Článek
Los jim nebyl zrovna nakloněn, když první polovinu zápasů obou částí odehrála proti spodku tabulky. V druhé půli jarní části se ale bude lámat chleba a Spartu nečeká vůbec nic jednoduchého. Olomouc, Slavia, Liberec, Plzeň a Ostrava. Až tady se ukáže, zda je Sparta stále železná.
První test přišel v sobotu odpoledne, když letenští zavítali na Andrův stadion. A měli domácím co vracet. Vždyť právě Sigma odstartovala jejich podzimní krizi, díky které přišli o šanci na titul. Tehdejší vítězství Olomouce v poměru 3:2 zaťalo první hřebíček do rakve. O motivaci tak měla Sparta postaráno. A povedlo se. Z Olomouce veze plný počet bodů po vítězství 2:1, které se ale vůbec nerodilo lehce.
Palič Kuchta a chyba rozehrávky
První půle byla skutečnou podívanou. Šance střídala šanci a jen díky neschopnosti sparťanských ofenzivních hráčů se šlo do šaten za stavu 1:1. Hlavním aktérem byl opět navrátivší se Jan Kuchta. Ten se ocitl v několika šancích a stejně jako v minulém kole končil na dobře chytajícím gólmanovi. Jeho hvězda ale vzplála v polovině první půle, kdy se dokázal prosadit po smolném zákroku do té doby skvěle chytajícího Koutného.
Ten hlavičku Sparty dokázal ještě vytěsnit na tyč. Úhel odrazu se ale rovná úhlu dopadu a míč tak zamířil zpět. Při pokusu vstát Koutný srazil balón přímo na dobře postaveného Kuchtu a ten neměl problém jej doklepnout do prázdné brány. 1:0 a nic nenasvědčovalo tomu, že by Sigma měla dělat stejné problémy jako na podzim.
To by ale nesměla obrana Sparty chybovat tak, jak je jejím zvykem. A opět to na sebe vzal Filip Panák. Přihrávkou přes střed hřiště se snažil najít Laciho. Nahrávka ale skončila na kopačkách domácích a nádhernou akcí na jeden dotek se ocitl Zorvan před Vindahlem. Na rozdíl od Kuchty se nemýlil a srovnal skóre velmi zajímavého zápasu. V tu chvíli asi nebylo sparťanského fanouška, který by neproklínal Petera Vindahla. První střela na bránu a gól.
Holomajzna jak v krajském přeboru
Všichni namlsaní skvělým prvním poločasem museli zavírat oči před fotbalem, který se hrál ve druhé půli. Místo očekávaného rostoucího tlaku Sparty, která chtěla jít na druhé místo tabulky se odehrávala „nakopávaná“. Jak domácí, tak hosté většinu poločasu nakopávali balón na útočníky a střed pole vlastně pobíhal sem a tam jako děti bez domova. Koukat se na to nedalo.
To nejzajímavější z druhé půle si hráči schovali na posledních deset minut. Nejprve Martin Vitík ve vápně nešťastně fauloval Muritalu. Rozhodčí neváhal a nařídil penaltu, o které se bude opět dlouho polemizovat. Pohyb Martina Vitíka byl totiž dosti podezřelý a jestli mu předcházel faul ze strany Muritaly, to ví, asi jen on a nikdo se to nikdy nedozví. Zorvan mohl být olomouckým hrdinou. Svou penaltou dal ale vyniknout Peteru Vindahlovi, který se najednou stal miláčkem tribuny sparťanů, když pokutový kop dokázal zneškodnit.
A pokračovala dál hra na nakopávanou, když tu z ničeho nic se k balónu dostal Jaroslav Zelený, našel Olatunjiho a ten dal Kuchtovi lekci z efektivity. V samostatném úniku s obráncem na zádech dokázal balón protlačit do sítě. Stejně jako u penaltového zákroku přišel na řadu VAR, neboť pomezní sudí měl praporek nahoře. Osm centimetrů však rozhodlo o regulérnosti branky a Sparta tak tentokrát může děkovat existenci kalibrované čáry.
Iluze sparťanské kvality
Sparta se zvedá ze dna. O krásném a efektivním fotbale nemůže být ještě asi dlouho řeč. Když ale v týdnu vyšel podcast s Tomášem Rosickým, který opět neopomněl zdůraznit, že jsou spokojeni s kvalitou kádru, té se nedostává na hřišti. Absence Haraslína a nulový přínos Veljka Birmančeviče po zatrhnutí jeho přestupu do Besiktase si vybírá svou daň. Spartě chybí kreativita i technické schopnosti.
Na hřišti bylo proti Olomouci hodně šikovných fotbalistů. Od Kairinena, přes Laciho, Rrahmaniho nebo Kuchtu. Na všech v týmu je vidět jejich chuť znovu vyhrávat, jejich touha a odhodlání, ale výkon je přesto těžkopádný. Hráči to před sebou valí a jedou na doraz, aby se dostali na kobylku Olomouci. Co bude v zápasech proti Slavii a Plzni? Tam entusiasmus už stačit nebude.
Co Spartu zdobilo poslední dvě sezóny byla její lehkost a ladnost. Tu vnášel do hry především Birmančevič s Haraslínem. Jenže jeden je na marodce a druhý uražený, že mu Sparta nepovolila přestup do Turecka. Tým bez nich hraje na doraz. Hraje srdcem a Friisovi se podařilo v hráčích vzbudit touhu vítězit. Co jí ale chybí, to jsou rozdíloví hráči typu Haraslína, kteří budou podávat kvalitní výkony po celou dobu působení v týmu. Už za týden uvidíme, jestli zarputilost bude stačit na rozjetý vlak v podobě Slavie.
Autor článku: Petr Vikuk
