Sparta je v krizi kvůli nedostatečně kvalitním posilám i špatně zvolenému kapitánovi

Letenští opět ukázali svou nechuť a neumění hrát fotbal se sobě rovnými a s ostudou odcházejí ze zápasu s Baníkem, který na Letné v lize zvítězil po dlouhých deseti letech.

A co, že v sestavě chyběli hráči jako Haraslín, Birmančevič, Kairinen nebo Preciado. Sparta po ostudném výkonu v prvním poločase ztratila již čtvrtý ligový zápas z posledních pěti. Ztráta na první Slavii narůstá geometrickou řadou a titul, na který chtěla Sparta útočit, je ztracený. Zvláště při pohledu na hru jejich konkurentů. Pokud nedojde k rychlé otočce, bude se na Letné bojovat o udržení se ve skupině o titul.

Po zápase s Plzní se někteří hráči nechali slyšet, že jsou od začátku sezóny podráždění, příprava byla divná a musí začít znovu od toho, co je zdobilo v předchozích letech. Dovést slova v činy je ale v jejich podání nadlidský úkol. V zápase s Baníkem z nich rozhodně nestříkalo nadšení pro hru. A to dostali nádherný dárek v podobě vedoucí branky. Ani jeden z nastoupivších fotbalistů si však nezaslouží jediného pozitivního slova. Zvláště první odchozená polovina zápasu jim přinesla další ztrátu a de facto darovala titul soupeřům. Titul, který posouvá přímo do Ligy mistrů.

Že tým není v pořádku, to je patrné nejen z výkonů, ale také z gest, které hráči předvádí přímo na hřišti. Laci je emotivním hráčem, to je o něm známé. Zatímco v minulých sezónách ale spoluhráče burcoval, v té současné pouze rozhazuje rukama a snaží se dirigovat všechny v týmu. Je otázkou, na koho mluvil po své střele v první půli, ale z jeho úst šlo odečíst, že třikrát vyslovené slovo bylo „stop“. Zda ho za střelu z třiceti metrů plísnil někdo z jeho spoluhráčů? Těžko říci, nicméně Laci není zvoleným kapitánem a měl by přijmout roli, která mu v týmu patří. I když ke kapitánovi se ještě dostaneme.

Další ukázkou špatných vztahů v kabině byla reakce Sorensena po vstřelení branky. Když k němu Martin Vitík přiběhl, Asger ho nehezky odstrčil. To asi není známkou dobrého týmového ducha. Ať už je to jak je to, jen kabina ví, kde je problém. Pokud ho ale Lars Friis nevidí či nedokáže vyřešit, je otázkou, zda je mužem na svém místě. Takovou situaci Sparta za Briana Priskeho nepoznala a pokud ano, zůstalo to v kabině a neprojevovalo se to na hřišti.

Ultimátním cílem pro Spartu bylo dostat se do ligové fáze Ligy mistrů. Tento cíl byl splněn, nicméně vítězství v Chance Lize posouvá prvního do této soutěže i v příští sezóně. Na to na Spartě jaksi zapomněli. Letenští jsou teď v situaci, že hrají týden co týden Chance Ligu, do toho zápasy Ligy mistrů a MOL Cupu. Většina hráčů je současně v reprezentacích svých zemí. Sečteno, podtrženo, dva zápasy týdně jsou už standardem.

Když vedení letenského celku stanovovalo priority a cíle, zřejmě opomnělo k jejich dosažení poskytnout dostatečné prostředky. Posily, které přišli před touto sezónou, jde spočítat na prstech jedné ruky. Navíc jsou to posily ušité horkou jehlou. Jak jinak si vysvětlit to, že většina hráčů přišla až ke konci přestupového období? Sparta zřejmě měla v merku zcela jiné hráče, nicméně s těmi to nevyšlo, tak přišla na řadu varianta B. A podle toho to také vypadá. Kvalita náhradníků je dlouhodobě kritizovaná nejen fanouškovskou veřejností, ale také fotbalovými experty.

