Článek
Ta z pražského zápasu nedělala na první pohled formalitu. Slavii navíc nahrávala pozice trenéra Stefana Pioliho, kvůli němuž si dokonce někteří fanoušci milánského celku přáli vyřazení svých miláčků. Fanoušci Slavie doufali i v dostavení fotbalové magie. Přesně před pěti lety totiž v osmifinále Evropské ligy vyřadila v krásném pražském večeru španělskou Sevillu, jejíž branku tehdy hájil český reprezentační brankář Tomáš Vaclík.
Rychlý konec kapitána
Jedinou slávistickou jistotou v sestavě byla neúčast senegalského obránce El Hadji Malicka Dioufa, pro něhož zápas v Miláně velmi rychle skončil kvůli červené kartě. Dalo se však předpokládat, že ve slávistické sestavě nastane více změn vzhledem k tomu, že se dala očekávat od „sešívaných“ mnohem větší ofenziva, než jak tomu bylo před týdnem na San Siru. Slavia tam i v deseti ukázala, že se nelekla slavného jména a fakticky proti sobě stáli dva vyrovnaní soupeři. Především u toho čekala fanouškovská obec opakování a žila v naději, že AS Řím nebude jediným tradičním italským klubem, který odjede v této sezoně z Edenu s porážkou.
S týmem AC Milán přicestoval do Prahy také dánský fotbalista Simon Kjaer, který měl v dresu Sevilly lví podíl na postupu Slavie před pěti lety. Na soupisce Slavie jsme mohli vidět celkem čtyři pamětníky tohoto zápasu, přičemž žádný z nich a ani samotný Kjaer nezahájil zápas v základní sestavě. Slavia zahájila zápas s jediným útočníkem Mojmírem Chytilem. Už z toho bylo patrné, že Jindřich Trpišovský neměl záměr bezhlavě útočit od první minuty, přičemž se dala očekávat jistá kooperace se sešívanou sestavou.
Italský soupeř nastoupil v nejsilnější možně sestavě s vědomím, že Evropská liga je už jedinou soutěží, v níž může reálně uspět. Brzy se však dostavila komplikace v podobě zranění brankáře Mikea Maignana. Ten se však nakonec rozhodl pokračovat v zápase a v 15. minutě vychytal Mojmíra Chytila. Dvě minuty poté francouzský brankář své účinkování ukončil. Ve stejnou chvíli však skončil zápas kvůli červené kartě pro Tomáše Holeše a Slavia měla před sebou ještě delší oslabení, než jaké sehrála v Miláně. Deset minut poté přišla první velká šance italského týmu, ale Jindřich Staněk v souboji s Pulisicem obstál. Dvě minuty poté vyslal další varování Leao. Následoval však smutný slávistický konec poločasu. Góly Pulisice a Loftuse-Cheeka udělaly ze slávistického postupu něco neřešitelného. Rafael Leao proměnil v nastavení zbylé hráče v diváky a jednalo se o jistou symboliku toho, co se v prvním poločase na hřišti odehrávalo.
Druhý poločas z povinnosti
Motivovat hráče do fakticky rozhodnutého zápasu muselo být pro trenéry v šatně skutečně těžké. I přítomní diváci byli fakticky smířeni s fotbalovým osudem a patrně především rekapitulovali letošní pohárovou sezonu. Evropské poháry už o poločase skončily pro Tomáše Vlčka a proti italskému velkoklubu si zahrál také slovenský hráč Michal Tomič. S ubíhajícím časem bylo všem přítomným v podstatě jasné, že mnoho fotbalové krásy již k vidění nebude.
Jak přibývaly minuty na světelné tabuli, ocitali se slávisté patrně v nedělním zápase se Slovanem Liberec a největší radost fanouškům patrně udělal patrně návrat Christose Zafeirise. Čestný úspěch Matěje Juráska zajistil alespoň jednu příjemnou vzpomínku pro všechny slávisty na tento večer. Hráči „rossoneri“ postupně patrně také mysleli na nedělní zápas ve Veroně, kde bude mít za cíl udržet druhé místo v tabulce, z něhož by se Slavia ráda posunula výše. V takovém případě by znělo v Edenu ono známé přísloví – „konec dobrý, všechno dobré“.
Jan Klásek
