Slavia hledá produktivního střelce. Značka spěchá, ale v této sezoně to už nebude

Ačkoliv sešívaní často soupeře přehrávají, na jednu vstřelenou branku mají obrovské množství neproměněných šancí. Razantně vidět to bylo v Evropě, kde díky tomu (troufnu si říct) přišli o nějaké body. Kvalitnějším zahraničním celkům stačilo jen pár možností, aby minimálně jednu trefu vsítili za záda brankáře červenobílých.

Podobný problém si ovšem Slavia přenesla v novém roce i do Chance Ligy. První zápas s Mladou Boleslavi rozhodl jedinou brankou v zápase Tomáš Chorý, v Pardubicemi byla situace vidět ještě více. Do šancí se přitom paradoxně dostával často třeba Tomáš Holeš z pozice obránce. Bohužel jeho střelám hodně chyběla kvalita a často skončily vysoko nad bránou.

Slavii vlastně zachránila až penalta (oprávněná). Následně sice Chytil dal gól, nutno ovšem podotknout, že mu míč na hlavu skvěle poslal Zafeiris. Celkový počet střel se ovšem zastavil na čísle přesahujícím třicítku. Gólů ze hry na takové množství šancí je opravdu málo. Nehledě k tomu, že některé z nich byly až trestuhodně zahozené.

Vedoucí celek se tak umí do šancí dostávat. V poslední době hodně sazí na centry, které Diouf nebo Zafeiris umějí (někdy) parádně nasměrovat. V případě nepřítomnosti Tomáše Chorého se dostávají do příležitostí i jinak. Problém je tak opravdu především kvalitní zakončení.

Jenže kde takové hotového střelce vzít? Troufnu si říct, že v Česku to půjde jen velice těžko. Fotbalistu s potřebnou kvalitou by bylo potřeba hledat spíše v zahraničí a nebát se za něj dát větší částku. V letošní sezoně už to nebude, v případě výhry titulu a tím i postupu do Ligy mistrů by to ovšem měla být jasná letní priorita číslo jedna.

Slavie sice má poměrně hodně ofenzivních hráčů, v podstatě jediný s dostatečným důrazem na vstřelení gólu je ovšem Tomáš Chorý. Mojmír Chytil (přestože v Pardubicích dal branku) spousty možností promrhá. O Lingrově neproduktivitě ani netřeba mluvit. Ani Ivan Schranz není klasický zakončovatel. Nezbývá tedy než hledat a hledat.

Autor textu: Lukáš Loužecký