Článek
Předně, Sparta podala v úterní odvetě kvalifikace o LM heroický výkon a ukázala, jaký fotbal v Evropě chce hrát. Kodaň přežila jen s obrovským, ba přímo mega štěstím, které se na ni sneslo poté, co letenští zřejmě urazili fotbalového boha. Protože, mám-li šance, musím je proměnit a vedu-li v prodloužení, byť jen o gól, musím vedení udržet i kdyby čert na koze rajtoval. Sparta vedla dokonce dvakrát. A ani to nestačilo. Tak se šlo do penalt a uražený fotbalový pánbůh sparťanům ukázal prostředníček. Jak smutné, Watsone. A jak zasloužené, milý Holmesi.
Fotbal bavil. Přímo orgasmicky
To, co viděl natěšený fanda v úterní podvečer na Letné, se dá směle nazvat reklamou na fotbalový zážitek pro gurmány. Chcete napětí? Máte ho mít! Utkání došlo do prodloužení, poté došlo i na penalty. Sparta šla dvakrát do vedení, Kodaň dvakrát srovnala krok. Gól Qazima Laciho nechtěně ukončil život mnohým kardiakům, kteří zápas sledovali. Hra se neustále přelévala z jedné poloviny hřiště hned na tu druhou, individuality uměním nešetřily. Pokusy Dánů o rozkouskování, rozdrobení a zpomalení hry obehráváním míče mezi hráči, bez snahy hnát se dopředu, utínal sparťanský vysoce postavený presing. Fanoušek viděl nasazení, bojovnost, ale i nádherné fotbalové momenty. A to napětí! Nervy jak železný dráty…
Kostky byly vrženy
Sparta věděla o co se hraje. Zvláště, když si z Kodaně přivezla nadějný (možná malinko šťastný) výsledek. Karty tedy byly předem jasně rozdány - kdo vyhraje v Praze, postupuje. Letenští měli výhodu domácího pažitu, plný dům zaručen a další palce se držely v u televize (pokud tedy zrovna byl signál) v hospodách, případně doma na gauči. Dánům nebylo co závidět; sami jistě tušili, že je na Letné rozhodně nečeká selanka. Sami Spartu remízou probudili. A ta cítila obrovskou šanci.
Wiesner nebo Mejdr? To je to oč tu běží
No a pak se vám povede začátek z říše snů. Tedy jako Kodani. Výkop, první souboj (tedy ten Wiesnerův prohraný - laxně prohraný), málo nebezpečná střela, která se jako na potvoru otře o snaživého Panáka a bum! Vedete jedna nula. To vážně nevymyslíte. Před zápasem se spekulovalo o tom, že právě Wiesner je při bránění malinko flink, že raději útočí a ani jeho fyzické parametry ho k tvrďákovi, co všechno zbourá, příliš nepředurčují. A ten který fyzické parametry má, má bránění v krvi a má ohromnou formu, se na Wiesnerův kiks kouká z lavičky. Ano, řeč je o Mejdrovi. Ale rozhodnutí padlo, bohužel. A fotbalový pánbůh šel asi zrovínka na záchod, když dopustil tak brzké vedení Kodaně.
Jistě, nikde není dáno, že by byl Mejdr v podobném souboji úspěšnější než Wiesner. Takovou záruku vám nikdo nedá. Ale rozpaky, pochybnosti nad Wiesnerovým nasazením, zůstanou už navždy. Přesně podle mustru co by kdyby.
Zlé okamžiky na hřišti už nejsou noční můrou Sparty. Zato Grabara ano!
Takovéto okamžiky Spartu v minulosti srážely. Ale kdeže loňské sněhy a kampak s takovouhle na současnou Spartu. Je silnější, je vyspělejší, je internacionálnější a má sebevědomí mistra. Jestli si hráči Kodaně v tu chvíli mysleli, že zasadili sparťanům tvrdé K.O., pak se hluboce mýlili. A jak! Nakonec ani neuznaná branka Ladislava Krejčího (kvůli pádu bránícího hráče) Spartu nerozhodila. Naopak!
