Slovan veze z Hradce Králové tři body. Srdcař Mikula hrdinou

Gólově velmi bohaté utkání viděli fanoušci včera v Hradci Králové. Slovan dvakrát v zápase prohrával, přesto dokázal dvakrát vyrovnat a na konci i využít svou herní převahu a dotáhnout utkání do vítězného konce.

Vstup do utkání měl ale lepší Hradec Králové. Votroci se dostali do vedení hned v 11. minutě, kdy roh Vlkanovy využil Tomáš Petrášek. Velké pochybení obrany Slovanu. Nedokážu si totiž představit, že by měl nejnebezpečnějšího hráče Hradce Tomáše Petráška hlídat Lukáš Masopust. Více než výšková převaha (rozdíl 20 cm) byla znát ta silová. Petrášek Masopusta vyloženě odtlačil a pohodově uklidil míč do brány. Bývalého reprezentanta z gólové akce ale neviním, Petráška by si měl hlídat někdo z dvojice Gabriel-N´Guessan. Od věci by ani nebylo, bez jednoho centimetru dvoumetrového stopera, zdvojovat.

Slovan však na inkasovaný gól reagoval nejlépe, jak mohl – přepnutím do ofenzívy. První šance gólem neskončila. Podobně jako Hradec zahrozil Slovan také po rohu. Ani na dvakrát však Zadražila liberečtí nepřekonali. Především Masopustova dorážka z bezprostřední blízkosti volala po gólu. Co nedokázal Masopust, zvládl Mašek. O pár minut později totiž napřáhl ze střední vzdálenosti parádně Mahmič, jehož střelu vyrazil Zadražil pouze před sebe, u míče byl jako první Mašek a nemýlil se.

Bývalý útočník Mladé Boleslavi si zaslouží pochvalu. Vypadá to, že už vytlačil ze základní sestavy Liberce Raimondse Krollise a je pro Radoslava Kováče jedničkou na hrotu. Poskytnutou minutáž využívá náramně. Není líný na krok, je velice platný v mezihře a dokáže být i gólový. Dvě z těchto vlastností využil i při vyrovnávající brance. Přesně v momentě, kdy putoval balón z Mahmičovy kopačky, vystartoval Mašek sprintem k brance Zadražila. Právě to, že nebyl skoupý na krok, byl hlavní důvod, že byl před brankou jako první a měl dost času na to, aby přesně zamířil. A to se mu také povedlo.

Liberec poté Hradec přehrával. Byl daleko více na balónu a soupeře v podstatě vůbec nepouštěl na svou polovinu. Dlouhodobý tlak však nedokázal adekvátně využít, a takřka z ničeho nic opět inkasoval. Horák dostal příliš prostoru na centr, který technicky dokonalým kopem zametl do sítě Vlkanova. Hradecký šikula byl díky nedomluvě libereckých v podstatě nebráněn. N´Guessan s Gabrielem pokrývali Grigera a Kayondo byl nesmyslně v prostoru, kde nebyl široko daleko nikdo. Naprosto zbytečný gól, který Slovan srazil opět o krok zpět.

Ve středu zálohy vedle sebe nastoupila podruhé v sezoně trojice ve složení Masopust – Hlavatý– Mahmič. Trio záložníků, kteří mají na první pohled velice rádi míč na svých kopačkách. Velkou otázkou tedy bylo, jak si všichni navzájem vyhoví. Podstatnou část zápasu to vypadalo tak, že Masopust je v tom nejnižším postavení a za úkol má především výstavbu rozehrávky – klidně až v pozici vedle stoperů. Hlavatý působil mezi řadami, snažil se dát hře finální myšlenku a dost často přebíral balón od Masopusta. Mahmič poté figuroval v podstatě jako ofenzivní záložník s jediným cílem – neustále postupovat dopředu a tlačit se do zakončení.

Ermin Mahmič byl pro Zadražilovu branku skutečným nebezpečím. Kdykoliv měl možnost a trochu volného prostoru před sebou, ihned pálil – celkem si připsal šest střel. Je pravda, že ne vždy trefil zařízení, ale to se při takové střelecké potenci ani neočekává. Ostatně už proti Baníku ukázal, že se nebojí vystřelit, a byl za to odměněn premiérovou brankou. V Hradci se díky jeho odvaze prosadil Mašek a navíc dokázal sám rozvlnit síť hezkým halfvolejem po přiťuknutí Mikuly. Mohlo to však být ještě růžovější. Jeden z jeho dalších povedených pokusů skončil tečovaný na břevně. Mahmič byl směrem dopředu jednoznačně nejnebezpečnějším hráčem Slovanu.

Skóre bylo vyrovnané a Slovan se chystal k závěrečnému tlaku. Hradec po vstřelení druhé branky v podstatě rezignoval na ofenzivu a pouze se bránil. Jedinou otázkou bylo, jestli se Slovanu podaří potřetí prosadit, nebo zda se oba týmy rozejdou s jedním bodem.

Jubilejní desátou sezónu kroutí na stadionu U Nisy Jan Mikula. Letos už to vypadalo, že se služebně nejstarší hráč Liberce odklidí do ústraní a přednost budou dostávat mladší a dražší posily. První start si připsal dokonce až na konci srpna, kdy byl jedním z aktérů prohraného utkání se Zlínem. Utkání s Plzní poté ještě odseděl na lavičce, ale proti Baníku, Slavii a teď i Hradci odehrál celou porci 90 minut.

A nutno podotknout, že má za sebou velmi povedené výkony. To, že je Mikula tradičně silný do defenzivy, není asi žádné překvapení, ale že stíhá i rychlostně a navrch přidá i ofenzivní nadstavbu, s tím už se moc nepočítalo. Jen se podívejme na jeho letošní bilanci, která čítá čtyři zápasy, jeden gól a dvě asistence. Za taková čísla by se nemusel stydět ani lecjaký šikovný štírek na křídle.

Zpět do zápasu v Hradci. O Mikulově asistenci na Mahmičův gól jsem se už zmiňoval. Liberec bušil do Hradce a ne a ne se prosadit. Domácí viditelně odešli fyzicky, čehož se Slovanu ale nakonec podařilo využít. Neprosadil se však ani Krollis, ani Juliš. Uspěl možná ten, od kterého se to čekalo nejméně. V 89. minutě se podařilo odcentrovat přes dvojici laxních protihráčů Afolabi Soliuovi, k balónu se přes Petráška protlačil Jan Mikula a na dlouhou nohu překonal Zadražila. Gejzír liberecké radosti byl odpálen.

Předpokládám, že mezi fanoušky Liberce není nikdo, kdo by to bývalému kapitánovi nepřál. Mikula nechal na hřišti vždy vše, a i když to nebylo vždy technicky dokonalé, vždy byla jistota, že udělá vše, co je v jeho silách. Vítězný gól proti Hradci je i jakýmsi zadostiučiněním za to, co vše v dresu Slovanu ubojoval. Jen houšť, Miky!

Autor článku: Michal Takács