Sparta senzaci nepřipustila. Do Arménie míří s tříbrankovým náskokem

Po mrazivém začátku zápasu se předpovědi potvrdili a výsledek 4:1 dává Spartě velké naděje na postup do dalšího kola Konferenční ligy.

Arménský celek zvyklý hrát před méně, než dvěma tisíci diváků se musel cítit na Letné jako v Jiříkově vidění. Osmnáct tisíc fanoušků na stadionu skutečně neznají. Snad i to pro ně byla motivace v začátku zápasu, který jim vyšel více než nadplán.

Po zkušenostech s Aktobe bych očekával, že se letenští poučí a vlétnou na soupeře. Zápas ale začal stejně jako v Kazachstánu. Matně hrající domácí hodně překvapil ofenzivní nástup Araratu. Možná až tak, že se nestačili divit. Když pak po pár minutách krásnou střelou překonali hostující hráči Petera Vindahla, jako by probudili spící bestii.

V tu chvíli se v hráčích projevila sparťanská krev. Začali točit kolotočem rychleji a rychleji, až se hostům začala točit hlava. Ještě do poločasu tak Sparta zápas otočila a mohla se uklidnit. Jedna akce střídala druhou, hráči pálili ze všech pozic a tempo udrželi až do konce zápasu. Vše načal Patrik Vydra, ke kterému se přidal Kairinen, Kuchta a vše pečetil z penalty Birmančevič.

Sparta tak splnila svou povinnost proti fotbalovému trpaslíkovi, jehož hodnota je patnáctkrát nižší než hodnota letenského celku. Ospalý začátek ale nebyl dobrým poselstvím, které hráči vysílají směrem k fanouškům. Silnější soupeř nemusí připustit to, aby se tým dostal do ofenzivní nálady. Sparta sice jede na vítězné vlně, ale tu nelze přeceňovat s ohledem na kvalitu soupeřů. Ať už Aktobe, tak Pardubice i Ararat jsou celky, se kterými prohrát, je ostuda.

Kromě branek v první půli zaujal rozhodně výkon sudího. Ten pár minut po brance hostí, a po konzultaci s VAR, neuznal vyrovnávací branku Matěje Ryneše, k velkému údivu komentátorů zápasu. Svůj výkon nevylepšil ani o pár minut později, když Birmančeviče ve vápně přejel soupeř tím, že se při výskoku opřel loktem o jeho hlavu. Sparťanský útočník tak neměl možnost zasáhnout do hry a rána ho asi dost bolela. Rozhodčí ale mlčel.

Vraťme se ale k odvolané brance Sparty. Po rohovém kopu naskakuje Uchenna připravený hlavičkovat a gólman soupeře do něj naskočil. Rukama začíná máchat, že byl faulovaný a Ryneš má volno pro svou tvrdou střelu. Tou brankáře propálí a jde oslavovat. Jak v přímém přenosu, tak ze záznamu Uchenna neudělal pohyb proti soupeři, a tak se diví většina stadionu proč sudí ukazuje konzultaci s VAR.

Po pár minutách rozhodčí běží k monitoru a ukazuje ofside Birmančeviče. Ten je skutečně v ofsajdovém postavení, neboť je za gólmanem soupeře. Z žádného záběru ale není patrné, že by se balónu dotkl. Že by zabránil soupeři v zákroku je také hodně podivné, protože kontakt s brankářem přišel v okamžiku, kdy byl balón v síti. Žádný ze záběrů neprokázal dotek Birmančeviče s míčem nebo s gólmanem, a přesto branka nebyla uznána. Že by jiná pravidla v evropských pohárech, než v naší lize?

Jestli v zápase zaujalo ještě něco, tak to byl výkon obrany domácích. Ta nastoupila ve složení Uchenna – Sorensen – Cobbaut. V jejím čele byl potom stabilní článek v podobě Petera Vindahla. Že na něj celá fanouškovská obec neustále nadává, to už je koloritem dnešní Sparty. Že by ale udělal něco pro to, aby své tragické výkony odčinil, to se tedy říci nedá. Chápu, že před brankou soupeře bránil svou levou tyč, ale na střelu zpoza vápna, kterou si Balanta připravoval dostatečně dlouho opět ani nezareagoval. Místo toho stojí jako opařený na brankové čáře a otáčí se za balónem. Jestli pan Křivda sliboval posily, doufám, že jedna z nich je na pozici gólmana.

A samotná stoperská trojice tedy také předvedla neuvěřitelný výkon. Elias Cobbaut ukázal, že nepatří mezi nejrychlejší hráče na hřišti, když si s ním Gbomadu pohrával jako kočka s myší. Jeho kopací technika však dosáhla úplně jiného vesmíru. Přihrávka na více jak tři metry pro něj byla nadlidským úkolem. Tři nákopy na druhou stranu hřiště skončili zhruba dvacet metrů od spoluhráče, na kterého cílil. To vycítil i Brian Priske a stáhl jej již v poločase. Zaplať pán bůh.

Na druhé straně hřiště hrající Uchenna je také zajímavým úkazem. Při každém jeho kontaktu s míčem tuhne fanouškům krev v žilách. Jistota v rozehrávce nebo v obraných soubojích rozhodně nejsou jeho předností. Tohle je post, kde Sparta potřebuje ne jednu nebo dvě posily. Zde by udělala nejlépe, kdyby přivedla celou novou stoperskou trojici, která bude alespoň trochu vyzařovat jistotu.

Autor textu: Petr Vikuk