Do zápasu s Baníkem nastoupila Sparta v tom, co jí zbylo. A to byl kámen úrazu. Při kvalitách hráčů jako Solbakken, Daněk nebo Wiesner se letenští mohou poměřovat s Brnem, ale ne s kvalitními týmy Chance Ligy. Nedostatečně široký kádr názorně ukázala absence čtyř hráčů, kteří by standardně hráli v základu. Hra Sparty je v tom případně nulová a to už nemá Friis koho poslat jako střídajícího.

Při pohledu na aktivity Slavie a Plzně na přestupovém trhu si fanoušci letenských musí připadat jako ve zlém snu. Slavia přivedla Tomáše Chorého, který v jejím dresu střílí jednu branku za druhou. Plzeň si přivezla z Kryvbasu Adua, který má formu jako hrom. Sparťani se v minulé sezóně smáli sešívaným, když přivedli Zimu za nekřesťanské peníze. Oni ale za ty stejné peníze přivedli Rrahmaniho. Zatímco Zima se ale rozehrál k solidním výkonům, Rrahmani na hřišti tápe a fanoušci přestávají chápat jeho příchod a cenovku.

Konkrétně Rrahmani v duelu s Baníkem předvedl jedinou střelu konkurenceschopných parametrů. Na tu bohužel připadalo zhruba dvacet prohraných soubojů a pokažených přihrávek. V kvalitě mu zdárně sekundoval Ryneš. Ten pro změnu nedokázal poslat jediný slušný centr do vápna. Korunu tomu nasadil Solbakken, který se na hřišti zcela ztrácel. Chyběl mu i náznak odvahy a jeho alibistické přihrávky byly pro soupeře čitelné jako pro děti Karafiátovi Broučci.

Ale vraťme se k přestupům. Krasniqi, García, Rrahmani, Cobbaut. Všechno hráči, kteří ničím nevynikají. Snad jen tím, že nemají ke Spartě vztah a jsou jen dobře placenými žoldáky. Takové hráče je těžké motivovat, aby hráli na nějaké úrovni, když mají svou výplatu jistou. Spartě se přestupy dlouhodobě nedaří. Světlou výjimkou byl příchod Birmančeviče, který je aktuálně zcela bez formy a Haraslína, jehož začátky byly ve Spartě velmi složité. Pokud se vedení nezamyslí nad kvalitou hráčů, které přivádí a současně neposkytne trenérovi dostatečně široký kádr, může se opakovat pokus Stramaccioni.

V letním přestupovém období odešel dlouholetý kapitán letenských Ladislav Krejčí hledat do Španělska své štěstí. Moc se mu to nedaří, ale Spartě jeho osobnost chybí víc než si dokáže přiznat. Ať byl Krejčí jakýkoliv. Pro jedny bezmozek, pro druhé zákeřňák, pro třetí bůh. Byl to on, kdo dokázal kabinu stmelit, kdo dokázal spoluhráče seřvat, ale také je pochválit. Byl to on, kdo motivoval celý tým a vnášel do něj výherní mentalitu.

Pro novou sezónu si tým zvolil Filipa Panáka. Bez debat se jedná o šikovného a nadaného fotbalistu, ale kapitán? Kapitán musí být hráč, který je pro ostatní autoritou. Hráč, který dokáže ostatní srovnat do latě, když se nedaří a naopak je nabudit k lepším a lepším výkonům. K tomu je potřeba také přirozené nátury. Filip Panák je skvělý a hodný člověk. A v tom je ten problém. On neumí hráčům vynadat, natož se dohadovat s rozhodčím. Se vší úctou k Panákovi, kapitánskou pásku by nosit neměl.

Pokud má Sparta v sestavě někoho, kdo by se na tuto pozici hodil více, je to Qazim Laci. Emotivní fotbalista, který nejde pro ostré slovo daleko. V minulých sezónách nám ukázal, že dokáže tým nabudit k lepším a lepším výkonům. Ať už je ale kapitánem kdokoliv, fotbal je týmový sport. A pokud se hráči nezvednou jako tým, mohou celou sezónu zahodit do koše a rozprchnout se na své vytoužené zahraniční angažmá, které má půlka kabiny v hlavě.

Autor textu: Petr Vikuk