Slovácko si spravilo chuť po deklasu na Spartě

Klub z Uherského Hradiště vedení udržel a po prohře na Spartě si připsal tři body do tabulky a určitě má výhra kladný vliv i na psychiku hráčů. Nad celým týmem však visí varovný prst, který Slovácko provází už delší dobu – neschopnost proměňovat šance a velmi nevyrovnané výkony v průběhu zápasu.

Vrátím se teď trochu v čase. V minulém kole odcestovalo Slovácko na Spartu. A všichni víme, jak to dopadlo. Rozjetý pražský celek přejel Slovácko 5:0 a připsal si zaslouženou výhru. Kromě snad prvních deseti minut, kdy Slovácko hrálo vyrovnanou a otevřenou hru, Sparta zaúřadovala a po zbytek zápasu k ničemu moc tým z Uherského Hradiště nepustila. Nic na tom nemění ani dosti sporné neodpískané penalty pro Slovácko. Přesně tak sporné, jako byly ty, které Spartě v minulé sezóně přinesly titul a odpískané byly. Ohledně přístupu rozhodčích si tedy udělejte obrázek každý sám.

Ještě bych chtěl zmínit z tohoto zápasu jednu věc. A kupodivu to nemá nic společného se Spartou nebo Slováckem, ale s komentátorem zápasu. Osobně jsem sledoval zápas v aplikaci Fortuny a v jednu chvilku jsem nevěděl, jestli se mám smát, něco rozbít nebo jít rovnou zvracet. Dle pana komentátora prý Slovácko mělo v zápase málo faulů. Nemám nic proti tomu, když někdo kritizuje důraznost v zápase ale říct, že když hraje klub čistě, tak je to vlastně špatně? Měl jsem vždy za to, že fauly jsou spíše záporná statistika. Tohle mě opravdu zvedlo ze židle a už jsem pak už raději komentátora moc neposlouchal.

Zápas se Spartou potřebovalo Slovácko co nejdříve hodit za hlavu a nabrat nový dech, zlepšit si náladu a psychické nastavení. Možná je i štěstím, že dalším týmem, který doma přivítalo, byla Karviná. Té se moc v aktuálním ročníku ligy nedaří a od posledního místa ji dělí jen ještě tragičtější hra Zlína, se kterým má stejný počet bodů, ale lepší skóre. Cíl pro sobotní odpoledne byl tedy jasný a tři body prakticky povinností. A už ve druhé minutě zvedl domácí fanoušky ze sedaček Holzer, který dorážkou dal na 1:0. Celou dobu bylo vidět, že Slovácko je jednoduše lepším týmem. Kromě ojedinělé střely a pár nepodařených pokusech o protiútok se Karviná k ničemu prakticky nedostala. Společně s druhým gólem Slovácka, který střelil v 18. minutě Matěj Valenta, se tak šlo do šaten za stavu 2:0 a fanoušci byli v očekávání, kam se může skóre vyšplhat. Slovácko se zdálo rozjeté a Karviná naopak nějak zabrzděná.

Na hře Slovácka bylo jasně vidět, že se do hry vrátily opory, které tak chyběly právě ve hře se Spartou. Petržela s Havlíkem v záloze, Hofmann v obraně a další. Ať už to byla hra dopředu, kde čtyřicátník Petržela popírá jakékoliv zákony fyziky a celkem běžně prohání o generaci mladší kluky, tak hlavně obrana Slovácka v tomto zápase hrála na jedničku. A jestliže nemůže Slovácko momentálně zdobit velká úspěšnost v útoku, tak je to právě obrana, která svými výkony tlačí moravský klub kupředu a jen velmi málo se dopouští nějaké chyby. Když se dneska podíváte na výkony Michala Kadlece a na to, co předvádí i ve svém věku, musíte se mnou smeknout pomyslný klobouček.

Po začátku druhého poločasu zůstali domácí fanoušci docela opaření. Očekávalo se, že Slovácko svou dominanci na hřišti převede i do druhého poločasu, ale opět došlo na věc, kterou kritizuju od začátku této sezóny. A tou je nevyrovnanost výkonů v průběhu zápasu. Zatímco v prvním poločase bylo jasné, kdo je na hřišti pánem, ve druhém poločase jakoby si chlapi z Uherského Hradiště řekli, že vlastně stačí a už si to jen nějak odkroutí do konce. Bohužel se své šance chopila Karviná a vlastně jen se štěstím si Slovácko své vedení udrželo. Nechci určitě borce ze severu Moravy nějak hanit, ale štěstí Slovácka byla právě neschopnost Karviné překonat skvělou obranu Slovácka. Největší šancí Karviné byla střela Alexe Ivána, kterou těsně před brankovou čárou vykopl kapitán Slovácka Michal Kadlec. Následoval ještě neuznaný gól Luckyho, který zahrál rukou.

Druhý poločas měl ještě jeden nepříjemný stín, a to výkon rozhodčího. Nejde úplně říct, že by Karviné připískával, ale spíš bych doporučil navštívit očního lékaře. Už dlouho jsem neviděl tolik neodpískaných faulů docela tvrdě hrajících hráčů Karviné a několik z nich mělo být po právu odměněno kartou, ale nebylo. Třešničkou na dortu byla pak žlutá karta pro Milana Petrželu, který byl sám faulovaný. Za mě tento zápas rozhodčí nezvládli a byli zbytečně měkcí.

Už na Spartě odehrál svůj 300. ligový zápas Vlastimil Daníček, oslavy však pochopitelně přišly až na domácí půdě. Oporu a dnes již legendu Slovácka poctil celý stadion potleskem ve stoje. Tento odchovanec Slovácka je vskutku jedním z nejvěrnějších fotbalistů nejen na Slovácku, ale v naší lize obecně. S výjimkou jednoletého hostovaní právě v Karviné v sezóně 2014/2015 odehrál všechny své zápasy právě za Slovácko. Za celý Žongl magazín přejeme Vlasťovi další úspěchy ve fotbalovém i osobním životě a děkujeme za všechny skvělé výkony, které fanouškům ukazuje.

Na závěr bych chtěl zmínit ještě jedno žehrání fanoušků Slovácka a to, proč do zápasů neustále nastupuje Filip Vecheta a ne navrátivší Rigino Cicilia. Zatímco já totiž Filipovi fandím, spousta fanoušků Slovácka nechápe, proč neustále nastupuje v základu a v zápase s Karvinou se jeho výkon nelíbil ani mně – nenapadal, měl dost špatnou poziční hru a souboje ve většině případů prohrával. Rigi pak po čtyřzápasové pauze nastupuje jen jako náhradník na pár posledních minut. Odpověď je jednoduchá – chybí mu kondice a ligový zápas by momentálně nezvládl. Bohužel ve svém předchozím angažmá moc nehrál a to se projevilo. Nyní nastupuje do zápasů i za béčko a doufejme, že se v brzké době rozehraje.