Slovan si nahněval fanoušky. Proti Hradci podal bezkrevný výkon

V sobotu byl U Nisy na pořadu dne klasický souboj o pověstných šest bodů. Liberec toužil Hradci odskočit na devět bodů, a Votroci se naopak chtěli vměstnat na prozatímní šesté místo v tabulce, hned za svého sobotního soupeře, a ztrátu stáhnout na pouhé tři body. Pro smutek všech domácích fanoušků, kterých přišlo za hezkého počasí solidních 3 579, svůj plán v realitu zhmotnili hosté.

Divácky neatraktivní utkání moc krásy nenabídlo. Přesto se ale dají najít témata a okamžiky, které rámovaly sobotní klání, a na které se teď společně podíváme.

Při bližším pohledu na trávník bylo zřejmé, že čeká hráče těžká šichta. Plocha byla dosti zablácená a především v prostoru mezi lavičkami bychom stébla trávy hledali zbytečně. Jak ale sám Radoslav Kováč v pozápasovém rozhovoru prohlásil, hřiště bylo pro oba týmy stejné. Hradec si navíc i na tomto pažitu dokázal minimálně čtyři gólové šance připravit. Slovan ani jednu.

Stav hracích ploch je ale bolehlavem pro většinu ligových týmů. Zvlášť v tomto období má mnoho klubů obrovské problémy připravit konkurenceschopné hřiště. O to více je ale potřeba, aby se majitelé napříč ligou rozhodli začít pumpovat své peníze právě také do trávníků. A ne se jen soustředit na přeplácení drahých posil nebo investování do rozvětvené scoutingové sítě.

Od 17. února probíhá ve světě Ramadán, a Slovan má ve svém kádru hned několik hráčů, kteří v souvislosti s tímto svátkem drží půst. A nutno podotknout, že každý není jako Lamine Yamal, který i během Ramadánu dokáže vstřelit hattrick Villarealu, tak jako včera. Slovanistům to neběhalo, a bylo viditelné, že nejsou ve své kůži. Zřejmé to bylo především u Mahmiče nebo Diakitého, který byl dokonce po půlhodině hry střídán.

Ramadán trvá až do 19. března. A vzhledem k tomu, že do té doby odehraje Slovan utkání ještě s Bohemians a Teplicemi, může mít Radoslav Kováč se stavbou základní sestavy ještě pořádně těžkou hlavu.

Abych byl ale přesný, přišlo mi, že fyzická kondice nebyla problémem jen u hráčů držící půst. Takový Marek Icha působil už po hodině hry, jako kdyby měl za sebou ten den již dva maratony. Důkazem byla 64. minuta zápasu a jeho odflinknutí souboje s Vlkanovou, které skončilo nastřeleným břevnem. Hráči Liberce v zápase zkrátka nebyli, a všichni budou jistě dělat vše proto, aby na duel s Hradcem co nejdříve zapomněli.

Již v 36. minutě sáhl Radoslav Kováč k dvojitému střídání. Zraněného Krollise nahradil Afolabi Soliu a na místo Diakitého přišel Milan Lexa. Oba novicové měli do hry přinést pravděpodobně lepší pohyb a kvalitu směrem dopředu. Namísto toho měli ale oba střídající lví podíl na jediné brance celého zápasu. V 38. minutě se totiž Soliu naprosto nesmyslně rozhodl, že svůj první kontakt s balónem provede patičkou, kterou Hradec zachytil. Balon se poté kostrbatým způsobem dostal až k unikajícímu Pilařovi, který nejprve kličkou do středu udělal Masopusta a pak úplně stejnou kličkou přešel přes Lexu. Naprosto hrozivé první minuty na place, jak pro Soliu, tak pro Lexu.

Lexa není samozřejmě žádným psem obranářem a přednosti má především při hře dopředu. Ale podobně jako u jeho spoluhráčů, se nedokázal vůbec naplno projevit a zůstal skryt v herní šedi. Nepřesné přihrávky a pomalý pohyb byly signifikantním atributem u všech hráčů Slovanu.

Pokud Radoslav Kováč spustil na své svěřence fén v šatně po prvním poločase, nechci si představovat, jak to vypadalo v kabině domácích po konci zápasu. Zatímco v úvodu utkání měl Liberec alespoň náznaky zajímavých akcí, zejména po průnikovkách Diakitého, po pauze Slovan zbraně sklidil úplně. Nula střel na branku a očekávané góly na hodnotě 0,04 jsou všeříkající.

Hradec Králové na tom nebyl o nic lépe. Votroci měli ale k dobru vstřelený gól z první půle, a tak je k výraznějším ofenzivním choutkám nic nemotivovalo. S přihlédnutím ke kvalitě hrací plochy jim bylo jasné, že se stačí zatáhnout na vlastní polovině a trpělivě odvracet jeden centrovaný balón za druhým. A to se jim také povedlo.

Autor článku: Michal Takács