Sparta má z ostudy kabát (rudý dres)

Co udělali „soudruzi“ z Letné špatně, že jsou na pokraji vlastního pohřbu? Stříleli do vzduchu?

Pokud si sparťanský fanoušek myslel, že Teplice (remíza na Letné) byly strop, pak se mýlil. Atlético zjevně nesleduje český fotbal, protože jinak by nechal své hvězdy doma ve slunném Španělsku a do pražské (pod)zimy by přijel s rezervním týmem. I tak by to na trápící se Spartu asi stačilo. Možná i s prstem v nose.

Ale nejsou to jen slovutní protivníci z LM, kteří si proti týmu z Letné zahrají výživnější trénink. V domácí soutěži to jde se Spartou z takového kopce, že se o tom Tomáši Rosickému nezdá ani v těch nejtraumatičtějších snech. Řešení? Nasnadě! Necháme to vyhnít?

Leckdo si myslel, že s angažováním trenéra Priskeho na začátku sezóny 2022/23 se podařilo na Letné nastartovat systém, který bude mít dlouhého trvání. Má hlavu i patu a bude rozdávat (nejen fotbalovou) radost. A ano, po počátečních porodních bolestech se to opravdu podařilo. Dva tituly (jednou double), konec (fotbalové) dominance Slavie (na čas) a konečně i průraz v Evropě (ačkoli ještě bez LM). Fanoušek, těžce zkoušený předchozími neumětelskými roky, kdy se Sparta pohybovala na škále od k smíchu k pláči, zaplesal. Šampióni a vládci (Česka i Prahy). Kdo jsi Sparťan, skákej, jásej. Budoucnost je tvá!

Proč tedy po dvou letech (a kousíčku sezóny 2023/2024) spadla Sparta nekontrolovatelně na zem? Zpočátku se mluvilo o krizičce, která na každého jednou přijde. Poté o množství zápasů a termínech, které Spartu dohání. O nutnosti rotovat sestavou a tudíž se může stát, že to nebude ono (počkejte, až zase nastoupíme v plné polní, to uvidíte věci). Pak přišla zranění, totální výbuchy formy klíčových borců a z krizičky se vyklubal zásadní, systémový problém, který se nevyřeší reprezentační přestávkou. Ba co více, paradoxně právě bleskurychlý návrat na špičku českého fotbalu (ačkoliv jen na dvě sezóny), způsobil současný zmar. Základy Sparty 2.0 (a to se teď ukazuje v plné nahotě) stály na hodně chabých základech.

Ano, zpětně si myslím, že návrat Sparty na výsluní byl „uspěchaný“ a nebyl podložen budováním hezky česky odspoda. Celé to teď působí tak, že se cílilo na úspěch za každou cenu. Musíme mít nutně titul! Musíme hrát LM! Těmto dvěma cílům se podřídilo na Letné úplně všechno. Dva roky to vycházelo, ale při prvních náznacích haprování systému, se celá stavba (kterou se podařilo Tomáši Rosickému vybudovat) zřítila nekontrolovatelně do prachu a suti.

Jednoduše by se to dalo popsat jako absence plánu B, když nefunguje plán A. Dokud měly opory jako Birmančevič, Haraslín, Kairinen, Laci, Panák, Vitík, Sörensen a jiní formu, plán A vycházel. Sparta hrála fotbal a málokdo jí v domácí lize stačil (fotbalově). A pokud měla ještě ve svém středu lídry Krejčího s Kuchtou, překonávala i drobné krizičky. V té době by rozjetou Spartu mohla zřejmě trénovat i paní čekající na letenské pláni na tramvaj a vše by fungovalo dál. Ale odchodem tří stavebních kamenů (právě Krejčího, Kuchty a Priskeho) se počala stavba hroutit. Ačkoli si toho ze začátku nikdo nevšiml.

V současné obr mizérii (a to už tak bývá) se ukazuje, že Tomáš Rosický nepostupoval při budování kádru dostatečně prozřetelně. Kádr je úzký a zbývající náhradníci nedosahují potřebné úrovně, aby mohli převzít odpovědnost za hru Sparty, pokud je základ zdecimován ztrátou formy a zraněními. A na povrch právě teď vyplouvá, že ani charakterově není poskládán optimálně. Nebo má někdo pocit, že po tom co Sparťané předvedli v zápase proti Atléticu (a následné (ne)děkovačce) mají správně nastavené hlavy? Ne, nemají. A to už není krize, to je totální zmar. Rozpustit a začít od znova. Nic jiného na Letné asi nepomůže.

