Sparta ukazuje, že každé dno jde ještě prohloubit. V Boleslavi opět nevyhrála

Přitom v zápase dvakrát vedla. Stále se opakující chyby ji ale srážejí hlouběji a hlouběji. Tohle už není jen o potenciálních hádkách uvnitř klubu. Zde se ukazuje to na, co žehrají její fanoušci poslední dvě sezóny. Problém, který padá na hlavu vedení letenského celku a který nemá rychlého řešení.

Pojďme se ale ještě vrátit k samotnému zápasu jehož průběh by se dal označit jako „každý chvilku tahá pilku“. Sparta vstoupila do zápasu dobře, vytvářela si šance a po brance Olatunjiho se zdálo, že nebude mít problém v souboji dvou celků, které reprezentují český fotbal v pohárové Evropě. Inkasovaná branka ale jako by nakopla domácí celek a ten přidal na tempu. Odměnou mu byla vyrovnávací branka z kopačky Matyáše Vojty.

Druhý poločase se nesl ve stejném duchu ovšem s rozdílem toho, že místo útočníků ze prosazovali obránci. Postupně tak vystřelil opětovné vedení sparťanům Cobbaut, aby o chvíli později opět srazil cenu akcií letenských Martin Králík. Zvlášť sparťanská branka však byla velmi kuriózní, když ve vápně Boleslavi kombinoval Cobbaut s Panákem.

Není tomu tak dávno, kdy Sparta bojovala s rozsáhlou marodkou. Až s příchodem Briana Priskeho, jakoby se hráči zázrakem přestali zraňovat. Najednou měl trenér k dispozici téměř kompletní sestavu po dobu dvou sezón. Dvou sezón, na které budou fanoušci letenských dlouho vzpomínat, protože tahle jim to nepřipomene ani vzdáleně.

Letenští fanoušci musí zažívat skutečné deja-vu. Situace před zápasem s Boleslaví vypadala hrůzostrašně. Osm zraněných hráčů, kteří nemohou zasáhnout do zápasu. Šest z nich by se dalo očekávat v základní sestavě. Birmančevič, García, Haraslín, Preciado, Sorensen, Vitík nebo Krasniqi jsou v tuto chvíli pro sparťany stěžejními hráči, ať už jsou mezi nimi vztahy v kabině jakékoliv.

Posledních pár zápasů trenér Friis lepí sestavu jak jen se dá, ale kde nic není, ani smrt nebere. Složit sestavu z toho, co má k dispozici, je skutečně nadlidský úkol. Vždyť Sparta měla na lavičce pouhopouhých osm hráčů a z toho dva gólmany. A to je přesně tím problémem.

Dva roky nadávají fanoušci na šířku kádru a kvalitu lavičky. Bez jakékoliv odezvy. Vedení letenského celku se nadále spoléhá na dvanáct až třináct hráčů, kteří mají odehrát kompletní Chance Ligu a k tomu zápasy Ligy mistrů. A tohle skutečně není reálné. Dojde to někdy vedení nebo bude i nadále před každou sezónou prohlašovat, že je spokojeno s šířkou a kvalitou kádru?

Zápas s Boleslaví jasně ukázal, že tomu tak není. Díky absencím museli nastoupit náhradníci jako Daněk, Pešek nebo Ross. O základní sestavě by za ideálního stavu mohl snít třeba také Wiesner nebo Ryneš. A co tito hráči ukázali? Místo stoprocentního nasazení pouze fakt, že jejich kvalita není na souboj o titul, ale zhruba na úrovni středu tabulky.

Ale co dál? Přestupové období je uzavřené. Hráči se ze stavu nemocných nevrací. Spartu čeká ještě velká řada zápasů. Lars Friis se může snažit jak chce, ale pokud nemá k dispozici kvalitní mančaft, výsledky se nedostaví. Fanoušci tak mohou pouze závidět Slavii nebo Plzni a především jejich managementu. Ten dokáže zajistit kvalitu jak do základní sestavy, tak na lavičku. Když nastoupí kdokoliv, je to zárukou kvality, což o letenském týmu nelze říci. Sparta by měla začít od základu měnit kompletně celý kádr a to od brány, ve které Peter Vinadhl předvádí výkony na úrovni druhé ligy. Fotbalisty, kteří se vidí v zahraničí, by měla pustit a za ně přivést hladové kluky jako to dělají její konkurenti. Přeplácet rádoby hvězdy typu Rrahamani je cestou do pekel.

Autor textu: Petr Vikuk