Článek
Slovácko stojí na prahu nové éry a s tím souvisí například i daleko větší transparentnost vůči fanouškům. Ať už je to větší marketingová snaha přiblížit tým fanouškům skrze sociální sítě, tak i nečekané setkání vedení klubu s fanoušky klubu, na němž jsem nesměl chybět. A tam zazněly teprve zajímavé informace.
Jak to vlastně bylo s Kalabiškou?
Začnu vlažně a to otázkou, která trápila zejména skalní fanoušky Slovácka. Co stálo za odchodem Kalabišky? Pro ty, co neradi čtou, to zodpovím jednoslovně – prachy. Pro ty, co rádi čtou, to trochu rozeberu.
Na již zmiňovaném setkání vedení (které zastupoval Petr Pojezný) s fanoušky tato otázka visela ve vzduchu tak dlouho, než si ji v podstatě pan Pojezný položil sám. Dle jeho slov se jednalo čistě o jednání Kalabiškova agenta. V rámci toho, zda West chtěl, aby Kalabiška setrval, to bylo dlouho na hraně. Na jednu stranu velký univerzál, který dokázal vždy pomoci. Má nějaké zázemí v Uherském Hradišti, jeho syn zde navštěvuje školu i akademii. Na druhou stranu byl ve svých 37 letech už daleko za svými nejlepšími léty.
Výsledek však byl takový, že pana Pojezného navštívil Kalabiškův agent s tím, že chce odměnu za podpis. Jakkoliv je zvláštní, že hráč v těchto letech ještě vůbec má agenta, je docela drzost v sedmatřiceti žádat pro něj prémii. Na druhou stranu se však agent „náhodou“ potkal s vedením Pardubic. Slovo dalo slovo, padla nějaká tisícovka a Kali je pryč. Pro Pardubice jistě dobře a přeji Kalimu jen to nejlepší. Tohle jednání však asi není úplně optimální.
Kde jsou peníze z Evropy?
Asi nejpalčivější otázka, kterou si kladli fanoušci už dva roky. A musím složit poklonu panu Pojeznému, jakým způsobem fanouškům vše vysvětlil.
Peníze opravdu skončily v týmu. Řečí čísel – z Evropy sice něco dostanete, ale taky do ní něco musíte vložit. A Slovácko si svou sezónu v Evropě užívalo. Rozpočet týmu tedy narostl o takřka 50% (pro zajímavost, rozpočet pro tuto sezónu je 150 milionů Kč, z čehož větší polovina padne na platy a 50 milionů připadá přímo na majitele, kteří je investují). A společně s účastí v Evropě se nesl i nákup posil a hlavně jejich zaplacení. Nicméně když máte jednu sezónu peníze z Evropy a další sezónu ne, tak toho hráče i tak platit musíte.
Dle pana Pojezného se peníze z Evropy rozdělily v podstatě na třetiny. Z toho první třetinu spolkla samotná účast a náklady. Další třetina se rozložila na platy hráčů, odměny, posily a to i v dalším období. A poslední třetinu tým použil na doplacení dluhů a restů z minulých období. Takže žádné takové, že pan Zemek (o tom ještě bude řeč) tahal peníze na umoření svých dluhů.
A co vlastně Zemek? Je to opravdu tak, jak se říká?
A opět odpovím jednoslovně – NENÍ.
Pan Pojezný mluvil o panu Zemkovi v superlativech. A poskytl fanouškům širší pohled a perspektivu, kterou jsem neviděl popravdě ani já. Pravdou je to, že pan Zemek postavil klub na nohy. Před koupí byl klub v dluzích za 100 milionů a v podstatě za minutu dvanáct před zánikem jej pan Zemek odkoupil. Dlouhodobá práce, investice a plánování pak přinesly to, že klub je dnes poměrně stabilní, hraje špičku ligy a dlouhodobě se mu daří.
V posledních letech padala na pana Zemka kritika, že se klubu nevěnuje, že z něj tahá peníze apod. Ohledně těch peněz – jen on každý rok dává do klubu kolem 25 milionů. A nezapomeňte, co nás potkalo v minulých letech… covid, energetická krize a další srandy, které zasáhly i jeho a jeho podnikání. Dle pana Pojezného se však již tyto věci podařilo vyřídit a Zemek se postupně „vrací“ do aktivní role v klubu. A mezi námi, je to vidět – před touto sezónou došlo asi k nejvýraznějším změnám v klubu a to i ve srovnání s evropskou sezónou.
Nedořešené prostory stadionu – chytne se město za nos?
Velkým tématem celé diskuze pak byl i stav stadionu, zázemí a prostor pro hráče. A ty jsou, dle pana Pojezného dost tristní. Já osobně bych se nebál říci i tragické. Již deset let nejsou na stadionu dokončeny kanceláře pro vedení klubu a tak celé vedení sídlí v sousední sportovní hale. V prostorech, které mají své nejlepší za sebou, nejsou klimatizované a ani nijak reprezentativní. A co si budeme, první dojem dnes dělá hodně. Dokážu si představit, když v létě přijede nový hráč podepsat smlouvu a pan Pojezný ho přivítá ve svém kamrlíku v pětatřiceti stupních, tak to je dost trapné. A vůbec nejde o to, že by nebyly peníze apod.
Ale nikdo není schopen říct ani „ANO, budujte“ nebo „NE, nic nebude“. Takže deset let je vše na nulovém bodu a vlastně nikdo nechce dát definitivní odpověď. Co je však ještě horší je zázemí pro mládež a tréninkové prostory. Slovácko sice mělo první tréninkovou umělku v republice už před dvaceti lety. Ale od té doby již uplynul nějaký čas a nic se nezměnilo. Stadion je města Uherské Hradiště, nikoliv klubu a tak je všechno strašně složité a podstupuje se hrozná byrokracie, jak už je v naší malé zemičce zvykem. Takže mládež i akademie trénují po okolních vesnicích. V Mařaticích, kde veškeré zázemí tvoří pár buněk na školním hřišti tamní základní školy. Dále v Kunovicích a Starém Městě, kde se musí o hřiště „dělit“ a tak dále.
Bylo by dobré, kdyby fanoušci Slovácka začali bombardovat město svými dotazy. Třeba by se věci někam pohnuly. Takový Stanislav Blaha – starosta Uherského Hradiště je na sociálních sítích velmi aktivní, rád se chlubí fotkami z VIP Slovácka i dalšími věcmi. Třeba by dokázal odpovědět, kdy bude mít prvoligový klub slušné zázemí pro své pracovníky a hlavně pro mladé hráče. Dneska slyšíte všude, že podpora mladých hráčů a dětí je to nejdůležitější pro klub. Tak by mě zajímalo, kdy vedle slov uvidíme i nějaké činy.
Slovo na konec
Upřímně mě vůbec vůle vedení se setkat s fanoušky mile překvapila. I dle slov pana Pojezného chce Slovácko nadále více komunikovat směrem ven, získat další fanoušky a být k nim otevřenější než v minulých letech. Obsadilo se několik nových pracovníků do marketingu a je to vidět – Slovácko je na sociálních sítích viditelnější, lidé se více zajímají a celkově to vytváří mnohem lepší pohled na klub ze strany fanoušků. Na diskuzi zazněly i další otázky, avšak ty už dle mého nebyly tak důležité, jako témata, která jsem tady popsal.