Se současným kádrem, tak jak je poskládán a s jeho mentálním nastavením, se Sparta z krize nevyhrabe. Za tím si stojím. S borci jako jsou Rrahmani, Krasniqi či Preciado nelze očekávat změnu, pokud Spartě nefunguje plán A. Ne, nenasazuji na ně jako na fotbalisty (to jsou všichni tři exceletní, ačkoliv to prozatím v náznacích ukázal jenom Preciado). Právě oni tři ovšem dokazují, že mentálně a charakterově nejsou pro Spartu přínosem. Borec, který přiletí k podpisu smlouvy soukromým tryskáčem (Rrahmani) a nedokáže se naplno prosadit v české lize? Sorry jako! Ani Krasniqi mě zatím moc nepřesvědčil. A Preciado? Při nesporných kvalitách, které pohříchu ukazuje zejména v mezinárodních zápasech (v těch ligových je většinou na marodce, nebo pyká za karty), mu subjektivně viděno na osudu Sparty příliš nezáleží. Všichni tři přišli jako hotoví hráči. Měřeno penězi, za které je Sparta koupila, se musí prosazovat ihned, bez nároku na aklimatizaci. U nich nemůže platit doba hájení.

Za marasmem Sparty nestojí však jen oni. Co třeba Solbakken? Už se prosadil? Aklimatizoval? Rozkoukal? Co Tuci? Olatunji? Už si dostatečně zvykli na Spartu? Co Imanol, Cobbaut, zdravíčko slouží? A tak bychom mohli pokračovat dále. Třeba Sörensenem, který po první excelentní sezóně ve Spartě už jen laboruje se zraněními. O Rossovi nemluvě. Ten nebyl nikdy posilou, ale spíše známým trenéra Friise.

Právě příklon Tomáše Rosického k zahraničním akvizicím, hotovým hráčům, usvědčuje Spartu, že při budování kádru nebrala v úvahu plán B. Teď, když plán A hoří, není nic, čím by se dal požár uhasit. Až teprve teď se mluví o zájmu Sparty o hráče z domácí ligy (po ukrutně dlouhých rocích). Jsou levní (relativně), dostupní a nemusí se aklimatizovat. A hlavně, jsou zvyklí na krize (plus nelétají tryskáčem). Ale na českém přestupovém trhu má dominantní postavení arcirival z Edenu. A mnohem lépe rozdané karty.

Když Brian Priske už nechtěl Spartu trénovat a odešel do Feyenoordu Rotterdam, zhroutil se Spartě tehdy plán A. Lars Friis byl sice logickým vyústěním Priskeho „zrady“, ale ruku na srdce, měl Rosa v hlavě i plán B? Ne, naplno počítal s Priskeho slibem, že chce na Letné dlouhodobě budovat něco velkolepého. To vydrželo do první lukrativní nabídky. I proto byl sportovní ředitel letenských postaven ke zdi: řešení teď a hned. Sparta přece tolik chtěla do LM. Lars Friis nikdy nebyl volbou z lásky, ale z pragmatičnosti.

V současné bezútěšnosti si Lars Friis zjevně neví rady. Ještě pár zápasů bez vítězství, nějaký ten příděl v LM (soupeři: Inter Milán, Leverkusen, Feyenoord) a Dán si vyzmizíkuje svou bradu, jak ji neustále zoufale mne. Zřejmě vůbec netuší co s tím. Ani co s kádrem, rozhašeným a zdecimovaným. Z čirého zoufalství posadí třeba při zápasu LM na lavici kluky z B týmu Sparty, bez jakýchkoli souvislostí. To je řešení? Či stáhnutí Peška poté, co ho už jednou vystřídal? Náznak bujarého zbláznění se? Nebo totální ignorace Daňka, který ještě nedávno platil za borce číslo dvanáct sparťanské jedenáctky? To jsou Dánova řešení krize. Stejně tak tvrdošíjná neústupnost od zaběhnutého systému hry. Vždyť přece tak krásně fungoval! Právě, fungoval….Přesto Friisovo odvolání není na pořadu dne. Alespoň podle posledních vyjádření Tomáše Rosického. Sám Lars chce pokračovat, pro něj je to výzva. Tak fajn, polibky před smrtí chutnají nejlépe.

Sparta se tak vrátila daleko před rok 2022. A někde v dálce dokonce slyším tóny italské kantilény…(Stramaccioni!?) Uvidíme. Duklo, těš se!

Autor textu: Petr Horký