát balon odhalují i zpomalené záběry televizního přenosu. Bohužel spolu s nimi odhaluje i to, že Klimentova noha zůstává zaklíněná ve Frydrychovi a jeho přičiněním se prohýbá do nepřirozené polohy hlavně v oblasti kotníku. Po kolizi, kterou sudí Černý pouští, zůstává olomoucký kanonýr v bolestech na trávníku a hned vzápětí to od části publika nepěkně, a teď víme, že i neoprávněně schytává. Zlomeninu lze opravdu nafilmovat jen těžko. Následuje reakce VAR, který Černého volá k obrazovce a ten následně tasí Frydrychovi před očima k jeho překvapení červenou kartu.

Tu si sice v závěru živého televizního přenosu obhájí surovou hrou a ohrožení zdraví protihráče. To je jistě chvályhodné a jistě se mu dá porozumět. A ještě lépe by se ostravským kousalo, kdyby Černý nesečetl dobré tři, čtyři fauly Abdullayeho Sylly do pouhé jedné žluté. Guinejský obránce kartu vyfasoval už v osmé minutě a byl zralý na cestu do sprch. Všiml si toho i Tomáš Janotka, Sylla šel dolů deset minut před koncem první půle. V tu chvíli už tam ale nemusel vůbec být. I on totiž předvedl podobný zákrok, jenže ten neskončil vážným zraněním. Ve svém hodnocení na tento fakt poukázal i domácí trenér Hapal na pozápasové tiskovce. I tam ještě vzplály emoce a vedla se vášnivá debata. A opravdu, i Guinejcův nešetrný zákrok mohl dopadnout podobně nešťastně. Otázkou tedy je, zda hodnotíme způsob provedení zákroku nebo následek. Hodnotit by se měla především intenzita a úmysl. Zde si dovolím kacířskou myšlenku a to, že červenou kartou měly být ohodnoceny oba zákroky, nehledě na to, zda v prvním případě dopadl šťastně pro atakovaného Erika Prekopa nebo v tom druhém bohužel nešťastně pro Jana Klimenta. Ostatně posuďte sami.

Od té chvíle se Černý stává režisérem a zároveň velkou kaňkou jinak kvalitního večerního programu. Pár minut po červeném faulu totiž přehlíží, jak Šínovi rozběhnutému do přečíslení vyroste do cesty žlutý strom obránce Sigmy a rozhodně to nevypadá, že by šlo o nezaviněnou srážku. Ještě pár podobně posouzených zákroků ve prospěch hostí a do pár minut se muži v černém podaří velkou část dvanáctitisícového davu poštvat proti sobě.

Baník přesto nepolevil. Dokud měl sílu, byl i v deseti aktivnější, dá se říct i lepší. Nevoli domácího publika vůči rozhodčím na chvíli otupila radost z vedoucího gólu, nicméně od vyrovnání Olomouce si Černý bere hlavní slovo zpátky…

Vyloučení Frydrycha se neprojevilo hned. Druhý poločas ale ukázal, kolik sil Baník stálo. Tedy těch fyzických. Psychické síly mu bral i po půli Černý, jehož pozoruhodný výběr toho co pískat a co ne, přinesl řadu vyhrocených momentů, včetně provokací mezi lavičkami. Jedno takové vygradovalo červenou kartou pro člena realizačního týmu Baníku Michala Chudíka. A přesně v těchto momentech sudí ztrácel kontrolu nad děním na hřišti a dráždil domácí obecenstvo.

Nikoliv podle všeho správným posouzením klíčových momentů jako byla penalta po ruce Kpoza ve vlastním vápně nebo červená za Kohútův blikanec. Na vrub Černého padá posuzování mikrosoubojů a akcí, které v konečném důsledku vyústily v situace, jenž klání hrubě ovlivnily. Příliš striktní verdikty střídaly odpuštěné jasné fauly, z čehož těžil zejména outsider. Zaplať pánbůh, že Černý správně posoudil alespoň tvrdý Spáčilův šlapák na Riga a olomouckého hráče, rovněž za surovou hru z placu vykázal. Za malou chvíli přidám k tomuto zákroku ještě jeden (ne)zábavný fakt, chcete?

