Slovan se proti Spartě popravil sám. Za průšvih mohl nezvládnutý úvod a klukovina Kayonda

Při pohledu na základní sestavu Liberce jsem si pomyslel, že Radoslav Kováč čte magazín Žongl, neboť došlo k mnou vzývanému odsunu Petra Juliše mimo základní jedenáctku. Trenérovi Liberce jsem doporučil na jeho pozici zasunout Lukáše Masopusta. Zde se však již naše cesty rozcházejí. Liberec totiž nastoupil v překvapivém rozestavení 4-3-3, kde nad záložní řadou Masopust – Hlavatý – Stránský, nastoupilo útočné trio Mašek – Krollis – Ghali. Na první pohled velmi přitažlivá ofenzivní sestava, které ve mně vzbuzovala velká očekávání.

Ale nejen samotná sestava. I povaha vzájemných zápasů mezi Libercem a Spartou nabízí mnohdy zajímavou podívanou, speciálně pokud se hraje na severu. Atmosféra je i za vydatného přispění hostí skvělá, což mnohdy i liberecké vybičuje k nadlidským výkonům. Celý Liberec má jistě v paměti srpnové odpoledne roku 2017, kdy Slovan v devíti hráčích zvládl vyrovnat a vybojovat proti Spartě cenný bod.

Nicméně aby se podobný scénář mohl opakovat, musí být zákonitě dodržena jedna základní premisa. Slovan musí odolat úvodnímu tlaku a pokud možno jako první neinkasovat. To se však nepovedlo. Liberec propadal kvůli úzkému rozestavení především na levém kraji hřiště. Tříčlenná záloha nestihla vyplňovat kraje a hráči Sparty měli spoustu času na kombinaci i na centrování. Co je horší, tak hned v 10. minutě zasadil gólové razítko na převahu Sparty Pavel Kadeřábek.

Slovan nebyl vůbec ve hře. Sám Radoslav Kováč v pozápasové tiskové konferenci uvedl, že na svých svěřencích viděl určitou bojácnost. Liberec se vůbec nedostával s balónem na soupeřovu polovinu a v podstatě jen bránil prostor, bez náznaku ofenzivního přídavku. Výjimkou byla situace z 22. minuty, kdy Liberec překonal střed hřiště nákopem Tomáše Koubka. Ten si šikovně zpracoval Lukáš Mašek, který následně po kombinaci se Stránským vyslal vstříc Vindahlovi Ahmada Ghaliho. Nejlepšího hráč Slovanu v dosavadním průběhu ročníku ovšem v zakončení selhal. Je dost možné, že děj utkání by mohl být jiný, ale to je už jen chabá vějička potenciálního optimismu.

Pokud fanoušci domácích ještě drželi určitou naději, že se Liberec v utkání zmátoří a stane se důstojným soupeřem, srazil je po půlhodině hry Aziz Kayondo. Sympatický obránce a ve většině zápasů také záruka vysoké herního standartu se nechal po půlhodině školácky vyloučit. Kayondo neuposlechl základní fotbalovou poučku, že lepší gól dostat, než se nechat vyloučit a zbytečně zatáhl za dres unikajícího Birmančeviče. Ten nabídnuté šance využil, flákl sebou na zem a zdrcený Kayondo šel do sprch. O to horší, že u balónu by byl pravděpodobně dřív Koubek než srbský rychlík a Kayondův zákrok byl tak dvakrát zbytečný. Taxativní červená. Zápas, na který se celý Liberec těšil, skončil podstatně dříve, než kdokoliv na severu chtěl.

Veškerý taktický plán se Kováčovi zbortil jak domeček z karet. Slovan navíc dostal druhý gól hned po změně stran, a tak i poločasová promluva vzešla vniveč. Zápas se poté v podstatě už jen dohrával. Liberec může utkání mrzet i z toho důvodu, že Sparta nepůsobila dojmem neporazitelného giganta. Druhý poločas už to byla v podstatě nudná podívaná, kde Sparta skoro rezignovala na větší útočnou potenci. Naopak to byl Liberec, kdo měl po hodině hry povedenou desetiminutovku s třemi ryze gólovými šancemi. Juliš, Hlavatý ani Icha ovšem neskórovali.

Kdyby Slovan na Spartu takto nastoupil už od úvodu, mohli jsme být svědky jiného utkání. To je ovšem jeden z mnoha bolehlavů Liberce v této sezoně. Nedaří se vstupy do utkání a skóre se dohání až v pozdější fázi zápasu. A to je mnohdy už pozdě. V dalších zápasech bude potřeba, aby hráči zapnuli od první minuty. A to je práce pro Radoslava Kováče, který už schytává od domácích fanoušků poměrně velkou dávku kritiky. A nečeká ho nic lehkého. Program bude neúprosný – ve formě hrající Zlín, dále pak Plzeň, Baník a Slavia. Navíc musí vyřešit několik problémů v sestavě. Vybrat náhradu za vykartovaného Azize, najít konečně vhodnou pozici pro ztraceného Masopusta a trefit gólového útočníka. To je něco o čem se sice ještě moc nemluví, ale Liberec zatím ve svém kádru nemá žádného vícególového střelce.

Autor textu: Michal Takács