Smetanový týden po anglicku aneb Slovácko pod novým trenérem

Nejdříve domácí zápas s Mladou Boleslaví, které bylo co vracet a pak dva nepříjemné výjezdy – do Olomouce a na pražskou Bohemku. Výsledek je takový hořkosladký, ale vlastně spíše hořký než sladký.

Byl to jubilejní 700. zápas Slovácka v nevyšší soutěži. Doma proti Mladé Boleslavi, na jejímž hřišti dostalo v předchozím utkání výprask 3:0. Bylo co vracet a proč se předvést. Slovácko taky do zápasu nevstoupilo špatně. Drželo míč, mělo územní převahu a kdyby to ve 20. minutě bylo 2:0, tak by nikdo nemohl říct ani popel. A to i díky neuznanému gólu Krmenčíka hned v první desetiminutovce. Na tribuně jsme se sousedy ovšem bavili hlavně o tom, že nám ta hra strašně připomíná nedávný domácí zápas proti Teplicím. Tam taky Slovácko od začátku ovládalo hru, aby nakonec kapitulovalo. A pak to samozřejmě přišlo. První větší akce Bolky a gól. A veškerá předchozí snaha a tlak byli tytam. Naštěstí v nastavení prvního poločasu srovnal Krmenčík a do šaten se šlo za stavu 1:1.

Druhý poločas se nesl v náboji hezkého koukatelného fotbalu. Oba celky si vytvářely šance, ale u nich taky skončilo. V této sezóně musím pochválit hlavně Milana Heču. Ten je v bráně jistý a oproti druhé polovině minulé sezóny (která se mu nepovedla) je to zase ta jistota a síla v bráně jakou Slovácko potřebuje. Ve druhé polovině však gól nepadl a oba celky se rozešly smířlivě. Slovácko opět ztratilo zápas kvůli neschopnosti proměnit šance.

Zápas s Olomoucí se dohrával po předchozím přesunutí kvůli silné mlze. Vtipné bylo, že podobná mlha ležela na hanácké metropoli i ve středu. Naštěstí se však počasí umoudřilo a zápas se mohl hrát. Slovácko do něj vstoupilo spíše pasivně a soustředilo se výhradně na defenzivu. Nepřesné přihrávky a špatná poziční hra ústili v to, že se hráči zřídkakdy dostali na polovinu soupeře a když, tak z toho nebyla žádná hrozba. To se však změnilo po asi půlhodině hry, kdy Slovácko začalo více vystrkovat růžky a vše korunoval gól Michala Kohúta po rozehraném rohu. Slovácko zaslouženě vedlo a Michal Kohút byl jednoznačně nejlepším hráčem na hřišti z týmu hostí.

Druhý poločas však přinesl totální kolaps. Přehrnula se hodina hry a došlo ke srovnání. Jan Kliment si připsal další zářez do tabulky střelců a pak už to šlo všechno z kopce. Naprosto zbytečný faul Matyáše Kozáka, druhá žlutá, červená a ven. V 83. minutě otočil stav olomoucký Pokorný, a aby toho nebylo málo, tak druhou červenou dostal Merchas Doski po stíhačce na Klimenta. Nutno podotknout, že tento zákrok se mi jevil dost sporně. Minimálně se ale nejednalo o úmysl a Doski se vlastně faulu ani nemohl vyhnout. Dohrávali jsme v devíti a Hanáci zápas zaslouženě otočili. Závěr tohoto utkání určitě budeme chtít všichni brzo zapomenout.

A posledním odehraným zápasem byl druhý výjezd. Tentokrát Slovácko zavítalo v sobotu do slavného Ďolíčku, aby se utkalo se sousedem z tabulky. Na Bohemku Slovácko docela umí a tak jsem se těšil na hezký zápas. A ten mi taky byl přinesen. Jak řekl můj kamarád a redaktor konkurenčního plátku, „ten zápas měl všechno“. Stejně jako v Olomouci i tady Slovácko vstoupilo do zápasu spíše pasivně. Po půlhodině hry na svou pasivitu doplatilo a po centru Drchala si připsal třetí ligový gól Zeman. Nezáživná první půlhodina byla pryč a začal se hrát opravdu hezký fotbal. Ten byl korunovaný srovnávacím gólem Blahúta po krásné střele k tyčce. Zdálo se, že otěže zápasu přebírá Slovácko, avšak klokani si vzali své vedení zpět už po necelých čtyřech minutách hry a v hlavní roli opět Drchal.

Druhý poločas začal tlakem z obou stran a hned po pár minutách musel, bohužel, hřiště opustit domácí kapitán Hůlka. Ten utrpěl zranění po souboji a srážce hlavami a diagnóza řekla podezření na zlomenou lícní kost. Hůlku tak čeká operace a dlouhé léčení. Za celou redakci mu přejeme brzké a bezproblémové uzdravení.

Vraťme se však k zápasu. Slovácku jakoby docházely baterky a v 58. minutě šli domácí do vedení 3:1. Člověk by si řekl, že je po zápase. To by však nešlo u tvrdohlavých moraváků. Největší zábavu přinesla závěrečná desetiminutovka včetně pětiminutového nastavení. Tak si to shrňme – v 87. minutě nepromění Krmenčík penaltu, v 89. minutě dává gól Kvasina po krásném šťouchnutí patičkou a v poslední minutě nastavení, celkově 95., dává Kvasina druhý gól. Poté se dlouho zkoumaly případné ofsajdy a vše se protáhlo kvůli technickým potížím. Nakonec však je gól uznaný a po infarktovém závěru odváží Slovácko z Bohemky bod. V Uherském Hradišti se slaví, ale nechtěl bych vidět myšlenky fanoušků zeleno-bílo-zelených.

