Sparta s další improvizací uspěla. Zápasem s Boleslaví si udržela naději na druhé místo

Blížící se konec Chance Ligy ukazuje, jak moc chybí Friisovo týmu kvalita i šíře.

Nebýt toho, že hráči Mladé Boleslavi předváděli výkon jako by byli již hlavami na dovolených, měl by to letenský celek o poznání těžší. Takhle zatlačil soupeře před jeho vápno a nepustil ho dál než na půlku hřiště. I proto svítilo po finálním hvizdu sudího na tabuli 2:0. Výkon vypadající na první pohled sympaticky však umocnil především bezkrevný výkon soupeře. Sparta tak může jednoduše podlehnout pocitu vlastní imaginární síly.

Při sestavování základní jedenáctky se realizační tým asi pořádně zapotil. Mezi dlouhodobě zraněné se po bok Garcíi a Preciada zařadil Wiesner. Po posledním zápase ulehl s roztrženým obočím i Sorensen. Birmančevič opět laboruje se zraněním (i když bůh ví jak to je). Ryneš se pro zápas vykartoval a tak ani povzbuzující zpráva, že Preciado se vrací k tréninku, nepřinesla mnoho vzruchu. Do zápasu se ještě dlouho nepodívá.

K tomu všemu má Lars Friis k dispozici například Rosse, který byl obrpřešlapem a všichni se těší až se vrátí z hostování na Letné zpět do Turecka. Další v řadě je Indrit Tuci, který si naposledy zahrál předkolo Ligy mistrů proti Malmö a nebo takový Rrahmani s Olatunjim. Kvalita kam se podíváš.

V základní jedenáctce se tak opět objevil Uchenna, který střídá pozice jako na běžícím páse a Cobbaut, který musí být ze svého angažmá ve Spartě doslova nadšený. Prozatím jen lepí díry, když vypadne někdo z Friisovo vyvolených. O pravém wingbacku se toho napsalo dost a jedinou variantou pro zápas byl Suchomel. Do útoku potom opět Krasniqi. Po jeho posledním zápase si Friis posypal hlavu popelem nad jeho výkonem, ale on tam bohužel nikdo jiný není.

Sparta se vrátila ke svému osvědčenému útočnému trojzubci. Jaksi ale pozapomněla, že na tento systém nemá dostatečně kvalitní hráče. Dokáži pochopit, že návrat k tomuto rozestavení byl z toho důvodu, aby se dostal více do hry Lukáš Haraslín, který je snad jediným diamantem v sestavě Sparty. Nechybí ale přeci jen tomu trojzubci třetí hrot?

Trojzubec je od slova tři. Sparta má ale pouze dva obstojné hroty. Haraslína, který si drží formu i přes to, že jeho spoluhráči ji ztrácí zápas od zápasu. Druhý hrot představuje Honza Kuchta. Tenhle hrot je demoliční a má soupeři hru znepříjemnit. Svou černou práci odvádí perfektně. Že by ale předváděl kanonády jak se od útočníka očekává, to se říci rozhodně nedá. Vedle přezdívky Belmondo už brzy získá další přezdívku Palič. Třetí hrot zeje prázdnotou. Krasniqi nedosahuje kvalit svých kolegů a na hřišti vlastně jen paběrkuje.

Systém útočného trojzubce ale nezávisí jen na těch třech vpředu. Důležitou roli zde hrají křídelní hráči. Zatímco vlevo Zelený nabírá na kvalitách, na pravé straně to zeje prázdnotou. Podprůměrný Wiesner mimo hru. Preciado začíná trénovat a tak jedinou volbou zůstává Suchomel, pokud nechce dělat Friis další pokusy s Uchennou. Proti Boleslavi Suchomel takříkajíc zázrakem rozhodl, ale jeho hra dlouhodobě nedosahuje kvalit, které by Sparta pro tento styl hry potřebovala.

Sparta se k útočnému trojzubci vrátila po debaklu od Plzně. Do té doby preferovala systém založený na dvou hroťácích a jednom podhrotu. Systém ale nesedí Haraslínovi, který potřebuje otevřít prostor u lajny, aby maximálně využil svých technických předpokladů. Současně se opět vyžaduje kvalita od wingbacků, která je dlouhodobě problém.

Na podhrotu naskakoval v té době Laci, ale upřímně, je to skutečně hráč na podhrot? Jeho střely ze střední vzdálenosti míří do horních pater tribun s takříkajíc železnou jistotou. Technické schopnosti také nedosahují takových kvalit jako v případě Kairinena. Laci tvoří zajímavou dvojici střeďáků právě s finským spoluhráčem. Laci odvádí černou práci a Kairinen má prostor pro své průnikové přihrávky.

Suma sumárum, Sparta praktikuje dva styly a žel bohu ani na jeden nemá ty správné hráče. Osobně se divím, že Friis ve Spartě drží, protože se po něm chtějí výsledky s hráči, se kterými se výsledky udělat nedají. Většina týmu je schopná hrát proti soupeřům ze středu tabulky, ale těžko se prosazují proti těm nejlepším. Sázka Priskeho na trojzubec přinesla dva tituly, ale on na to měl hráče. Především Birmančeviče v topu. Tuhle sezónu už Sparta bude muset nějak dokopat. Do té příští by si ale měla ujasnit jakým stylem chce hrát a podle toho přivést hráče.

Autor textu: Petr Vikuk