Článek
Letenští opět s celou řadou změn v sestavě zápas zvládli a z jablonecké střelnice si odvážejí plný počet bodů. Že by byl jejich výkon optimální, to se říci nedá, ale vítězství 2:1 se počítá.
Jablonec nastoupil do zápasu velmi odvážně a místy Spartě zatápěl. Především ze standardních situací, které má velmi dobře secvičené. Největší strach o výsledek měli sparťané v desetiminutovém nastavení druhé půle. Birmančevič v té době dohrávající se sebezapřením na hrotu po zranění kolene a nedobře vypadající Solbakken. To vše v době, kdy měli letenští vystřídáno. I přes velkou snahu jabloneckých ale Sparta udržela výsledek do konečného hvizdu a dál zůstává stoprocentní.
Friis není Priske
Lars Friis v pozici hlavního kouče A týmu Sparty navazuje na práci Briana Priskeho. V jeho podání lze ale nalézt nejen paralely se svým bývalým kolegou, ale také novinky, které dělají letenské ještě silnější. Řeč je o rotaci a kvalitě náhradníků.
Priske rotoval sestavou v okamžicích, kdy potřeboval ušetřit síly pro své hlavní hvězdy. Do hry dal vždy jen pár pravidelných hráčů a na výkonu týmu to bylo znát. Lavičkoví hráči nehrající pravidelně, nebyli secvičení s kluky ze základní sestavy. Sparta často zachraňovala výsledek tím, že na hřiště poslala na posledních 30 minut to nejlepší. Lars Friis se ale nebojí do sestavy říznout ještě zásadněji. V podstatě týden co týden, hraje jiná základní sestava, ve které se točí 20 plejerů.
Tento přístup nesedí těm fotbalistům, kteří jsou zvyklí na maximální vytížení. Na druhou stranu zapojuje o mnoho více hráčů do hlavního dění a roste tím kvalita všech. Jen vzpomeňme na Wiesnera v loňské sezóně a koukněme na něj v té letošní. Najednou Sparta nemusí spoléhat na trojici stoperů, ale je variabilnější a při příchodu náhradníků na hřiště už si sparťanští fanoušci nemusí nervozitou kousat nehty.
Posily, které zapadají
Dlouhá léta přiváděl management Sparty posily, které byly tak trochu mimo mísu. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Jednou z takových posil byl Jan Mejdr, který tento týden zamířil do Hansy Rostock. V Hradci kvalitní hráč, který příchodem na Letnou zapadl do podprůměru. A takových příkladů můžeme jmenovat spoustu.
Nově příchozí tváře v posledních dvou sezónách ale nepropadají a nezhoršují celkový pohled na skauting. Když už nezáří, tak spadají alespoň do průměru. Ano, zde mluvím o Solbakkenovi. Pro letošní sezónu ale přivedl Tomáš Rosický Ermala Krasniqiho a Mathiase Rosse. O Garcíovi asi nemá smysl psát, když po dvou zápasech skončil do konce sezóny ve stavu zraněných.
Mathias Ross se prozatím jeví jako velmi stabilní článek stoperské trojice oplývající jistotou a určitou kvalitou. Samozřejmě najdeme i negativa, kterým je třeba jeho rychlost. Kdo si ale vzpomene, jak těžko Sparta před třemi lety lepila obranu, je za Rosse rád. Krasniqi roste zápas od zápasu a jeho potenciál je minimálně vyrovnat Veljka Birmančevice, který se po jedné sezóně zapsal nesmazatelně do srdcí letenských fans.
Akcie Jana Kuchty rapidně klesají
Zatím nejkvalitnějším útočníkem Sparty je v současné době Victor Olatunji, který vystrnadil ze základní sestavy Jana Kuchtu. Ten patřil do základu celou minulou sezónu, ale z počátku této je neproduktivní a fanoušci volali po jeho posazení na lavičku. Ve středu čeká Spartu první zápas play-off o Ligu mistrů na půdě švédského Malmö, kde se dá předpokládat jeho nasazení do základu.
Přednost ale nejspíš dostane Indrit Tuci. A zaslouženě. V minulém kole skóroval proti Bohemians a prosadil se i proti Jablonci. Sice na hřišti neodvádí tolik černé práce jako Kuchta, ale alespoň dává branky a to se od útočníka čeká.
Během zápasu navíc prosákla na veřejnost zpráva, že Sparta koupila další posilu do útoku. Tou posilou je samotný Albion Rrahmani. Ten Rrahmani o kterého usilovala pražská Slavia. Jestli se tak zpráva potvrdí, Kuchta se stává až čtvrtým v řadě. Slávisté budou pukat vzteky, že jejich nový majitel přivedl za 4 miliony EUR Zimu, ale nebyl ochotný dát 5 milionů za Rrahmaniho. Příchod nového útočníka ale také může znamenat odchod někoho ze stabilních článků a hlavním adeptem je bohužel Veljko Birmančevič.