Že by Smetana vstoupil do klubu a zázrakem se všechno začalo stavět na zadní, to asi čekal málokdo. Navíc vstoupil do klubu v době, kdy jej čekala hromada zápasů naskládaných k sobě, nebyl moc čas na nějaké adaptace a vlastně se není ani proč zlobit na výsledky. Slovácko prochází přestavbou kádru, změnil se hlavní trenér a očekávat instantní výsledky nelze. Vtipní jsou pak fejsbůčkoví odborníci a jejich rádoby vtípky o tom, jak to „nové koště špatně mete“. Sám Ondřej Smetana i vedení říkají jedno: Slovácko nyní nemůže procházet nějakou změnou herní koncepce. Na to není prostor. Smetana a celý klub se musí soustředit hlavně na výsledky a dohrát podzim co nejlépe. A když si zhodnotíme jednotlivé zápasy:

Domácí zápas s Bolkou nebyl špatný. Je potřeba si uvědomit, že Bolka hraje evropské poháry, má kvalitní tým a dokázala porazit španělský Real Betis. V české kotlině je to momentálně srovnatelný soupeř a zápasy mohou dopadnout jakkoliv. Remíza po změně trenéra tedy není nic špatného.

Na druhou stranu tu máme prohru v Olomouci, za kterou si kluci můžou sami. Kozák dostal druhou žlutou úplně, ale naprosto totálně zbytečně a zápas byl pak už ztracený. Stejně jako Bolka, je i Olomouc srovnatelný soupeř. Na rozdíl od Slovácka má však spolehlivého útočníka a prohra na jejím písečku není nic neočekávatelného. Otázkou je, jaká prohra. Tohle byl fakt průšvih.

A na třetí stranu tu máme „vyloupení“ Ďolíčku. Fantastický závěr, který rozhodl celý zápas. Proč ale takto kluci nehráli celý zápas? Nedá se přece spoléhat na to, že závěrečný tlak vždycky přinese nějaké ovoce. Slovácko má dlouhodobě problémy s výkonností a nějakým nadšením pro hru, což se v tomto zápase podepsalo. Bod beru všemi deseti vzhledem k průběhu zápasu.

Na nějaké hodnocení práce Ondřeje Smetany je ještě brzo a brzo bude až do jara. Až v zimní pauze se naplno projeví jeho vliv a to, co do týmu přinese. S tím spojené pak budou samozřejmě i změny v sestavě. Očekává se, že se na trávník snad vrátí kapitán a vůdce týmu Vlasta Daníček, jehož návrat všichni fanoušci netrpělivě vyhlíží. A samozřejmě s netrpělivostí očekáváme i změny v kádru. Zcela jistě je, kde posilovat. Dokázal bych si představit klidně odchod Rigina Cicilii, který dlouhodobě nehraje. Marko Kvasina, kterého fanoušci Slovácka vážně nemusí pro jeho (ne)výkony sice zachránil klubu zadek v Ďolíčku, ale udrží si výkonnost? Krmenčík stále není perfektní střelec, ale jeho snaha je vidět a místo v sestavě si zalouží. Maty Kozák je mladý, potřebuje hrát, ale musí se prosadit. Asi vidíte, kam mířím. Slovácko potřebuje spolehlivého útočníka. Někoho, kdo nasází 15 gólů za sezónu. Jako byl Jurečka, poslední pořádný útočník, kterého Slovácko mělo. Až se mi chce brečet nad pohledem na nyní šestigólového Filipa Vechetu v Karviné.

Věřím ale tomu, že Smetana si dokáže najít kvalitního hráče. A taky v to, že se vedení Slovácka chytne trochu za nos a konečně přivede někoho pořádného a ne jen hráče zadarmo, který šel kolem. Z posledních příchodů se mi líbí hlavně Patrik Blahút. Hodně se povedl i Vaško a dobře zapadat začíná Kukučka. Ten je v Uherském Hradišti ale pouze na hostování ze Sparty a to bez opce. Navíc si jej Sparta v zimě může vzít zpět. A Ndefe si v obraně vydobyl silnou pozici taky.

Co říci závěrem? Slovácko na tom není tak špatně, jak spousta lidí očekávala. Hodnotit přínos Ondry Smetany je, jak jsem již říkal, zatím vlastně nemožné. Slovácko teď čeká další středeční výjezd na Duklu. Ta má jistě dobrou náladu po předchozí remíze se Spartou a nebude snadné ji zdolat. Tady ale musí naši borci opravu už brát tři body. Následuje domácí zápas s Pardubicemi a posledním zápasem před Vánocemi bude výjezd na Baník.

Kalendář je ještě plný těžkých utkání a Slovácko potkaly dva anglické týdny po sobě. To není nic snadného pro hráče a já jen doufám, že máme dostatečně silný a široký kádr, aby to ustál se ctí.

Autor: Jiří Dostálek