Článek
Přípravu zahájila vítězně proti těžkému soupeři, což jí pro zbytek přípravy jistě dodá dostatek sebevědomí, ale všech jedenáct tisíc fanoušků, kteří dorazili podpořit svůj tým do Epet arény, asi očekávalo něco jiného. Návštěva vskutku nevídaná na přípravný zápas vytvořila skvělou kulisu a hnala domácí za vítězstvím.
Fanoušky přilákala nejen sympatická hra v podzimní části sezóny, ale také zvědavost, jak si povedou nové posily. Brian Priske vzal zápas jako test kondice po vánočních svátcích, a tak jsme měli možnost shlédnout 22 hráčů, kteří si rozdělili své účinkování na trávníku rovným dílem. A nechyběl mezi nimi ani Markus Solbakken, ani Indrit Tuci. Tento test byl ovšem ovlivněn zákrokem Denise Vavra, který zřejmě zapomněl, že se jedná o přípravné utkání.
Na Letné sa blýská, hromy divo bijú
Po posledním střetnutí těchto dvou celků se očekávala další výživná bitva. Sparta nabuzená porazit Kodaň jako odplatu za vyřazení z předkola Ligy mistrů a Kodaň pilující formu na Manchester City. Z počátku to tak vypadalo i na hřišti. Hrál se otevřený fotbal, Victor Olatunji pálil šanci za šancí, až se na třetí pokus prosadil a poslal Spartu do vedení. Situace, která měla vygradovat další průběh zápasu. Všichni se těšili na zkoušku pevnosti obrany ve složení Krejčí – Panák – Vydra. Ovšem to by nesměl přijít totální zkrat ze strany Denise Vavra, který měl asi zatmění mozku, když zezadu zajel do svého krajana a spoluhráče z reprezentace, Lukáše Haraslína.
Rozhodčí Szikszay neváhal, Vavra poslal do sprch a týmu z Kodaně nedovolil doplnit hráče do pole do plného počtu, ač s tímto návrhem souhlasil i realizační tým Sparty. Tímhle okamžikem se z přátelského zápasu stala jednostranná záležitost. Kodaň hrající v deseti zalezla před svoje vápno a letenští tak neustále útočili do plných. Původní myšlenky vyzkoušet si těžký zápas s týmem, který je kvalitní do ofenzívy, se rozplynuly jako pára nad hrncem. Týdny plánování, příprav a blikanec jednoho hráče dokáže vše zhatit.
Nechtěl bych sedět v kabině hostujícího celku a poslouchat, co si musel Vavro vyslechnout od trenéra. Je štěstím, že se Haraslínovi nestalo něco vážného, co by ho vyřadilo ze zbytku sezóny. Vždyť ani on sám v pozápasovém rozhovoru nechápal, co jeho spoluhráč ze slovenské reprezentace udělal. Každopádně snad se Vavro z toho poučí a na City už se do podobných dobrodružství pouštět nebude.
Premiéra Solbakkena na jedničku
Do první půle vběhla sestava zkombinovaná ze stabilních hráčů základního týmu a náhradníků. Očekával jsem spíše, že v první půli pošle na hřiště Brian Priske nejsilnější sestavu a ve druhé dá šanci hráčům druhého sledu, ovšem jeho záměry byly zcela jiné. V základní sestavě jsme tak mohli vidět nejen Solbakkena, ale také Wiesnera, Mejdra či Vydru. Poslední jmenovaný díky červené kartě Kodaně neměl moc prostoru ukázat své kvality v obraně. I přes to ale lze jeho výkon hodnotit jako pozitivní. Především v tom, že se snažil ze své pozice podporovat ofenzívu svého týmu.
Na Markuse Solbakkena bylo zvědavých hodně fanoušků a nutno říci, že jejich očekávání splnil. Nastoupil po boku Laciho a ani na jednom nebylo znát, že by spolu hráli první zápas. Snažil se vymýšlet průnikové přihrávky, chodil si pro míče, aby mohl rozehrávat a do obrany předvedl také velmi sympatický výkon. Pokud budou jeho výkony růst s počtem odehraných zápasů v rudém dresu, máme se na co těšit.
Co ale také ukázal první poločas, byl fakt, že někteří hráči ještě nestihli přepnout z x-boxu na reálný fotbal. Nebo spíše z módu FIFA amatér na mód profesionál. Asi nikoho nepřekvapí, že těmito hráči byli Mejdr s Wiesnerem. Mejdrova snaha byla devalvovaná jeho technickými dovednostmi a ztráta téměř každého balónu, který dostal k noze, bila do očí. Wiesner sice nastoupil na levé straně, kde nemá téměř žádné zkušenosti, ale na jeho výkon to nemělo zásadní vliv. Ztráty balónů společně s nepřesnými nahrávkami a nabíháním do naprosto nepochopitelných prostorů jen potvrdilo, že nezáleží, kde hraje, úroveň je stále stejná. Dva adepti na přesun do Zlína peroucího se o udržení v lize.
Tuci nezářil, přesto v něm potenciál být může
Do druhé půle vyběhla zcela odlišná jedenáctka. Příležitost dostali mladíci Ševínský s Večerkou a na hřišti se objevila i druhá posila – Indrit Tuci. Mladí obránci neměli moc šance zazářit, protože většina druhého poločasu se odehrávala na druhé straně hřiště. Když ale soupeř nějakou tu šanci na polovině Sparty rozjel, oba kluci předváděli velmi solidní výkon s příslibem do budoucna.
Tuci nastoupil v útoku s Birmančevičem a Kuchtou. Logicky tedy Kuchta hrál ze strany a Tuci se objevoval nejčastěji na hrotu. Albánec přicházel do Sparty s tím, že je podobným typem hroťáka jako Kuchta. Fyzicky zdatný, zvyklý oběhávat soupeře a znepříjemňovat jim rozehru. To se ale moc neukázalo a tuto funkci dle svého zvyku přebíral právě Honza Kuchta. Přesto však Tuci nemusí být krokem vedle. Jeho výběr místa ve vápně byl vskutku zajímavý a díky tomu se podílel na druhé brance Pražanů. Na rozdíl od Solbakkena, který do týmu zapadl ihned, tady bude potřeba času více.
Zajímavý byl ale také výkon Angela Preciada. Ten se snaží ve velkém podporovat útok, snaží se přecházet jeden na jednoho a vytvářet šance pro své spoluhráče. V zápase s Kodaní mu ale hodně chyběla defenzivní schopnost. Při útoku soupeře po jeho straně často vůbec nestíhal a při sebemenším náznaku kontaktu padal k zemi se snahou vymodlit si faul. Preciado zcela jistě potřebuje ustálit své výkony a vyrovnat defenzivní a ofenzivní činnost. Zatím ale působí dosti nevyrovnaným dojmem.
