Článek
K tomu ale potřebovala uspět na půdě Slovácka. Týmu, který se v letošní sezóně značně trápí a disponuje nejhorším útokem. Zápas ale od úvodního hvizdu jasného favorita neměl.
Slovácko předvádělo houževnatý výkon. Nedalo sparťanům metr prostoru a v první půli tak bylo více než vyrovnaným soupeřem. Sparťané navíc nepředváděli bůh ví jaký výkon a tak se do šaten odcházelo za stavu 0:0. Druhý poločas se nesl v podobném duchu. Sparta sice s přibývajícím časem zvyšovala tlak, ale nepovedená střídání ji neposunula k tíženému výsledku.
Reprezentační přestávka maže rozdíly
Vidíme to téměř po každé repre pauze. Kvalita ligových klubů, především těch v popředí, jde během dvou týdnů rapidně dolů. Týmy plné reprezentantů nemají možnost kvalitní přípravy a toho využívají celky, které sází na jiný typ fotbalistů. Zatímco tedy jedni ztrácejí na formě, druzí na ni mohou získat. To je přesně příklad aktuálního kola Chance Ligy. Plzeň sice vyhrála, ale k výhře se spíše protrápila dosti nepřesvědčivým výkonem. Slavia si připsala pouze bod za remízu se Zlínem a ani Sparta ve svém zápase nezářila, když ze Slovácka také veze jen jediný bod.
Od první minuty na její hře byla vidět určitá nervozita a nesehranost. Hra působila velmi neučesaně a připomínala spíš hru na náhodu. K tomu se přidaly individuální nepřesnosti, kterých byla až moc. Soupeř působil konstantněji, jistěji a aktivněji. Tyto slabší celky většinou doplácejí na nedostatek fyzické kondice a nedokáží udržel tempo, které nasadí od začátku zápasu. V prvních zápasech po repre pauze je však situace jiná. I předposlední Slovácko tak dokázalo s atletickou Spartou držet krok po celý zápas.
U favoritů, kteří na to nejsou připraveni, hrozí podcenění zápasu. Soupeř má zároveň více síly, než v průběhu sezóny. Zápas, který by tak byl bez reprezentační přestávky snadným soustem, se stává najednou dramatem s leckdy překvapivým koncem. Zda se jedná o pozitivní nebo negativní efekt, nechám na posouzení každého. Jednoznačně ale tato situace vede k deziluzím o kvalitě toho či onoho celku a z prvních zápasů po přestávce bychom si neměli vyvozovat dlouhosáhlé závěry.
Zajeté pořádky, které se nemění
Některé skutečnosti ale zůstávají beze změny i po pauze. V zápase Sparty se Slováckem bych vypíchl jednu a tou je hra Matěje Ryneše. Dlouhodobě se mi jeho hra nelíbí. Neustále se opakující stejné chyby, do očí bijící nepřesnosti, ztráty a zoufalé pokusy o kvalitní centry. To všechno je ve zkratce Rynešova hra. Sparta přitom v letním přestupovém období přivedla zajímavé kousky. Priske k tomu oživil uvadající bývalé hvězdy. Kde ale letenské tlačí bota, to je pozice levého wingbeka.
Ať na této pozici hraje Ryneš nebo Zelený, kvalita tam prostě není. V případě Matěje Ryneše pak klesá ještě víc. V zápase proti Slovácku tomu nebylo jinak. Tolik ztracených balónů, nepovedených centrů a přihrávek, to by vydalo u jiných na několik zápasů. Dlouhá léta fanoušci plísnili Tomáše Wiesnera a vypadá to, že štafetu převezme právě Ryneš.
Stejně jako Tomáš Wiesner se sem tam přichomýtne k nějaké té brance, čímž uchlácholí část fanouškovské obce, ale komplexní pohled na jeho výkony je tristní. Zatímco u takového Patrika Vydry můžeme vidět určitý progres, Matěj Ryneš zamrzl a nedokáže se odlepit z místa. Jeho post bude muset Sparta v zimě řešit ať chce, nebo ne.
Střídání bez smyslu
Sparta poslala do utkání základní jedenáctku, která by měla být schopná porazit kohokoliv v lize. Když ale v poločase svítilo skóre 0:0, začala hra škatulata hýbejte se. Prvním kdo odnesl nepůsobivý výkon byl Albion Rrahmani místo kterého přišel na plac Jan Kuchta. Mít formu, asi bych to pochopil, ale stáhnout nejlepšího střelce a místo něj poslat na plac útočníka, který má problém trefit zařízení, to jsem moc nechápal.
Když svítilo na tabuli čtvrtého rozhodčího číslo Jaroslava Zeleného, říkal jsem si, že lavička prozřela a Ryneš půjde do sprch. Kupodivu byl ale stažen Filip Panák. Velice slušně hrajícího Patrika Vydru navíc nahradil spíše defenzivní středopolař Sadílek. Myslela snad v tu chvíli Sparta na nulo pro Petera Vindahla namísto útoku na tři body?
Korunu všemu pak nasadilo střídání Ryneše za Millu. Toho považuji za přešlap století, protože vynaložit takové prostředky za tohoto fotbalistu, to si může dovolit jen skutečně zoufalý celek. Sparta sice v závěru stupňovala tlak, když hráčům Slovácka docházela síla, ale jednoznačně ji chyběla kvalita. Ta příchodem Kuchty a Milly nedorazila už několik měsíců a Brian Priske si tak bude muset vyslechnout slova o prokoučování zápasu, která ale budou zcela oprávněná.
Autor textu: Petr Vikuk
