Článek
Na to se posunul po sobotním vítězství ostravský Baník. Sparta se snažila, skutečně ano, a odměnou jí byl otočený zápas a vítězství 2:1.
Kádr Sparty zdecimovaný zraněnými, doplnili hráči s „rýmičkou“ a slepená sestava, kterou musel Friis postavit, dlouho nedokázala změnit stav věcí. Fanoušci se přesto radují. Ne, že by jim hráči sami dali takový důvod k veselí (přeci jen čekají klidnější zápasy a lepší výsledky). Radují se z toho, že to byl poslední zápas, a nyní je možnost s tím něco udělat. Doufejme, že vítr v kabině bude minimálně na úrovni orkánu a že si odnese více než polovinu sestavy, která nemá dostatečnou kvalitu.
Smolař Panák a nejlepší obránce Rrahmani
Fanoušci letenských již dlouho spílají na Filipa Panáka. O jeho kapitánských schopnostech se toho napsalo již hodně. V zápase proti Jablonci byl tento hráč konečně vidět a nebylo to jen chybami. Těm se samozřejmě jako vždy vyhnout nedokázal, ale tentokrát byl vidět i u povedenějších akcí.
Největší příležitost vyniknout dostal v rámci první půle, kdy po odraženém míči střílel do prázdné branky. Střela byla povedená, o tom žádná. Co ale následovalo, to až komicky ilustruje situaci, která ve hře Sparty aktuálně panuje. Už mířící balón do sítě a pomalu se radující tribuny přeťal Rrahmani. Ten na brankové čáře spadl tak šikovně, že zastoupil gólmana Hanuše a Panákovu střelu výtečně chytil vlastním tělem.
A aby toho na Panáka nebylo málo, o pár minut později dostal další šanci. Znovu odražený míč a Panák na malém vápně. Předpokládám, že v okamžiku střely přemýšlel, kde má Rrahmaniho, aby ho napálil znovu. Když ho nenašel, práskl balónem na tribunu. Filip Panák je kvalitní fotbalista, ale jeho přínos pro tým, od doby, co dostal kapitánskou pásku, je tristní.
Blýská se snad na lepší časy?
Sparta v posledních měsících předváděla tragický fotbal. Nakopávané míče bez nápadu, hra bez pohybu a z hráčů prýskající nezájem o hru. To jsou jen některé z charakteristik sparťanské hry ve druhé části podzimu. Když k tomu připočítáme chyby v obraně, které se ukazovaly s téměř železnou pravidelností, dostaneme výsledek, který odpovídá postavení letenských v tabulce.
Zápas s Jabloncem, který dělily od Sparty pouhopouhé čtyři body, tak byl pro fanoušky noční můrou. V okamžiku, kdy se tým potřebuje odrazit ode dna, se nejedná o soupeře, kterého byste rádi viděli. Zvlášt v situaci, kdy máte polovinu základní jedenáctky na marodce. Situace ne zrovna růžová.
O to více překvapující byl styl hry, se kterým se Sparta prezentovala. Po většinu času dokázala svého soupeře přitlačit před vlastní branku. Ten se na útočnou polovinu dostával sporadicky, ale o to nebezpečnější byl každý jeho útok. Mířil totiž do otevřené obrany letenských. I díky tomu musela Sparta dotahovat. Dlouho jsme od ní ale neviděli nátlakový fotbal. Možná někteří přeci jen nezapomněli jak se ta kopaná vlastně hraje.
Začíná Rrahmani přebírat otěže?
Albion Rrahmani je od svého příchodu velmi kontroverzní posilou. Přicházel jako velká hvězda. V prvních zápasech byl hodně kritizovan za svůj přístup k zápasům, které ve velkém jen odchodil. Přesto dokázal střílet branky. A že to jsou branky krásné, o tom není pochyb. Je totiž jiným typem útočníka. Tam, kde by to každý útočník urval na sílu, tam Rrahmani hraje technickou střelu. Klade důraz na techniku, spíše než na razanci, a na to nejsme u nás zvyklí.
Tak jako byl Rrahmani nejlepším obráncem Jablonce, byl také velmi platný v útoku Sparty. Byl to on, kdo srovnal stav skóre hned na úvod druhého poločasu. Sehrál druhý zápas na hrotu s Veljkem Birmančevičem a jejich souhra začíná pomalu šlapat. Je tak příslibem měsíců dalších, že útočný trojzubec může být znovu na scéně a ještě silnější. Představa, že opravdu funguje trio Haraslín, Birmančevič, Rrahmani, je až děsivá. Vše ale musí být vykompenzováno kvalitní obranou a silnou lavičkou.
Že Albion Rrahmani získává větší a větší vliv, ukázal i zápas s Jabloncem. Do doby, než se Rrahmani zranil (snad bude brzy fit), letenští ždímali svého soupeře jako mokrý ručník. Po jeho odchodu kupodivu tlak ustal. Zvláštní, když stav byl stále jen 1:1, nicméně to ukazuje na fakt, že se zájmem hrajícím Rrahmanim, se tým cítí silnější a více si věří.
Autor článku: Petr Vikuk
