Článek
A to prosím, v duchu všeobecné nedůvěry, která se kolem letenského týmu vznášela jako mlha na blatech. Výkony letenských v Chorvatsku a v Teplicích však kritikům nahrávaly a tak proti Spartě podkuřovali, co se do ní vešlo. Ale, konec dobrý a týden zhulené nirvány. A jak to viděl Zuřivec?
Když jsem se kamaráda zeptal, jak vidí šance Sparty na EL po prohře v Záhřebu, odpověděl mi, že stále věří. Dlouho jsem přemýšlel, co ho k takovému optimismu může vést. „Teplice ti nestačily?“ ptal jsem se ho, ale on stále věřil. Možná jsem však kořeny jeho optimismu přece jen objevil. Jeho paní má v přízni Davida Pavelku a pak víra v Briana Priskeho. A ano, heuréka! Dánský trenér zjevně ví, co dělat. Má sice spoustu řečí okolo, ale v hlavě už připravuje plán na dalšího soupeře. A většinou míří do černého.
Faktor Priske
Jestli je někdo na Letné, kdo fotbalu rozumí a hlavně „rozumí“ svému týmu, pak je to především Brian Priske. Za rok a něco ve funkci hlavního trenéra dokázal spoustu věcí, o kterých jeho předchůdci spíše „blábolili“ do médií a honili si triko (případně metali kotrmelce). Má titul, má základní skupinu EL, hráči se pod ním zlepšují a v reprezentačních přestávkách se valná většina z nich chystá na nějaký ten sraz. Hra Sparty většinou baví, momentálně se drží i v čele ligové tabulky. Není toho málo, co stihl dánský „mág“ na Letné vyřešit.
Sebevědomí by na Letné momentálně mohli rozdávat
Například sebevědomí a víru ve vlastní síly, ve svůj tým. Sparta si ve většině zápasů jde od začátku za svým. Tedy pro tři body. Bez ohledu, jak se utkání vyvíjí. Bez ohledu na to, jak soupeř „kouše“, či se „natvrdo zakope“ ve vlastním pokutovém územím. Dříve to nebývalo. Nepodařilo-li se zlomit odpor soupeře do určité fáze utkání, následovala většinou křeč a ztráta bodů. Dnes Sparta trpělivě hraje „plán A“ a pokud ten nevychází (rozuměj nevede ke třem bodům), vytáhne trenér Priske „plán B“.
Důležitý plán B. Umění dosáhnout cíle
Třeba v neděli v Liberci vytáhl trenér Priske „plán B“ v podobě povedených střídání. Ačkoliv to opravdu „tutové“ bylo nasazení Lukáše Haraslína. Ten přišel, viděl, „povodil si“ možná mírně unavenou obranu domácích a Sparta vezla z Liberce tři body. Jak jednoduché, jak prosté, milý Watsone. A to Brian Priske po zápase klidně „drze“ přiznal, že přesně takto to bylo naplánováno. Poslat do pole čerstvé síly a zdolat Liberec, který snad chvíli předváděnou hrou myslel na bodový zisk, odpočinutými borci. Ovšem ne ledajakými. Takový Minčev by asi Slovanu „sandál nerozhodil“, při vší úctě a respektu k němu. Slovenský reprezentant, to už byla „iná káva“, přišel, viděl, dvakrát zavěsil do „střikovaného“ a bylo po. Po Liberci i naději domácích na bodový zisk. To, že má dánský trenér vícero „tahů“, jak odpor soupeře zlomit, násobí sílu jeho týmu. V časech „předpriskeovských“ měl tým očividně jen jeden plán: my jsme Sparta, kdo je víc? Ale to nestačilo.
Skvěle načtené Dinamo, vůle a víra. A Priske v čele
Po prohraném zápase v Záhřebu bylo na Letné neveselo, truchlivo. Ale skutečně tomu tak bylo? Nebylo to spíše tak, že se trenér Priske se svým týmem „zavřel“ někam do sklepa, promítal si videa ze zápasu, čáral taktiku na magnetickou tabuli a neúnavně probíral se svými asistenty, kudy tudy na Dinamo, aby do EL proklouzla právě Sparta. Prostě, Brian Priske ani jeho tým se ještě necítili vyřazeni a celý týden pracovali na tom, aby to potvrdili.
Přitom se jasně nabízely „berličky“ výmluv. Dinamo Záhřeb je velmi silný protivník s neskonale lepším koeficientem, evropsky ostřílený. To není panečku nějaká Zorja Luhansk! Případně, „no nic, EKL máme jistou“.
Kdepak, nic z toho od Briana Priskeho nečekejte. Chtěl se o postup, který mu „nepřála“ většina komentátorů, porvat. Myslím že nebudu vůbec daleko od pravdy, když napíši, že ani na chvilku nezauvažoval o tom, že by s týmem neuspěl. Že by s ním hrál „jenom“ EKL.
Na Letné se pak ve čtvrtek Dinamo asi nestačilo divit. Ten samý tým, který před týdnem porazili skoro s prstem v nose, je přehrával a šel si pro postup od první minuty! Ani inkasovaná branka, která zápas v té chvíli posílala do prodloužení (a vzpomínky na Kodaň asi kroužily kolem), je nevykolejila a Olantunji chladnokrevně vystřelil Letnou k výšinám ještě v řádné hrací době.
Takové mače Sparta potřebuje
Nebyl to však jen Olatunji, který by měl být považován za hrdinu. Těmi byl celý mančaft; třeba obrana se skvělým Panákem, záloha s „nečekaným“ Rynešem nebo „zlobivý“ Kuchta na křídle a pracující pro tým. No a pochopitelně „Luki“ Haraslín. Birmančevič se Zeleným, Karabcem, Peškem i Sadílkem, kteří přišli do hry později, dílo „nezkazili“, ale dokonali. Tedy plán B.
Brian Priske chce, aby Sparta rostla dále. Chce s týmem hrát těžké zápasy. Ale nejen se v nich zúčastnit, chce v nich uspět. Proto musí tým takových utkání jako s Dinamem, nebo předtím s Kodaní, odehrát ještě více. S takovými mači pak roste jeho síla. A přenáší se to i do domácí soutěže. V Edenu by mohli vyprávět, co s týmem udělá třeba remíza s Unionem Berlín na jeho hřišti. Jak jde pak tým nahoru. A to chce i Sparta. Čas malin nezralých je snad definitivně pryč.
Tak a já se jdu nahlásit k Chocholouškovi. Před Záhřebem jsem k němu posílal ty, kteří ještě věřili v letenský postup. No a teď k němu míříme všichni „nevěřícní Tomášové“. Včetně mě. A cestou zalezu do díry, kam nás (kritiky) poslal kapitán Ladislav Krejčí. Ale jen na chvilku, díky Láďo.
