Článek
Hlavně jsem si po utkání nad zrzavým mokem kladl otázku, čím je způsobena až extrémní nevyrovnanost výkonů Trpišovského družiny.
Doma skvělé, venku tristní
Kdyby měl nějaký fanda sešívaných před pár lety vyjmenovávat hlavní přednosti svého oblíbeného mančaftu, určitě by neopomněl zmínit stejnou sílu doma a venku. Ostatně stačí si vzpomenout na zápasy na půdě Leicesteru, Dortmundu nebo Rangers. A nyní? Před zápasem venku si rovnou beru antidepresiva a před pohárovými dvojitou dávku. Jinak se to snad ani zvládnout nedá. Doma tým připomíná rozzuřeného vlčáka, kdežto venku malé zraněné koťátko. Ale čím to je?
Kdyby odpověď byla jednoduchá, tak ji trenér vyřeší lusknutím prstu. Bohužel tak lehké to nebude. Osobně vidím hlavní problém ve slabší psychické odolnosti hráčů a v absenci většího množství výraznějších lídrů. Je znát, že jakmile se utkání nevyvíjí úplně podle představ, tak se z některých reprezentantů v sestavě Slavie stávají průměrní ligoví hráči. Často taky sešívaní nastupují do utkání s tím, že se vyhraje samo. Tohle podcenění jim fanoušci doma úplně nedovolí, navíc když se nedaří, dokážou je atmosférou strhnout.
Kam se poděl „Totální fotbal“?
U zápasů s ukrajinskými soupeři bylo vidět, že hlavním cílem je nepouštět protivníka moc do šancí a v klidu to uhrát bez zásadnější únavy. Je to samozřejmě legitimní způsob, jak oponenta zdolat a kdyby nedošlo k minelám brankáře, bylo by to nejspíš i v Polsku bez stresu a ušetřily by se síly. Na druhou stranu, chce něco takového fanoušek Slavie vidět?
Kolář nebo Mandous?
Poslední dvě utkání nezastihly v úplné pohodě brankářskou jedničku Ondřeje Koláře. Už v Jablonci dostal hodně prapodivnou branku, ale to nebylo nic proti tomu, jak „vyčaroval“ dva góly Luhansku. Řada lidí jej omlouvá tím, že dvě inkasované branky poté svými zákroky odčinil, ale já s tím úplně nesouzním. Gólman je vždycky primárně posuzován dle toho, co pustí a obě branky ukrajinského soupeře jdou bez diskuse na jeho vrub. Hráči v poli za sebou musí cítit jistotu, což bohužel v tuto chvíli u Koláře nemohou.
Druhou stranou mince je to, že Aleš Mandous musí jako dvojka vidět, že první brankář v posledních dvou zápasech zaváhal. Takže pokud zůstane nadále na lavičce, bude to pro něj strašně demotivující. Je to bývalý reprezentant a šanci si nepochybně zaslouží. Nikdo určitě zeťe klubového šéfa z týmu neodstavuje, ale pauza by jemu, Mandousovi i celému týmu prospěla.
Slabá forma útočníků
Když už kritizuju našeho brankáře, nelze opomenout ani podprůměrnou formu útočníků, která ještě více začala vynikat s odchodem Ondřeje Lingra. Strašně se fotbalově trápí Václav Jurečka, ale aspoň dostatečně pracuje pro tým. Po skvělém startu to moc nelepí Mojmíru Chytilovi. Kdo mě však svými výkony nejvíce zaráží, je Mick van Buren. Docela by mě u něj zajímalo statistika ukopnutých míčů do autu, protože zde možná vévodí číslům napříč všemi evropskými ligami. Já mám Micka rád, je to sympaťák, ale loni se křičelo na Standu Tecla i po výrazně lepších výkonech, než předvádí nizozemský útočník. A tak si říkám. Není proti Karviné čas na pana kanonýra Stanislava Tecla v základní sestavě?
Únava
Jistou roli ve slabších výkonech z posledních zápasů jistě hraje i únava. Ani bych snad neřekl, že hráči mají těžké nohy, ale problém vidím spíš v tom, že se kvůli únavě neustále točí se sestavou i s rozestavením, čímž mizí úspěšné automatismy. Navíc se ukazuje, že někteří náhradníci bohužel nedosahují kvality hráčů ze základu. Důležité je, že v Evropě se postup nakonec ukopal a postavení v lize je taky výborné. Teď to chce trochu stabilizovat sestavu, nabrat síly a navázat na domácí evropské výkony, které byly špičkové. Los Evropské ligy je celkem přijatelný a ačkoliv cesta do jara není jednoduchá, tak schůdná určitě ano.