Spartu zřejmě nepoznával ani sám fanoušek. Vědom si toho, že v případě neúspěchu s Dány jsou další možnosti uspět v Evropě, dokonce s jistotou základní skupiny, možná nečekal, že by se letenští ještě chtěli poprat o svůj sen. Lépe řečeno, že jim to tvrdý úder ze začátku zápasu dovolí. Hlavě se poručit nedá.
Kdo však spolehlivě sparťanské borce rozhodil, byl brankář FC Kodaň Kamil Grabara. Muž se „železnou maskou“ na obličeji likvidoval jejich šance jako na běžícím páse u Forda. Tento zlý okamžik borci v rudém nepřekonali.
Nejlepší výkon pod trenérem Priskem? No jistě!
Sparta v úterý zřejmě vytasila svůj nejlepší výkon pod trenérem Priskem. Moderně, rychle, spolehlivě. Fakt úplně evropsky. Její hra nebyla založena na náhodě a čekání, zda snad zadáci Kodaně někde nevyrobí kiks alá Wiesner (sorry jako) a šli si odhodlaně za svým. Divák přišel na stadión kvůli LM a byť šlo „zatím“ o kvalifikaci, chtěl si ji užít se vším všudy. Tedy i s postupem letenských. Hráči to věděli a nechtěli fanoušky, ale ani sami sebe zklamat. „Zlý okamžik“ z úvodu utkání žádnou „paseku“ v hlavách borců v rudém neudělal. Ba naopak! Povzbudil je, nabudil je. I přes minusové konto stále chtěli zápas vyhrát. A dokazovali to na hřišti. Nebylo to jen zbožné přání. Ale ten Grabara…
Sparta diktovala tempo. A Kodaň se jí přizpůsobila
Okamžité napadání po ztrátě míče, snaha za každou cenu tlačit se do branky Dánů. Driblinky Haraslína, Birmančeviče, „otravný“ Kuchta, dříč Sadílek, dispečer Kairinen, spolehliví obránci v čele s Krejčím a Sörensenem, nohama skvěle hrající Vindahl, neúnavný Zelený. To byli hlavní nositelé výkonu v prvním poločase. Wiesner měl sice „škraloup“ z první minuty, ale zjevně ho hodil za hlavu a snažil se jako by se nic nestalo. Asi sebevědomí (a to je skvělé zjištění). Možná jen na Panákovi se „skoro vlastní gól“ mírně podepsal. Ale žádná tragédie to také nebyla.
Jestliže Sparta hrála opravdu výborně, fotbalem bavila i Kodaň. Pro ni platí, že útočná složka její hry převažuje nad obrannou. Měli-li letenští otěže zápasu, i přes vedení Dánů, pevně v rukách, tým z dánského hlavního města nevynechal žádnou příležitost, aby prověřil obranu domácích. No ano, kdo by to řekl. Opravdu mají v Dánsku kvalitní tým. Hráči jako Achouri, Elyounoussi, Goncalves, Falk či „kat“ Viktor Claesson byli prostě vynikající. A o to více musí Spartu i její fanoušky těšit, že „rudí“ tým s takovými hráči prostě přehráli. Tedy přehráli s nepřehlédnutelným „ale“.
Plácání po ramenou potěší, ale nemůže uspokojit. Sparta měla postoupit
Sparta si díky skvělému výkonu „zadělala“ skoro na postup. Dělilo ji od něj opravdu jen pár minut a pověstný psí chlup. Proč se tedy nakonec radovali Dánové? Tak předně, umějí kopat pokutové kopy. Ty sice Sparta také, ale v psychické křeči s nimi byla vedle jak ta jedle. Neproměnil ani jindy neochvějně přesný Krejčí. A ano, na penalty šla Kodaň ve velké psychické výhodě. Dotáhla už skoro prohraný zápas do penalt, dokonce dvakrát srovnala skóre v nastavení. To už jednomu přidá na nějaké té výhodě.
Sparta naopak šla na penalty s pocitem čehosi, co se nemělo stát. Měla postup na lopatě a trestuhodně se o něj nechala připravit. Takže fanfáry ukončit, plácání zanechat, Sparta byla postupu blíže a jen vlastní nekoncentrovaností (Laciho slova tesat do kamene), možná i naivitou, udělala radost Dánům. Penalty jsou už loterie, ale štěstí přeje těm ve výhodě.