Jak bylo psáno výše, už na tiskové konferenci po zápase bylo při hodnocení hodně dusno. Ani na druhý den po zápase se vášně nezklidnily, spíše naopak. Sociální sítě zaplavilo množství článků a informací o surové hře Michala Frydrycha, updaty o zdravotním stavu Jana Klimenta a jak to bývá, komentující fanoušci se rozdělili na dva naprosto nesmiřitelné tábory. Olej do ohně přilil ranním vyjádřením i sám Kliment, jenž ve Frydrychově zákroku vidí úmysl, čehož se část online diskutérů nadšeně chytila. Jeho výroku se v jeho situaci nelze divit, přece jen zažíval snovou sezonu, na jejímž konci se rýsoval vytoužený přestup „za lepším,“ nejspíše do matičky Prahy k sešívaným. O tuto vidinu v 15. minutě včerejšího duelu, zdá se přišel. Proto se jeho frustraci dá lidsky velmi dobře porozumět.

Michal Frydrych je dříč, srdcař, bojovník a i v souvislosti s tím, čím si sám v posledních měsících prošel i velmi pokorný člověk. Na hřišti nedá nikomu nic zadarmo a nic nevypustí, je prostě takový. Zároveň si můžeme s jistotou říci co Michal Frydrych na hřišti nebyl, není a tak neexistuje důvod se domnívat, že takový kdy bude. Frydrych rozhodně není zákeřný hráč, ač si to po včerejšku neuvěřitelné množství lidí myslí. Marné byly snahy Pavla Hapala svého svěřence před novináři hájit, když kategoricky odmítl sebemenší úmysl útočníka zranit. Sám obránce Baníku se sigmácké hvězdě omluvil jak na hřišti, tak ráno po zápase. I jemu nešťastný moment z prvního poločasu může krutým způsobem ovlivnit kariéru. Vždyť co může pro pětatřicetiletému hráči uškodit více, než možný 18 měsíční distanc.

Kliment má na věc jasný názor, nechejme mu ho, nejsme v jeho situaci, má na něj právo. Zato každé větší sportovní médium mezitím cupuje jak stopera, tak trenéra Hapala, který mimo jiné také vyjádřil lítost nad Klimentovým zraněním. A teď ten slibovaný „fun fact.“ To se pobavíte. Ve vší negativní atmosféře, urážkách v online prostoru a nevraživosti vůči pilíři ostravské defenzívy jaksi zapadlo, že má minimálně po ligové sezoně i druhý zraněný hráč včerejšího zápasu Tomáš Rigo. Jednomu z klíčových mužů Hapalovy družiny podle informací, které zveřejnil novinář a insider Michal Kvasnica hrozí, že kromě nadstavby přijde i EURO 21. Pokud se zhorší prvotní diagnóza a poškozeny budou i vazy a kosti, zmizí i vidina toho, že by se při fazóně jakou chytil, mohl na ostře sledovaném turnaji celkem reálně prodat směr západ. Nezaznamenal jsem, že by se případem Rigo někdo hlouběji zabýval. Už se mu někdo alespoň omluvil? Také nic. Ticho po pěšině. A tak včerejší divadlo skončilo třemi malými tragédiemi. Tragédiemi, které se vůbec nemusely odehrát, nebýt nejasného a podivného metru sudího.

Na tom všem je nejhorší, že za týden přijede Olomouc do Vítkovic znovu. Těžko předpokládat, jak bude po včerejším fiasku dění na pažitu vypadat. Kouč Hapal předem odmítl spekulace o chystané odvetě. O motivaci ale bude mít postaráno. A navíc, fanoušci nezapomínají. Opona ještě nespadla.

Autor textu: Vojtěch Ignác