Článek
Ještě předtím ji ale čekal domácí zápas s nováčkem Chance Ligy – pražskou Duklou. Ač gólově chudý zápas, přinesl letenským klid, když jej její hráči vyhráli 2:0 zásluhou rozhodující branky Martina Vitíka, který tak zlomil prokletí a poprvé v kariéře se trefil na Letné. Vítězství pak pečetil z penalty Veljko Birmančevič.
Dukla, posílena vítězstvím nad Bohemians v ještě menším derby než bylo toto, nekladla velký odpor a více ze zápasu strávila před a vně vlastního vápna, než na polovině soupeře. Urputná obrana nedovolila soupeři tolik šancí, o kterých snili příznivci domácích. Vítězství se však počítá a letenští se již mohou soustředit na silnějšího soupeře v pohárové Evropě.
Pět zápasů, pět vítězství, pět kapitánů
Sparta v letošní sezóně odehrála pět soutěžních zápasů s maximálním možným ziskem bodů. Do každého zápasu zasáhla jinak poskládaná sestava a v každém zápase ji vedl jiný kapitán. V pátek padla volba na Asgera Sorensena. Po odchodu Ladislava Krejčího byl zvolen kapitánem Filip Panák, který si ale pásku navlékl jen v prvním zápase proti Pardubicím. Od té doby kapitánská páska putuje z ruky na ruku.
Ladislav Krejčí byl velkou osobností letenských a v současném kádru není hráč, který by tak vyčníval svými výkony, ale i vlivem a morálkou, aby byl jednoznačným kapitánem. A i kdyby byl, trenér Lars Friis rotuje se sestavou tak často, že by s největší pravděpodobností stejně po pěti zápasech bylo kapitánů pět. Však oproti zápasu se Shamrock Rovers bylo v pátek k vidění opět devět změn.
Díky časté rotaci sice hráči šetří síly v náročném programu, ale také se v některých zápasech ukazuje určitá nesouhra a nekvalita některých jedinců. V zápase proti Dukle se navzdory očekávání představila téměř nejsilnější sestava domácích a je tak otázkou jak moc realizační tým zamíchá sestavou v úterním zápase s FCSB.
Z Petra Rady hodný hoch
Petr Rada je známý bouřlivák, který nejde pro sprosté slovo daleko. V zápase ale vypadal, jakoby byl smířený s prohrou už cestou na stadion. Žádná významná gesta, jeho typický řev, vztekání a hádání se rozhodčími. Ono vlastně ani nebylo proč. Rozhodčí hru zvládli velmi dobře a hráči nechali na hřišti skutečně maximum. Že v týmu není kvalita na to, porazit Spartu si asi uvědomoval i hlavní kouč.
V první půli se hráči Dukly jen stěží dostali na soupeřovo polovinu. Když už se tam dostali, nedali si více jak dvě přihrávky než o balón přišli. Však také dvaceti procentní držení míče hovoří za vše. Že by byl jejich výkon ve druhé půli ale aktivnější, to se také říci nedá. Jejich celkově tři střely za zápas, bez střely na branku, ostatně zcela vypovídají o průběhu zápasu.
Dukla tak dokráčela k další porážce v řadě a prodloužila svůj rekord, kdy nedala na Spartě branku. Tu naposledy vstřelili v roce 1991. Aby měla tu šanci v příští sezóně, bude mít hodně co dělat v té letošní. Šance na záchranu určitě má, ale bude muset předvést větší kvalitu se sobě rovnými soupeři.
Z Vitíka roste velký hráč
Vítěznou branku vstřelil Martin Vitík. Hráč, o kterém se spekulovalo v minulé sezóně v souvislosti s přestupem do italské Neapole. Úsměvně dnes vypadá komentář italského předního žurnalisty, který tehdy pronesl, že Vitík není připraven na zápasy Serie A. Sparťanští fanoušci musí doufat, že nepřijde exkluzivní nabídka a že tento hráč bude ještě pár let působit v rudém dresu.
Poslední dva zápasy si Martin Vitík připsal dvě branky, což je z pozice stopera velmi pěkná statistika. Svou vysokou postavou se dostává do šancí v pokutovém území soupeře při standardních situacích. Současně je ale velmi jistý ve vlastním vápně.
Vitík si prošel těžkými začátky v rudém dresu. Nevyhýbaly se mu chyby, kterých dělal více, než bylo zdrávo, ale důvěru trenérů splácí tvrdou prací, která se odráží v jeho rostoucích výkonech. Sparta v něm může mít zlatý poklad. Však už dnes, v jednadvaceti letech má tento hráč cenovku přes 12 milionů eur.
Petr Vikuk
