Článek
Proti sobě nastoupily již jisté mistryně ligy ze Slavie Praha a vyzvaly houževnatý tým, aktuálně v lize třetí 1. FC Slovácko. Velmi rozevřené nůžky ženského fotbalu se potvrdily i tentokrát.
Ženský fotbal v ČR má jasně rozdělené síly
V ženském fotbale, nejen v České republice, jsou kvalitativně velmi rozevřené nůžky. Zatímco běžně vídáme i v pozdějších fázích mužského poháru i druholigové celky nebo celky z chvostu tabulky (zmiňme například letos Opavu a Zlín), nic takového se v ženském fotbale v podstatě stát nemůže. Pravda je taková, že kvalita i prvoligových týmů je natolik rozdílná, že by se musel stát zázrak, aby se do finále poháru dostal někdo jiný, než špička tabulky první ligy. Za pražskými „S“ se nyní na třetím místě pravidelně umisťuje právě Slovácko a zejména v aktuální sezóně se na něj dotahuje i Liberec. Zbytek tabulky je natolik vzdálený, že nejsou neobvyklé i dvojciferné příděly gólů – například na konci března přejela Slavia Pardubice 10:0.
Ještě markantnější je pak rozdíl mezi ženskou druhou ligou a naší první. Ve druhé lize a ve spoustě případů i v té první se bavíme o tom, že ve velké míře nastupují do zápasů amatérky. Dívky a ženy, které vedle sportu studují a normálně pracují. Pokud byste tedy ženy Slavie poslaly proti druholigovému týmu, dalo by se to přirovnat zápasu mezi již zmiňovaným Realem Madrid a například Uherským Brodem (prosím, neberte to nijak ve zlém, jen jako přiřovnání).
Slovácko dlouho odolávalo. Zázrak se však nekonal
Slovácko nevstoupilo do zápasu vůbec špatně. Od počátku se sice vesměs bránilo, ale nepustilo Slavii k žádným velkým šancím. Jediným záchvěvem převahy Slavie bylo nastřelené břevno po ráně Bartovičové. I když bylo vidět, že Slavia více drží míč, více sbírá odražené míče a snaží se hrát kombinační fotbal, záloha a zejména obrana Slovácka nedala nic zadarmo a fungovala jako dobře namazaný stroj. Až jsem si musel povzdechnout: „Kdyby to tak fungovalo i u chlapů.“ Do šaten se šlo za nerozhodného stavu 0:0 a diváci byli hodně zvědaví, jestli vůbec Slavia dostojí svému postavení jasných favoritek.
Ve druhém poločase hrálo Slovácko ještě lépe. Vyhrávalo souboje a několikrát se dostalo do hezkých akcí. Zejména Jaida Nyby v dresu Slovácka byla doslova krok od prvního gólu zápasu. Bohužel ale na přízemní centr nedosáhla. První gól vstřelila po hezké akci z těžkého úhlu Michaela Khýrová a Slavia začala přidávat na tempu.
Druhý gól padl v 78. minutě, kdy před brankovou čáru letěl zprvu nenápadný centr. Snad z brankové čáry jej prvně odkopávala bránící hráčka Slovácka. V následné skrumáži se však podařilo slávistkám dorazit míč do rány, byť za cenu bolestivých ran. Bartovičová i brankářka Slovácka Růžičková zůstaly po soubojích na zemi a musely být ošetřeny. Naštěstí se vše obešlo bez velkého zranění. Slavia nakonec slavila zasloužené vítězství 2:0 a bere letos double.
Hrálo se na adekvátním stadionu?
Co se mi hodně honilo hlavou bylo, proč se hraje na stadionu ve Velkém Meziříčí? Chápu, že se mělo finále odehrát na neutrální půdě, ale proč zrovna tady? Stadion s tribunou na sezení pro pár set diváků s celkovou kapacitou dvou a půl tisíc. Přitom na nedávné derby pražských „S“ dorazilo přes šest tisíc platících diváků. Za mě a spoustu fanoušků na místě se toto prostě nepovedlo. FC Velké Meziříčí hraje naši čtvrtou nejvyšší soutěž, Divizi A, a podle toho i stadion vypadá. Nic proti němu, jistě svůj účel plní skvěle, ale událost, jakou finále poháru bezpochyby je, si zasloužila lepší kulisy.
Možná chtěli pořadatelé hrát co nejvíce uprostřed republiky snad kvůli možnosti dojezdu obou fanouškovských základen. Čest fanouškům Slavie, kterých dorazilo hodně a vytvořili i hezký kotel. Za Slovácko rozhodně taková účast nebyla. A přesto se mi zdálo, že dobrou polovinu z necelých 1 400 diváků tvořili místní, kteří se prostě přišli podívat. Což není určitě špatně, ale očekával bych přece jen trochu více.
Když už někde uprostřed naší krásné země, proč se nehrálo například v Jihlavě? Tamní Stadion v Jiráskově ulici, domovský stánek FC Vysočina, by byl přece daleko důstojnější stánek pro konání takové akce. Navíc bychom se mohli bavit i o lepší dopravní dostupnosti, nabídce zázemí pro diváky apod. Tohle byla asi jediná kaňka na kráse jinak hezky stráveného jarního odpoledne a pohledného fotbalu.
Dejte ženskému fotbalu šanci, zaslouží si to
Už jsem to říkal mockrát. Ženský fotbal je na vzestupu a už dávno neplatí, že holky neumí běhat a kopnout do míče. Naopak, ženský fotbal je stále lepší a koukatelnější. To může potvrdit nedávné mistrovství světa, probíhající kvalifikace na EURO, ale i naše domácí zápasy. Holky dávají do hry daleko víc srdce a byť se v soubojích taky nešetří, málokdy vidíte nějakou z nich filmovat, půl dne se válet po trávě nebo zdržovat hru. Byť Slavia vedla a měla vítěztví už prakticky jisté, nebyli jsme svědkem dlouhých rozehrávek, zdržování filmováním faulů při každém střetu se spoluhráčkou nebo neustálou diskutací s rozhodčí, jako je v oblibě v zápasech mužů.
Chápu, že spousta z vás může vnímat ženský fotbal jako nějakou vtipnou a ne zrovna sledováníhodnou záležitost, ale děláte chybu. Ženský fotbal je regulérní sport a v mnoha ohledech, které jsem naznačil výše, svou kvalitou překonává i ten mužský.
Holky ze Slavie i Slovácka předvedly skvělý výkon. Slovácko, byť považováno za velkého outsidera, nedalo svým soupeřkám nic zadarmo. Snad jen jediná věc, která mě na zápase vyloženě zklamala bylo, že v občerstvení neměli grilovanou klobásu, ale jen cigáro z udírny. Jinak to byl super výlet, holky si zaslouží potlesk ve stoje a všechny palce nahoru.
