Sparta a Sigma nesou břemeno českého fotbalu: Analýza cesty do Ligy mistrů

Pojďme si rozebrat jejich soupeře a mrknout i na vyhlídky našich konkurentů v závodě o desáté místo v koeficientu.

Začnu u Hanáků, kde se bohyně Fortuna při losu poprvé od moravského klubu odklonila jinak si Olomouc na štěstí jak víme rozhodně stěžovat nemůže. Přesto kyperská Larnaca by byla jistě schůdnějším soupeřem než bundesligová Mohuč. Ta je sice až na čtrnáctém místě Bundesligy a na předposlední Wolfsburg má náskok jen tři body, ale pořád se bavíme o jedné z nejlepších soutěží na světě. Pokud má Olomouc v něčem šanci, tak je to rozhodně podcenění ze strany Němců a pak fakt, že tým trenéra Fischera reálně hraje o sestup – Evropa tak nemusí být prioritou.

Přesto je tým dostatečně široký a má ve svém středu několik skutečně nadstandartních hráčů. Tým se může opřít zejména o japonského reprezentanta Kaishua Sana. Ten opravdu disponuje „dvěma plícemi“ a je hlavním srdcem záložní řady. Vedle něj nastupuje Nadiem Amiri, který zažívá životní sezónu – jeho deset ligových gólů a čtyři další v Konferenční lize pokud by ani to nestačilo podívejte se na pár záběrů z jeho hry jeden na jednoho.

Samozřejmě vím, že peníze na hřišti nerozhodují, ale je třeba říct, že český tým bude soupeřit s organizací s rozpočtem, který je „jinde“ oproti českým standardům. Pokud Sigma má rekordní přestup v podobě Michala Berana za tři miliony eur, tak věřte, že rekord Mohuče je útočník Benedikt Hollerbach za rovných deset milionů. I tak je tým ze západu Německa v Bundeslize spíše skromnější a jak jsem zmínil, v tomto ohledu by mohl hrát hlavní faktor fakt, že Mohuč chce hrát nejvyšší soutěž i další sezónu. To je karta pro Sigmu, se kterou je třeba počítat a třeba se na hřišti a hlavně v sestavě německého týmu ukáže, jistá vypočítavost. Hned po prvním zápase s Olomoucí jede Mohuč na půdu šestnáctého Werderu Brémy.

Jdeme do Prahy, kde se snu Tomáše Rosického o finále Konferenční ligy postavil nizozemský AZ Alkmaar. Stejně jako u Sigmy by případný další soupeř v podobě slovinského Celje byl rozhodně pro postup příjemnější. Alkmaar je v holandské lize ve stínu velkých klubů Ajaxu nebo Feyenoordu, přesto nečeká Pražany rozhodně nic jednoduchého. Klub se nebojí investovat velké peníze – do kádru poslal minulý rok čtyři miliony eur za Matěje Šína do Ostravy nebo 7,3 milionu za Brazilce Patetiho do Izraele. Největší hvězdou týmu je však irský útočník Troy Parrott, třetí nejlepší střelec ligy. Není divu, že se mluví o jeho přestupu do Sunderlandu nebo Fulhamu po sezóně. V předkole, které dopravilo Alkmaar k dvojutkání se Spartou, se tým střetl s arménským Noahem a porážku 1:0 z venku odčinil ve velkém stylu výsledkem 4:0 v zápase, kdy Arménům nedali ani tu nejmenší šanci.

Obecně ofenzivní síla týmu je veliká, ale na to jsme z útočné holandské ligy, kde se moc na obranu nekouká, zvyklí. A právě obrana je v mých očích slabinou trenéra Echteldta. Jeho stopeři Penetra nebo van Duijl jsou vysocí kluci, co vyhrají spoustu hlaviček, ale v rychlosti ze zápasů, které jsem viděl, často zaostávají. Myslím, že Letenský „trojzubec“ v čele s Haraslínem je něco, co by těmto hráčům nemuselo „vonět“. Sparta je pro mě mírný favorit, ale opravdu jen mírný. AZ Alkmaar u nás nemá takový zvuk, ale věřte, že jeho sestava je skutečně nabitá.

Na začátku jsem slíbil, že ještě v krátkosti probereme situaci u řeckých a polských klubů, tak pojďme na to. Panathinaikos čeká Betis Sevilla a AEK Atény přemožitel Baníku ze začátku sezóny NK Celje. Slovinský tým už bohužel po odchodech hráčů v čele s Marco Šturmem a hlavně trenérem Rierou, který začal trénovat Frankfurt, není tak silné jako dřív. Proto si myslím, že po těchto dvou zápasech ještě jeden tým Řekům zbyde.

Polákům hrají Lech Poznaň a Raków. Prvně jmenovaný změří síly se Šachtarem Doněck a Raków s Fiorentinou. I zde si myslím, že jedno mužstvo půjde v soutěži dál. I proto je pro nás nesmírně důležité, aby jeden český tým svoje zápasy zvládl a šel dál. Není totiž ve hře nic menšího než Liga mistrů. Osobně bych o ni nerad přišel – mimo peněž je zde i prestiž pro ligu, díky které je třeba snadnější přivést hráče z „venku“.

Autor článku: Josef Volejník