Článek
Ano, první angažmá bylo velmi úspěšné - to je třeba říct. Ukončení čekání na titul, které trvalo devět let, následná obhajoba - to je třeba ocenit. Ale tato hezká minulost je na hony vzdálená současnosti. Titul, ruku na srdce, je pryč. Pohár, díky vyřazení od Boleslavi, je pryč. No a po včerejšku víme, že cíl Tomáše Rosického o finále v Lipsku Konferenční ligy skončil na prvním možném soupeři ve vyřazovací části celkovým výsledkem 6:1. A ano je pryč. Brian Priske se vrátil na Letnou jako zachránce v nouzi. Klub odmítlo několik trenérů, a tak se vrátil muž, který se ke klubu jednu chvíli otočil zády.
Úspěšné začátky, hořký konec
Když Priske poprvé přišel na Letnou v létě 2022, moc lidí nečekalo zázraky. Četli jsme tehdy, že dorazil nový Andrea Stramaccioni. Ale dánský elegán dokázal velké věci - Sparta však svého „Trpišovského“ nenašla. Problém nastal ve chvíli, kdy Priske dostal nabídku od holandského velkoklubu jménem Feyenoord Rotterdam. „Tlačil jsem na přestup,“ přiznal později. Chápu - měl ambice, chtěl si vyzkoušet „něco nového“. Vedení nakonec na odchod i díky tomuto nátlaku řeklo ano.
Zdálo se, že jeho kolega, který tým převzal, bude snad ještě lepší volbou. Po prvních osmi kolech měl tým z Letné 22 bodů z 24 možných, ve vzduchu byl cítit mistrovský hattrick. Liga mistrů pomohla, že si hráči v lize věřili. Jenže pak se něco zlomilo. Prohrané derby, debakl s Plzní, ztráta motivace a disciplíny, propad na čtvrté místo a jako třešnička na dortu hořká prohra ve finále poháru, kde olomoucký Filip Zorvan předvedl „one man show“.
Návrat z nouze
A tak přichází červen 2024 a s ním překvapivé oznámení - Brian Priske se vrací. Fanoušci Feyenoordu si na sociálních sítích utahovali: „Držte se, fanoušci Sparty! V Rotterdamu se stále vzpamatováváme.“ Nizozemský klub sice skončil třetí, ale to je pro klub z přístavního města šíleně málo – problém nebylo ani tak umístění jako předváděná hra. Nejdřív se mluvilo o velkých jménech jako Bo Svensson nebo Philippe Clement a další, ale žádné ze jmen, která padala sparťanský projekt neoslovil. Spolu s trenéry „vize“ neoslovuje ani hráče. Vezmu si příklad v podobě reprezentačního záložníka Sadílka, který nakonec podepsal v Edenu: „Nebudu lhát, s panem Rosickým jsem jednou přes telefon mluvil – někdy v prosinci. Ještě teď na Spartě neví, kdo bude trenér, do takového prostředí, kde se neví, co bude, se mi moc nechtělo. Slavia má v tomhle větší jistotu.“
Současná realita
Tohle všechno je podle mého koktejl, za který nemůže ani tak Priske, ale spíš sportovní vedení, které hráče a trenéra podepsalo. Líbí se mi věta pana trenéra Priskeho po Alkmaaru: „Před zápasem jsem cítil, že můžeme vyhrát, ale Alkmaar ukázal, že jsou lepším týmem. My jsme hráli dobře prvních pět minut a pak jsme to pohřbili.“ Tahle věta se dá totiž v poslední době použít na většinu zápasů - na derby, na to v Mladé Boleslavi nebo na utkání v Plzni. V lize druhé místo vypadá vcelku ok, ale výkony na hřišti jsou daleko od standardů, které klub dlouhodobě deklaruje.
Když brankář týmu Surovčík vyřkl svoje prohlášení: „Chybí nám vůle se o výsledek více porvat. Fotbalisty máme, ale někdy je to prostě málo. Když se vrátím k derby, tak slávisti prostě nejsou lepší fotbalisti, ale přístupem nás totálně roznesli,“ naprostá většina fanoušků klubu to ocenila. Pozitivně nakonec reagoval i Tomáš Rosický, ale jeho slova zároveň nic nezměnila. S Alkmaarem se totiž situace z derby opakovala.
Razantní přestavba nutností
Můžeme se bavit o tom, že Sparta má zraněné hráče, že Ladislav Krejčí je jiný kapitán než je Lukáš Haraslín, ale je na sportovním vedení, aby odchody, které po mistrovských sezonách přišly, nahradili vhodnými hráči. Je jasné, že zraněných hráčů bude ještě více, když klub podepíše Jhoannera Cháveze z Francie už zraněného. Musí přijít přestavba, ale nebránil bych se ani té kancelářské, protože Brian Priske - muž, který si „vytrucoval“ svůj odchod - si nevytiskl smlouvu a nevrátil se na Spartu sám od sebe. A to samé někteří hráči - Vindahl, Kevin Milla, Dominik Hollý, Grimaldo - si neřekli sami od sebe „jdu do Sparty“. Lhaní si do vlastní kapsy a říkat „to nesmíš“ lidem, kteří řeknou věci tak, jak jsou, asi klub nikam nedostane. Dokud se klub, včetně pana Křetínského, nebude dívat pravdě do očí místo utápění se v nostalgii, bude jeho cesta pouze po sestupné spirále.
Autor textu: Radek Ondrák
