Sparta v Bukurešti napsala nový díl Doktor Jekyll a pan Hyde. Tentokrát se šťastným koncem

To si poradilo v prodloužení s PAOK Soluň a za týden tak přivítá na svém hřišti právě pražský celek. Vítězství však mnohým fanouškům přivodilo infarkt.

FCSB se prezentovalo v Praze velmi solidním výkonem. V kombinaci s bouřlivou atmosférou nečekalo Spartu nic snadného. Kvalitu, kterou letenští předváděli v prvním poločase, nečekali asi ani rumunští fanoušci. Ten druhý už byl z pohledu sparťanů skutečným hororem v přímém přenosu.

Sparta vlétla do utkání jako uragán.  Nasadila to nejlepší, co má zrovna k dispozici a hráči hnaní touhou po úspěchu předváděli fotbal, který se letenským fanouškům líbí. Nepouštěli hráče soupeře k míči, na branku domácích se valila jedna lavina za druhou. Odměnou bylo skóre po první půli 0:3 z pohledu domácích.

Vynikal především útočný trojzubec. Tápajícího Kuchtu nahradil Victor Olatunji a na hře to bylo znát. Balóny, které na něj mířili, dokázal zpracovat a podržet, což jsme u Kuchty dlouho neviděli. Snad jen vyšší přesnost v zakončení a může být tím pravým koncovým hráčem. Netřeba zmiňovat kvality dua Birmančevič – Haraslín, kteří se dostávají do loňské formy. Právě oni byli těmi hráči, kteří dvojutkání rozhodli.

FCSB v první půli předvádělo tak otevřený fotbal (především do obrany), že si tam útočníci Sparty chodili jako pro rohlíky do večerky. Po první půli se zdál zápas rozhodnutý. Co ale nastalo po změně stran, to připomínalo mlčení jehňátek.

Ještě začátek druhé půle se nesl v duchu prvního. Sparta se snažila útočit, ale obrana soupeře už byla konsolidovanější. Ze strachu, aby Preciado nedostal červenou kartu, jej Lars Friis stáhl ze hřiště a začaly se dít divy. Hráči FCSB zařadili vyšší rychlostní stupeň a najednou vypadali, že o přestávce dostali napít hopsinkové šťávy od Gumídků.

Olaru překonal opět nevýrazného Petera Vindahla, což vlilo do rumunských žil novou krev. Před Spartou v tu chvíli ležel úkol nelehký. V neskutečném vedru odolávat tlaku rumunských soupeřů, kteří jsou hnaní narvaným stadionem. A na letenské opět dopadla tíha okamžiku. Stejně jako v prvním zápase se začala projevovat nervozita a strach o výsledek.

Ladnost z první půle byla ta tam. Odkopávání balónů bez šance na protiútok a darování tak dalších a dalších příležitostí nabuzenému soupeři umocněné nepovedeným střídáním. Trojzubec přišel o všechny zuby a na hřiště se tak dostal Kuchta, Daněk a Solbakken. Ti ale ukázali, že kvalit svých předchůdců zdaleka nedosahují. Štěstím pro Spartu bylo to, že druhou branku dostala pět minut před koncem hrací doby. Ve zbývajícím čase tak mohla dát soupeři ochutnat jejich vlastní medicínu z Prahy a zbytek utkání prozdržovat.

Asi každý z nás již četl jak namyšlený a arogantní je diktátorský majitel FCSB. Člověk bez pokory, bez respektu, bez uznání soupeře. Nyní již jeho výrok: „Ukázalo se, že Sparta je průměrný tým. Pokud není bůh proti nám, tak nás tenhle tým nemůže vyřadit. Kdybychom hráli desetkrát, nemohou nás porazit“, působí komicky.

Rozhodně ale nezávidím hráčům FCSB, kteří na hřišti nechali skutečně vše. Čeká je velmi nemilé přivítání od jejich majitele, který jim v případě postupu slíbil zdvojnásobit mzdy. Co se stane v případě nepostupu však zveřejněno nebylo. S tím se vlastně v Rumunsku nepočítalo. Je vidět, že pokud vám chybí určitý respekt k soupeři a pokora ve vašem jednání, zaděláváte si na problém.

Jestli Becali vyhází polovinu mančaftu nebo rozdá tučné pokuty už sparťany, kteří infarktový zápas dovedli k postupu, trápit nemusí . Nyní nezbývá než se připravit na severského soupeře, proti kterým se jim dlouhodobě nedaří. Doufáme ovšem, že Sparta po 19 letech opět najde cestu do Ligy mistrů. A věřme tomu, že tam třeba poprvé v historii budeme mít dva zástupce.