Článek
Třeba i tím, že dánský trenér snad poprvé naplno využil své lavičky, která, jak se v zápase ukázalo, se v mnohém zlepšila. Tak tedy Jablonec versus Sparta (B) 1:5. A jak to viděl Zuřivec?
Sobotní utkání v Jablonci se zařadí do kategorie těch památných. Jak dlouho Sparta nevyhrála na severu Čech? 29. července 2018, k tomuto datu se datovala poslední sparťanská výhra na Stadionu Střelnice. Mezitím pár remíz a jednou dokonce prohra o gól. Takže skoro komplex z masívu Jizerských hor překonán a to rovnou pěti góly. Jak výživné. A jak povznášející. Protože další punkt nesmrtelnosti tohoto utkání je, že Sparta dosáhla drtivého vítězství více či méně s náhradníky.
Důvody značně prozaické, leč pochopitelné
Jindy značně konzervativní trenér Priske udělal v Jablonci v sestavě hned osm změn! Vážně, u něj dlouho neviděné. Z obvyklých plejerů zůstali na lavici po celý zápas Kuchta, Mejdr, Haraslín, Zelený i Krejčí. Kairinen vydržel na trávníku poločas a Sörensen něco přes hodinu. Birmančevič vůbec v nominaci nebyl. Důvod, proč tak Brian Priske konal, byl nasnadě. V úterý čeká Spartu opravdu důležitý zápas s Kodaní o postup do dalšího předkola Ligy mistrů. Jde o moc: o prestiž nejen Sparty, ale i trenéra Priskeho. Jak známo, pochází ze země dánské a soupeř je z jejího hlavního města. A nakonec by se rád smál právě letenský sympaťák.
Široký kádr. Klišé, či opravdu výhoda?
V našich luzích a hájích byl široký kádr, lépe řečeno práce s ním, dlouho doménou borců z Edenu. Trenér Trpišovský si také za to dost schytal. To když se jeho týmu nedařilo a nejen novináři to sváděli na přílišné rotace v sestavě. Jenže, ono to má i své výhody (a zřejmě mnohem vydatnější, než bychom si dokázali připustit). Předně, všichni hráči chtějí hrát a ne vysedávat na lávce. To je základ zdravé konkurence. Vysvětlit jednomu, proč zrovna hraje Pepa a ne Láďa, je kolikrát úkol pro psychologa. Týmy, jako jsou Sparta či Slavia, mají většinou tak nabité kádry, takže podobné situace musí řešit každý týden.
V dobách, kdy národní pohár byl z pohledu klubů jenom umouněnou Popelkou bez vážnosti, byla možnost rozehrát náhradníky právě v něm. A kluby to vesměs dělaly. A bylo to vůči fanouškovi i sponzorům ohavné a bezpáteřní. Legendární byl třeba dvojzápas Sparty s Jabloncem (vida! zase Jablonec), kdy trenér Ščasný postavil všechno, co mělo ruku a nohu, z B týmu i dorostu. A ještě si dělal prču z toho, že se mu musí hráči na tréninku představovat. Výmluva na množství zranění v tehdejším kádru A mužstva neobstojí. Titul měl přednost a tím to bylo dané.
Lavička plná náhradníků nutností
Naštěstí se doby změnily. Pohár má v době Evropské konferenční ligy sakra vážnost a kluby se o něj perou s tím nejlepším, co v kádru mají. To platí i pro Spartu a Slavii. A i proto Trpišovského rotace v sestavě dávaly a dávají smysl. Kádr musí být široký, ale i vyhraný. Nelze ke střídání sáhnout až v případě, že hvězda už padá pomalu do bezvědomí a chytají ji křeče, nebo na ni fanoušci lijí pivo.
Nějak podobně dohrála loňskou sezónu právě Sparta. Trenér Priske šel se základní sestavou až na „krev“. I proto Sparta získala titul i silou vůle. Příliš se nestřídalo, protože šlo o mnoho a účel světil prostředky. Ale i na Letné jistě už vědí, že trvale takto nelze hrát. Zvláště v případě, že máte nejen „české“ nejvyšší ambice, ale i ty evropské. Tolik zápasů s jedenácti, třinácti hráči nemůžete uhrát. Možná jednu sezonu, ale pak přijde útlum, zranění i ztráty formy. Logicky, přetížení „základníci“ nejsou stroje z Robocopa.
I náhradník je člen týmu. A chce hrát
A proto je fajn, že trenér Priske chce základní sestavu nejen okysličovat, ale i „vytěžovat“ náhradníky. V týmu, jako je Sparta, je to nanejvýš potřebné. Zabijí se tím vlastně „dvě mouchy jednou ranou“. Neoddiskutovatelní hráči základu si odpočinou, zrelaxují a třeba i uvidí své „náhrady“ v akci (konkurence se tomu říká). „Náhrady“ zjistí, že se s nimi počítá a že prostor celého zápasu, či jeho větší část, jim dává mnohem větší příležitost k tomu, aby přesvědčily trenéra o tom, že příště by už v základu měly být ony. A to vám dává „křídla“. V neposlední řadě se trenérům nabízí širší pole herní variability. Kluby jako Sparta a Slavia musí hrát s celým kádrem. Každý náhradník chce dostat šanci přesvědčit, že je v týmu oprávněně. Dobrá práce v tréninku se cení, ale ostrý zápas, ve kterém o něco jde, to je jiné „žůžo“.
Sparta „budoucnosti“ v Jablonci přesvědčila na sto procent
Základní sestava Sparty v Jablonci splnila svůj úkol na výbornou. Hráči jako Ryneš, Sejk, Gomez, Laci, ale i Minčev, Vitík a Wiesner ukázali, že jsou sparťany. Hráli skvěle pro tým, pro Spartu, ale hráli i za sebe. Qazim Laci? Pochybuje snad někdo, že je to skvělý fotbalista? Že je Vitík hotový obránce? Přesto berou někdy v zápase jen několik minut. Ale když dostanou příležitost přesvědčit co nich je, udělají to. Pro sebe i pro Spartu. A o tom široký kádr je – rozvíjí nejen hráče, ale i klub. A jestli Jablonec máme brát jako další letenskou cestu na vrchol, pak je to dobře.
Ovšem v úterý zase s Kuchtou a naostro. Ale přesto se to ukáže, že střídat je celkem fajn. Ostatně postup také.