Některé střídání se (asi) nepovedla. Možná onen střípek
Na Letné se také mohou pobavit o tom, zda se povedla střídání. O Wiesnerovi už byla řeč. Není psáno, že s Mejdrem by se zápas vyvíjel jinak. Ale kdo mi to vymluví? Kdybych chtěl kandidovat na Priskeho místo, určitě bych tento argument vytáhl.
Na druhé straně „Bůh“ Qazim Laci. Jeho přímý kop v nastavení, jeho sebevědomí, k nezaplacení! Fotbalista každým coulem. Stejně jako Birmančevič. Oba svými góly i hrou, dali Spartě skoro tutovou naději. Proto překvapilo stažení Srba ze hry.
Birmančevič je osobnost. A hraje nalevo mnohem lépe než napravo. Ovšem nalevo hraje další nositel výkonu Haraslín. Těžké pro trenéra, poskládat sestavu s oběma borci. Navíc oba mají formu. Ale fakt je ten, že „Birma“ ožije mnohem více, přesune-li se nalevo. I z této strany padla vyrovnávající branka Sparty. A dal ji - no jistě! Birmančevič. A byl „po zásluze“ vystřídán.
Brian Priske chtěl zřejmě oživit útočnou hru. I proto Birmančeviče, stejně jako Haraslína a Kuchtu stáhl z trávníku. Náhradníci však nebyli sto, dostát jejich výkonu. Snad jen Olatunji. Ten jediný se dostal na úroveň zápasu. Předvedl zajímavý výkon a vstřelil i branku. Nepotěšil sice „zadrbáním“ své první šance, ale jinak, byl v zápase. Pešek s Minčevem byli jen slabým odvarem svých předchůdců. O Peškovi se ví, že se do toho teprve musí dostat. O tom žádná, byl zraněný. Ale můžeme diskutovat nad tím, zda je k tomu vhodný takový zápas.
Minčev sice nastřelil tyč Grabarovy svatyně, a Olatunji pohotově dorazil míč do branky, ale jinak předvedl velké nic. Nic a nula, porovnáme-li to s tím, koho nahradil. Proč střídal zrovna Birmančeviče, v tu chvíli spolu s Lacim asi jediného borce, který byl schopen rozhodnout zápas, jsme se ani po utkání nedozvěděli. S Peškem a Minčevem šla kvalita útočné hry mírně dolů. Bohužel. Na druhé straně voláme po šířce kádru a vyrovnanosti výkonů. Špatně tedy střídání nebyla. Jen některá možná přišla vhod.
Možná je prohra na penalty nespravedlivá, ale hoši, zasloužená
Co bylo příčinou prohry s Kodaní? Opravdu byli hráči nesoustředění a trestuhodně si nechali dát dva fíky v nastavení? Notabene od stejného hráče? Pak to není úplně v hlavách sparťanských hráčů úplně v pořádku. Není prostě možné, aby tým dostal dva (slovy dva) góly po akcích, které v lize týdně podstupuje s výsledkem na výbornou. Skoro to vypadalo, jako by si z nich kodaňští dělali legraci. Nechali Spartu jít do vedení a vzápětí jí ho vzali. Kdo však viděl zápas ví, že to tak nebylo. Sparta nebyla pro legraci, jen se prostě nekoncentrovala!? O to hůř.
Kodaň prostě nebyla v úterý soupeřem k neporažení. Nebyl to žádný Real nebo Barcelona. Byl to mančaft, který měla Sparta vyřadit. Ne, nesnižuji kvalitu soupeře, ale vzhledem k výkonu, který Sparta podala, a podle průběhu zápasu, to měla zvládnout. Na penalty určitě nespoléhala, hloupí na Letné nejsou. Že to nezvládla, je velkou kaňkou na začátku sezóny. Bez ohledu na výkon a závěrečné ovace pro poražené.
Na druhou stranu, ovace byly zasloužené.
