Článek
Nová éra Briana Priskeho rozhodne nezačala tak, jak končila ta první. Ve čtvrtek večer ale letenští dokázali otočit nepříznivé skóre z prvního zápasu a proti Aktobe si připsali nejen vítězství 4:0 a tím i postup do třetího předkola Konferenční ligy, ale také povinný příspěvek do koeficientu.
V dalším kole tak narazí na soupeře, kterého asi na Letné nečekali. Ararat totiž přetlačil Kluž a Sparťany tak čeká cesta do Arménie na stadion s kapacitou pouhopouhých 1428 diváků. Oproti Kluži, která má stadion více jak dvacetkrát větší, se dá očekávat méně bouřlivá atmosféra a snad i větší šance na postup. Ten ale zaručený není a Sparta bude muset předvést výkon minimálně na úrovni odvety proti Aktobe.
Dobývání kazašské pevnosti
Hrát do plných Spartě nikdy nesedělo a nešlo. Proti Aktobe ale musela. Po ostudné prohře v prvním zápase musela zabrat a pustila se do toho s plnou vervou. V první půli soupeře nepustila téměř k ničemu, a naopak to byli právě letenští, kteří neustále bušili na soupeřova vrata. Velký tlak ale ovoce nepřinášel. Dobře organizovaná obrana soupeře nedovolovala zakončení, a tak jsme na první střelu museli čekat téměř půl hodiny. Když po půlhodině Uchenna vyslal první pokus, gólman Vlad si mohl dát cigaretku, než k němu doputovala.
Snaha o vstřelení první branky ovšem neutuchala ani na začátku druhého poločasu. Tlak na hostující obranu se zvyšoval. Když potom Birmančevič poprvé propálil neustále zdržujícího gólmana soupeře, jako by se otevřela železná brána kazašské pevnosti a do jejího nitra začali proudit sparťanští vojáci s touhou plenit. Stačilo sedm minut během kterých letenští pobrali co mohli a stav utkání změnili na postupový výsledek 3:0.
Aktobe muselo otevřít hru a snažit se o odražení sparťanské ofenzívy, ale to se jim nedařilo. Jako by obušky bojovali proti soupeři, který má v rukou střelné zbraně. Veškeré pokusy o útok Sparta likvidovala hned v zárodku, a i proto Kazaši nevystřelili ani jednou na Petera Vindahla. Když pak v nastaveném čase definitivně potvrdil výhru domácích Rrahmani, na Spartě mohli začít spřádat plány na arménského vicemistra.
Návrat na výsluní
Spojení Birmančevič a Priske fungovalo a vypadá, že bude fungovat znovu. Návrat dánského kouče na lavičku Sparty, jakoby rozproudil krev v žilách srbského křídelníka. Starý dobrý Birmančevič zdá se zpět. Na hřišti proti Aktobe doslova zářil. To co jsme od něj neviděli celou loňskou sezónu, tedy nasazení a snahu přejít jeden na jednoho, to ho ve čtvrtek opět zdobilo.
První branku sám vsítil, při druhé vybojoval balón pro Preciada, který předložil Rynešovi. A právě Preciado byl dalším hráčem, který pod Priskem povstává jako fénix z popela. Ten si připsal dvě asistence a jeho fotbalová drzost v zápase byla obdivuhodná. Hráč opět získávající na fyzické kondici s výbornými technickými schopnostmi. Jen ta hlava ho brzdí. Občas mu totiž nedovolí hrát na sto procent.
Když pro letošní ročník převzal kapitánskou pásku Lukáš Haraslín, zdálo se v prvních zápasech, že ho tato pozice svazuje více než je zdrávo. Ubral na své aktivitě i na hecování spoluhráčů. V odvetě proti Aktobe to byl ale ten Šulo, kterého fanoušci chtějí vidět týden co týden.
Z komára velbloud nebude
Abychom ale po povinném postupu nehovořili jen v superlativech, ve hře Sparty bylo několik viditelných prostorů pro zlepšení. V první řadě se jedná o efektivitu útoku. Honza Kuchta nestahuje počet potřebných pokusů na vsítění branky a ostatní hráči si s přesností také stále netykají. Pokus Uchenny, o kterém jsem se již zmiňoval, byl toho ukázkovým příkladem. Ostatně jako většina střel zpoza vápna. Jediná netrefila prostor mezi třemi tyčemi. A to raději nezmiňuji pokud Rrahmaniho, který byl sám před brankářem a trefil boční síť.
Dalším viditelným prostorem pro zlepšení je kvalita technické hry. Sparta disponuje jediným středovým záložníkem, který je schopný distribuovat balóny přesně do nohy spoluhráče a vymýšlet zajímavé alternativy. Tím hráčem je Kaan Kairinen. Raději ani nedomýšlet, co by se stalo, kdyby tento hráč Spartu opustil nebo se zranil. Letenským chybí alternativa. Vydra, Sadílek, Andersen, Eneme. Nikdo nedosahuje kvalit finského středopolaře.
Technický typ chybí ale také v obraně. S tou Sparta bojuje dlouhodobě. Na jednu stranu nemá ustálenou stoperskou trojici. Na druhé straně v každé variantě chybí kreativita. Stejně jako v záloze Kairinen, tak v obraně existuje jediný kreativní fotbalista a tím je Filip Panák. Ten má předpoklady pro kvalitní rozehru. Jeho absence znamenala řadu nákopů a rozehrávek pouze do křídel, což je dost čitelné. Na tom musí Sparta ještě zapracovat.
Autor textu: Petr Vikuk
