Skalp Plzně. Chtěli jsme je uštvat, říká teplický Trubač

Co však Teplice k senzační výhře dovedlo? Jak již v rozhovoru po zápase prozradil nový teplický kapitán Trubač, jednoznačným cílem Teplic bylo Plzeň na hřišti uštvat. Trenér Frťala později doplnil, že šel do zápasu s taktikou zdravé agresivity, zodpovědnosti a s cílem narušovat plzeňskou přechodovou fázi. To dle jeho slov hráči plnili do puntíku.

Trenér Koubek nejprve vysekl poklonu svému kolegovi Zdenko Frťalovi.

„Kdo sleduje Teplice, ten ví, že udělaly ohromný pokrok. Hrají urputný a nepříjemný fotbal.“

Podle jeho slov chyběla Plzni agresivita v útočné fázi i větší nabídka od ofenzivních hráčů. Speciálně ho zklamaly rohové kopy, u kterých se vůbec neprojevilo to, co měla Plzeň natrénované. Jmenovitě Lukáš Kalvach tyto standardní situace nezahrával vůbec dobře. Rohových kopů měla dle statistik Plzeň celkem čtrnáct, ale gólovou šanci si z nich nevypracovala. Teplice tak podle trenéra hostů vyhrály zaslouženě.

Chápu, že i v tomto případě bude platit známé pořekadlo, že po bitvě je každý generál. Nicméně už ve chvíli, kdy se ke mně dostala vytištěná předzápasová sestava, jsem si k hráčům Plzně poznačil několik otazníků. Nepochopitelná pro mě byla absence Tomáše Chorého v základní sestavě. Speciálně v situaci, kdy dopředu očekáváte dobývání slušně bránícího a kompaktního soupeře. V tomto ohledu mě velmi zarazil v základní sestavě hrající Erik Jirka, který se od samotného začátku angažmá v Plzni profiluje spíše jako brejkový hráč. Na subtilního Radostu by jistě platila i síla v soubojích, kterou oplývá Mosquera. Ten však rovněž začínal jen na lavičce.

Dobře bránící Teplice tak hráče jako Durosinmiho, Vlkanovu, Jirku i Kopice úplně vymazaly ze hry. Velmi zvláštně působí i fakt, že se ve chvíli, kdy prohráváte, na hřiště nedostane ani jeden z dvojice Kliment – Vydra. Jako střídající se naopak na hřiště dostali Bucha s Traorém, o kterých jsme už do konce zápasu neslyšeli.

Vraťme se ještě na chvíli k hernímu systému Teplic. Ve stoperské trojici nastoupilo trio mladíků, které jsem v jednom z minulých článků favorizoval pro základní sestavu. Jejich celková nezkušenost a mládí se však na hřišti vůbec neprojevily. Vyzdvihl bych i fakt, že během hry měl na starost střídajícího Chorého Chaloupek, při rohových kopech si ho ale přebíral Knapík. Oba se zasloužili o to, že obávaný velikán vyšel střelecky na prázdno.

Trenér Frťala se nebál říct, že výsledky dělá obrana, ovšem neměl na mysli pouze obránce.

„Když bráníme, brání celý tým. Když útočíme, útočí celý tým. Každý chce hrát dopředu. Snažíme se ale kluky naučit, aby je bavilo i bránit.“

I Daniel Trubač si pochvaloval činnost útočné dvojice Fila – Gning směrem dozadu. Ve svých slovech se vrátil zpátky i k penaltové situaci.

„Už po přípravném zápase s Ústím jsem klukům v kabině říkal, že další penaltu dám doprostřed. Staněk se mě snažil rozhodit. Řval na mě, ať kopu doprostřed. Chtěl tím asi tuhle variantu předem vyloučit. Já jsem mu to ale kopnul přesně tam, kam chtěl.“

Teplice pod Zdenko Frťalou hrají velmi nekomplikovaný, ale účinný fotbal. Ve vypjatých situacích je evidentní, že se mladí stopeři včetně matadora Grigara nesnaží za každou cenu o konstruktivní rozehrávku. Nebojí se poslat dopředu dlouhý balón, který ovšem velmi účinně sbírá Fila s Gningem. Proto ani řada nakopnutých míčů není ztracených. V obranné fázi Teplice přechází do rozestavení 5-3-2, kde ve středu hřiště Mareček získával řadu odražených míčů, které následně distribuoval do rychlých protiútoků. Jak ve svém rozhovoru zmínil Daniel Fila:

„Každý ví, kde je jeho pozice na hřišti a co má dělat.“

To samozřejmě nezní jako žádné velké moudro, ovšem zcela přesně to odráží filozofii trenéra Frťaly. Ta je založená na agresivní, zodpovědné, běhavé a nekomplikované hře s rychlými přechody do útoku. Jsem toho názoru, že Teplice by mohly s tímto přístupem hrát i v klidných vodách středu tabulky. Naprosto klíčové však bude, jestli podobný přístup budou hráči předvádět i v zápasech proti méně věhlasným soupeřům.