Článek
S klokany se ale prala více než by si její fanoušci přáli a hubená výhra 1:0 je možná víc, než by si zasloužila. Přesto se body počítají a dávají jí šanci vystoupit z temnoty.
Vítězství se však nerodilo lehce. Po prvním poločase, který byl více než vyrovnaný, se Sparta zvedla a výsledkem tlaku byla branka Markuse Solbakkena. Ta nakonec byla brankou vítěznou. Do posledních vteřin se však domácí strachovali o výsledek, a nebýt excelentního výkonu Petera Vindahla, mohla dostat další ránu. Vítězství je tak zásluhou dvou proklínaných hráčů, kteří nedokázali naplnit potenciál se kterým na Letnou přicházeli.
Touha vyhrávat se vrací
Sparta se dlouho plácá na místě. Výsledky nepřichází a z hráčů je cítit frustrace na míle daleko. Lars Friis dělá vše možné, aby hráčům vrátil vítěznou mentalitu, se kterou tým přebíral po Brianu Priskem. V posledních třech zápasech ustoupil od dlouhodobě fungujícího systému. Ustálil základní sestavu, do které se mu vrátil Veljko Birmančevič a začal pracovat s motivací svých svěřenců.
V sérii špatných výsledků bylo zcela impozantní už to, jak hráči nastupovali na hřiště. Sklopené hlavy, žádné emoce a tomu odpovídal jejich výkon. Zápas s Bohemians však ukázal určitou změnu. Hráči se hecovali, pracovali s fanoušky a komunikovali i mezi sebou. Je to sice jen lehkým náznakem, že se mentalita hráčů vrací do doby před dvěma měsíci, přesto je to něco, co sparťanským fanouškům může vlít krev do žil.
Možná by toto někdo čekal od kapitána Filipa Panáka, ale s přihlédnutím k jeho povaze, není překvapením, že se do této role vžili jiní. Především Lukáš Sadílek a Martin Vitík. Dva hráči, kteří na hřišti odevzdávají vždy o trochu víc, než zbytek týmu. Ač v minulých sezónách takto pracoval Quazim Laci, letos mu to nevěřím a pro Spartu je dobře, že má v kádru hráče, kteří se toho nebojí.
Náznaky nebezpečí v útoku
Na začátku sparťanské krize se v kuloárech mluvilo o tom, že ji vyvolala nevraživost mezi hráči různých národností. Primárně se mluvilo o Birmančevičovi a jeho vztahu s kosovskými hráči, kteří na Letnou přišli v letním přestupovém období. V zápase proti Bohemians museli ale vedle sebe nastoupit právě Birmančevič s Rrahmanim.
Při pohledu na základní jedenáctku jsem byl hodně zvědavý, jak mohou tito hráči fungovat vedle sebe. Změna rozestavení, Birmančevič s Rrahmanim na hrotu místo na křídle, navíc po dlouhodobém zranění. To nedávalo moc nadějí tomu, že by si tito dva dokázali vyhovět.
O to větší překvapení bylo, že jejich souhra nebyla až tak marná. Oba spolupracovali a předvedli několik zajímavých přihrávek, které by při větší sehranosti mohly být skutečně nebezpečné. Trochu mi to připomnělo na začátek spolupráce Kuchty s Čvančarou, kdy také mnozí psali, jak spolu nemohou hrát, a výsledkem byl první titul pod Priskem. Uvidíme, co nám budoucnost přinese, ale nebýt dnes v prvním poločase totálně odříznutí od zbytku týmu, možná by už v tomto zápase dokázali předvést něco většího.
Sebevědomá? To Sparta není a dlouho nebude
Jak bylo zmíněno, Sparta se snaží vymanit z krize. Ztrácí lehké zápasy a kupí chybu za chybou. To, co ji zdobilo v minulých sezónách, to bylo sebevědomí. Když dala branku, k vítězství dokráčela s přehledem. V zápase s Bohemians se ale o výsledek strachovala až do poslední chvíle. Nejednoho fanouška při tom přepadlo deja vu zápasu s Duklou. A o stejnou situaci si letenští skutečně koledovali.
Místo toho, aby vstřelená branka zvedla sebevědomí hráčů, zatáhli se a rozklepala se jim kolena. A to doslova. Klokani se rozhodli zkusit své štěstí a vrhnout vše do snahy vyrovnat. To co by bylo dříve nemyslitelné, tedy dostat Spartu pod tlak, se najednou stalo skutečností. Domácí jen zběsile odkopávali balóny, a to rozhodně ne příliš kvalitně. Na hráčích byl vidět obrovský strach o výsledek. To velkoklubu jakým Sparta je, rozhodně nesluší.
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že z krize vede jen jedna cesta. A to ta samá, která vede k tomuto zmíněnému sebevědomí. Tou cestou je vítězství. Sebevědomí totiž roste s tím, jak roste bodový zisk týmu a každá výhra se tak počítá. Pokud bude při letenských stát štěstí ještě pár zápasů, třeba se oklepe. Škoda jen, že už de facto vypadla ze hry o titul, na který už se těší na druhém břehu Vltavy.
Autor článku: Petr Vikuk
