Článek
Zápas, o kterém se už toho napsalo mnoho, především v souvislosti s cenou vstupenek. Sparta ale po reprezentační přestávce opět předvedla, že se potácí v hluboké krizi a Teplice tak z Letné odjíždějí s bodem za remízu 1:1.
Sparta si opět zápas prohrála sama. Ani repre pauza nepomohla k tomu, aby trenér Friis dal tým dohromady. Zranění hráči nestíhají doléčovat zranění, a tak se i proti Teplicím posadili na lavičku plejeři, které nelze v zápase očekávat a jsou vlastně jen takovou záplatou, aby domácí naplnili minimální počet střídajících. Mentální nastavení hráčů se evidentně během přestávky nezměnilo a s ohledem na počet zbývajících zápasů už fanoušci očekávají prudký sešup tabulkou.
Výkon jako po párty a ztráta pro Teplice
Oslavy Sparta zahájila v pátek velkolepou zábavou. Jestli se ji do ranních hodin zúčastnili i samotní hráči, to nevím, ale na hřišti tak rozhodně vypadali. Ne že by se nesnažili, snahu jim upřít nelze. Celý zápas ale vypadal přesně tak, že hlava by chtěla, ale tělo nějak neumí ovládnout. V myslích hráčů se útočilo a útočilo, ale nohy neposlouchaly a ve finále to vypadalo tak, že se jen bránilo a bránilo.
Oproti tomu houževnatě bránící Teplice dokázaly využít aktuálního rozpoložení letenských a být jen o málo kvalitnějším týmem, mohly pomýšlet na daleko zajímavější bodový zisk. I když kvalitnější, ono by možná stačilo odvážnější. Sparta je v hluboké krizi a toho dokázal využít nejeden soupeř. Však vzpomeňme na Olomouc, Plzeň nebo Baník. Ti se nebáli hrát a do tabulky připsali plný počet bodů.
Teplice nasadily hodně defenzivní sestavu a jejich záměr byl zcela jasný. Hrát na jistotu vzadu a zkusit využít nějaký ten brejk. Brejk se jim nepodařil, ale standardní situace ano, a tak si bod vezou. S trochou odvahy by Letná opět zůstala vypleněna. Vždyť obrana Sparty působí jako ementál, kde k dírám zapomněli přidat ten sýr okolo.
Parodie na obranu
Sparta nastoupila do zápasu s trojicí stoperů ve složení Cobbaut – Sorensen – Panák. Zápas ale dokončil jediný z nich. Cobbaut se zranil ještě v první půli a tahle nová akvizice ukazuje, že to byla skutečně trefa do černého. Tedy pokud bylo snahou Sparty rozšířit svůj lazaret. Sorensen naproti tomu zvládl alespoň první poločas. Těžko říci, proč byl stažen ze hřiště, ale stopera nestahujete jen tak v průběhu zápasu. Zvlášť ne za stavu 0:0.
A tak jsme ve druhém poločase měli možnost vidět novou obranu. Ross vystřídal Cobbauta, Vitík Sorensena. Ross nám bohužel dlouhodobě ukazuje, že jeho přestup byl absolutně nepromyšlený. Jeho hra postrádá jakoukoliv nadstavbu a občas i ten základ, co od obránce očekáváte. Ale takových přestupů měla Sparta v letošním roce víc. Prostě přestup ve stylu „odešel Krejčí, tak tu díru zalepíme“. Asi až teď realizačnímu týmu dochází, co Ladislav Krejčí pro Spartu znamenal.
Vždyť obrana Teplic byla ve všech aspektech lepší. Působila daleko kompaktnější, pevnější, bez zbytečných chyb a ztrát. Nelze jí vyčítat ani obdrženou branku, protože tu trefil Lukáš Haraslín výstavní trefou. Naproti tomu sparťanská obrana vynikala opět v kupení chyb, nejistotě a laxním přístupu.
Reorganizace už je nutná
Málokdo by řekl, že odchod Ladislava Krejčího a Jana Kuchty bude mít takový dopad na celou Spartu. Krejčí působil na hřišti jako červený hadr na býka jak pro fanoušky soupeře, tak pro rozhodčí. Jan Kuchta byl mnohokrát sparťany kritizován za svou hru. Oba ale měli něco, co současnému kádru chybí – přirozenou autoritu a respekt. Hráči, kteří dokázali strhnout celý tým, ale také ho pořádně seřvat, když se něco nedařilo. Tohle Spartě chybí. Určitou část může převzít Lukáš Haraslín, ale to je málo.
Do toho Letenští udělali celou řadu špatných rozhodnutí, počínaje nákupem Krasniqiho a Rrahmaniho. Dvojice kosovských reprezentantů zasadila smrtící ránu chemii týmu, kde už tak nebyly vztahy na nejvyšší úrovni. Přesto se Albánec Laci a Srb Birmančevič tolerovali a respektovali. Příchod kosovských hráčů tak dal vyplavat napovrch nevraživosti hráčů z těchto zemí, což se odrazilo v Birmančevičově poklesu formy. Jak to bylo dál, to už si můžeme jen nechat napovídat od vedení Sparty.
Již mnohokrát bylo zmíněno, že Sparta má úzký kádr na jednu soutěž, natož aby hrála tři. Do toho národnostní problémy v kabině a nepovedené přestupy a tým je zralý na odpis. Přestavba kádru bude hodně složitá s ohledem na to, kolik celé to divadlo stálo peněz. Je ale nevyhnutelná a pro Spartu bohužel i dlouhodobá. Postavit de facto nový kádr a chtít po něm výsledky bude trvat několik měsíců, ne-li let a Sparta je tak krásným příkladem, jak pár špatných rozhodnutí může zničit roky práce.
Autor článku: Petr Vikuk
