Slovan si nebezpečně koledoval. Nakonec však domácí neporazitelnost uhájil

Nicméně hráče má Baník stále kvalitní a člověk si zkrátka říká, že někdy ten slavný stroj musí zase začít pořádně přikládat pod kotel. Proti Liberci to však nebylo.

Slovan dokráčel k vítězství po hubené výhře 1:0 a nutno podotknout, že to vůbec nebylo tak nezáživné utkání, jak by mohlo skóre napovídat. První půlhodinu se oba celky střídaly v iniciativě a lidově řečeno, každý chvilku tahal pilku. Čím více se první poločas ale blížil ke svému konci, přebíral otěže utkání Liberec. Slovan se nakonec po přestávce dostal do vedení, které si udržel do konce zápasu. Utkání bylo protknuto několika zajímavými momenty a na některé z nich se podíváme na následujících řádcích.

Otázka, která se u Nisy v posledních měsících řeší nejhlasitěji, se jednoznačně týká situace v obraně. Pro včerejší duel nemohl Radoslav Kováč počítat celkem se čtyřmi stopery. A aby toho nebylo málo, kvůli žlutým kartám chyběl navíc Aziz Kayondo. Absence ugandského reprezentanta byla vyřešena nasazením narozeninového oslavence Josefa Koželuha. Na stoperu nastoupil s N’Guessanem opět Mikula.

Po půlhodině hry spadla stoperská kletba i na Mikulu. Ten musel jít ze hřiště dolů kvůli problémům s kolenem a ještě není jisté, jak dlouho bude mimo hru. Slovan má však obrovskou výhodu v tom, že má ve svém kádru Lukáše Masopusta. Ten opět ukázal, že po českých hřištích aktuálně neběhá univerzálnější fotbalista než je právě on. Nelehkou pozici zvládl velmi dobře a s grácií tak oslavil svůj 300. ligový duel kariéry, čímž vstoupil do klubu legend. Dobrou zprávu pro Slovan navíc je, že pro další zápas bude k dispozici už i Augustin Drakpe. Ten už sice seděl na lavičce proti Baníku, ale ještě se necítil úplně stoprocentní. Právě proto šel na hřiště místo něj Masopust.

Jediný gól utkání vstřelil po Koželuhově přisunutí Ermin Mahmič, který vzhledem ke svým výkonům, v Liberci asi už moc dlouho nevydrží. Zásah rakouského šikuly poměrně dlouhou dobu zkoumal VAR. Řešit se mohlo mnoho věcí. Ofsajdové postavení centrujícího Dulaye či Mahmiče nebo potenciální faul Maška. VAR ovšem nenašel žádné pochybení proti pravidlům a branku hlavnímu rozhodčímu Benešovi doporučil uznat.

Složitost celé brankové situace asi nejvíce dokumentuje pozápasový rozhovor právě Jana Beneše, který v rozhovoru pro OnePlay měl v plánu zkoumání brankové situace rozebrat. Viditelně znervóznělý Černý se ale do situace zamotal a v půlce rozhovoru si zvolil raději úprk od mikrofonu pryč. Nervozita je svinstvo, kdo z nás to nezažil. Důležitější je, že na hřišti působil Beneš dobře a za mě odpískal po všech stránkách poměrně povedené utkání. Úsměv na tváři mi vyvolal ještě transparent, který držel fanoušek Slovanu v kotli s nápisem SUPRAS AGAINST VAR. I on si musel v tu chvíli uvědomit, že nebýt toho zpropadeného VARu, Slovan by včera žádný gól nedal.

Obrana Baníku připomínala podstatnou část zápasu pořádně děravý cedník. Liberec si vytvořil opravdu nebývalé množství brankových příležitosti a jen vlivem své vlastní nekvality v zakončení utkání neskončilo větším gólovým rozdílem. Pálení šancí započal Mašek, který z dobré příležitosti poslal nepříliš dobře umístěnou přízemní střelu, s kterou si Jedlička jednoduše poradil. Posléze se k němu přidal i Dulay, Rus nebo Sychra. Šanci bylo mnoho. Ale druhý gól ne a ne vsítit.

Baníku dělaly problémy především nakopávané balony, které dokázal Krollis s Maškem dobře distribuovat dál. Skvěle fungoval v roli kreativního hráče Mahmič, který hrál, jak má ve zvyku, velmi přímočaře a svou rychlostí dělal Baníku velké problémy. To můžu říci také o Dulayovi nebo Diakitém. Diakité si připsal na své poměry docela dost zkažených přihrávek, ale podobné množství balónů dokázal na útočné polovině také získat a následně rozehrát do zajímavé útočné situace. Směrem dopředu to byl možná Diakitého nejlepší zápas v Liberci.

I přes zisk třech bodů si troufám tvrdit, že Slovan závěr zápasu mohl zvládnout daleko lépe. Poslední čtvrthodina byla hra nahoru dolů a na obě brány se valil jeden útok za druhým. Liberci chyběl klid. Namísto kontroly balónu a chytrého šetření času se mnohdy domácí hnali střemhlav dopředu a pozapomněli na zadní vrátka. Nejednou se stalo, že Baník útočil na Liberec ve stejném počtu hráčů, ve kterém Slovan bránil. Situace 4v4 či 5v5 je rozhodně něco, co si jako kouč týmu ve vedení nepřejete ke konci zápasů vidět.

Na hřišti v tu chvíli chyběl hráč, co by hru dokázal uklidnit a s rozvahou určit potřebné tempo hry pro poklidné dohrání vítězného zápasu do konce. Baník toho však naštěstí pro Slovan nedokázal využít a Liberec se může těšit z důležitého vítězství.

Jedním z nejnebezpečnějších hráčů Slovanu byl určitě Patrik Dulay. Slovenský křídelník nastoupil po dlouhé době v základní sestavě a po celý zápas hýřil aktivitou. Drtivá většina útoků Slovanu šla právě přes jeho pravou stranu. I z toho důvodu, že nalevo chybělo typické levé křídlo. Dulay poslal do vápna pár nebezpečných centrů a navíc se mohl jako první i gólově prosadit. Krátce před poločasem mu ale radost zhatil zákrokem zápasu Martin Jedlička.

Dulay se stal zároveň také jedním z hlavních proponentů toho, proč Liberec vsítil jen jednu branku. Celkem dvakrát se dostal do situace, kdy mohl předat Krollisovi jednoduchou přihrávku před prázdnou branku. Dulay ale v prvním případě přihrál lotyšškému útočníkovi na paty a v druhém případě mu poslal tak dlouhý balón, že skončil až v zámezí. Příklady situací, které musí skončit v každém případě brankou. Dulaye může naštěstí uklidňovat fakt, že Slovan i tak utkání vyhrál.

I přes hrozivě řešení finální fáze mám ale pro Dulaye slova chvály. Po roce aklimatizace se začíná dostávat v této sezóně více na hřiště a důvěru trenéra odměňuje velmi dobrými výkony. Nebojí se hrát, dobře zvládá souboje jeden na jednoho a dobře dokáže využít svou rychlost. Až dostane na kopačky více klidu a ligových zkušeností, může být pro Slovan v budoucnu klidně podobně důležitým hráčem jako je aktuálně Mahmič.

Autor textu: Michal Takács