Sparta proti Zlínu představila svou nejdražší posilu v historii. Ta hned rozhodla o osudu utkání

Ti do zápasu logicky nenastoupili. Kdo ale na hřiště vběhl v základní sestavě byl Jonatan Braut Brunes. Nejdražší posila v historii pražského celku se dokázala prosadit hned při prvním startu a výrazně pomohla letenským ke třem bodům.

Že by mohl být skutečným gamechangerem se ukázalo hned v prvním zápase. Jeho příchod jakoby posílil sparťanské sebevědomí po nepovedeném zápase v Brně. Tam Spartě chybělo naprosto vše. Proti Zlínu to byla jiná písnička. Útoční hráči vypadali jistěji na balónu, jejich pohyb byl hbitější, souboje důslednější a celkově lze hodnotit zlepšení v útočné fázi. I díky tomu si Sparta připsala první výhru v letošním ročníku Chance Ligy a naladila se na předkolo Ligy mistrů proti slavnému Lyonu.

Jonatan Brunes na hřišti působil v průběhu zápasu velmi aktivně. Svým herním stylem připomínal Jana Kuchtu, který přišel upgradem na vyšší verzi. Vyčníval v aktivitách, které zdobí právě zmiňovaného Kuchtu, tedy aktivní napadání, náběhy za obranu a hrou založenou na fyzických schopnostech. Typově se tak Brunes dá přirovnat právě k tomuto hráči. Otázku, zda není příliš velkým riskem mít dva typologicky stejné hráče na jedné pozici, zodpoví až čas. Jedinou alternativou při změně herního stylu je už jen Matyáš Vojta.

Přesto můžeme v Brunesovi najít několik odlišností od jeho kolegy v útoku. Oproti Kuchtovi totiž ukázal větší přesnost, chytřejší zapojení do kombinace a lepší výběr místa. Jeho náběhy byly perfektně načasované a díky tomu se dostával do zajímavých příležitostí. Nebojácnost v pokutovém území byla předmětem několika zajímavých situací včetně té, kdy vybojoval dva pokutové kopy. První neproměnil Lukáš Haraslín, u druhého se už nemýlil Adam Karabec.

Shrnuto a podtrženo, Brunes ukázal, že Spartě má co nabídnout. Často kritizovaný Jan Kuchta dokázal být v určitých fázích sezóny platným hráčem. Pokud ale norský útočník vyplní mezery, které v jeho hře chyběli, mohou na Letné na konci sezóny hodnotit tento přestup jako (po dlouhé době) povedený. Jak ale říká české přísloví, první vyhrání z kapsy vyhání, a tak se nenechme uchlácholit prvním zajímavým vystoupením tohoto hráče. Zajíci se počítají až po honu.

Jestli šla útočná fáze hodnotit jako zlepšená, ta obranná potvrdila dojem z předchozího zápasu. Ač defenzíva nastoupila v jiném složení, její výkon nelze hodnotit jinak než jako naprostý propadák. Nejistota z ní čišela na míle daleko. Třešničku na dort potom přidal Ševínský, který naprosto triviální chybou daroval Zlínu vyrovnávací branku. Jako umět ztratit balón v souboji s ležícím protihráčem, který následně skóruje, to chce kus umění.

Příchod kvalitního beka je něco, po čem volají sparťanští fanoušci už několikátou sezónu v řadě. Je až s podivem, že vyslyšení jejich tužeb trvalo minimálně dvě sezóny. Guddal se ještě nedostal ani na soupisku a fanoušci jsou u vytržení. Bodejť by ne. Současná obrana, která nedoznala pořádných změn několik let, ukazuje stejně jako v předchozích sezónách, že kvalitativně je nejslabší částí sestavy.

Poslední kvalitní obranná linie se datuje do doby, kdy jí vládl Ladislav Krejčí. Ten mezitím stihl odehrát sezónu v Gironě a další v dresu Wolves. To jen dokumentuje, jak dlouho se na Letné v defenzivní činnosti trápí. Všichni sparťané tak vzývají fotbalové bohy, aby se Guddal povedl a nestal se z něj další Cobbaut, Garcia nebo Martinec. Už za týden snad uvidíme, jestli se Sparta konečně trefila do černého.

V zápase proti Zlínu Sparta splnila svou povinnost a připsala si první tři body, přesto utkání a dění kolem něj ukázalo několik dalších zajímavých momentů. Hned první z nich byl velice sympatickým gestem letenského kotle. Ti si na oslavu první branky Jonatana Brunese připravili oslavu ve stylu norské vikingské lodi, kterou severská reprezentace slavila svá vítězství na nedávno skončeném mistrovství světa. Je vidět, že fanoušci chtějí nejdražší posile v historii dopřát skvělé přivítání. Pokud se bude každý jeho gól slavit v tomto stylu, potom nás čekají dechberoucí okamžiky.

Druhým zajímavým milníkem zápasu byla jednotlivá střídání. Od šedesáté minuty, kdy se většinou začínají měnit aktéři utkání, se na hřiště postupně dostávali hráči jako Ryneš, Eneme, Vojta, Hollý či Kuol. Bohužel jak je tomu na Spartě již zvykem, lavička opět prokázala absenci jakéhokoliv náznaku kvality. Střídající hráči mají přijít na trávník oživit hru. Letenským náhradníkům se to bohužel dlouhodobě nedaří. Nevytváří tak tlak na základní jedenáctku, a to je něco, co může rozhodovat o konečném umístění.

Dalším, byť ne překvapivým střípkem, je nezmenšující se marodka letenských. Osm zraněných, jeden vykartovaný, to je vizitka, kterou si Sparta táhne již z minulé sezóny. Mezi nimi jsou hráči, jenž by měli právě měnit průběh hry zápas přímo zahajovat. Uchenna, Vydra, Mannsverk, Singhateh jsou těmi hlavními pilíři, kteří by měli hrát důležitou roli. Pokud je ale nedokáží dát rychle do kupy, musí se na Spartě modlit, aby se nezranil někdo z hráčů současné základní sestavy.

Autor textu: Petr Vikuk

Zdroj statistických informací: Livesport