Sparťané v očekávání: Smrtící útok, nebo jen stín dob dávno minulých?

Ten na podzim i vlivem zranění připomínal spíše jen obroušené kopí, ale se zimní přestávkou, která dá šanci na doléčení bebíček a posílení, může opět u soupeřů budit strach. Však si vzpomeňme, jak i obávaná Slavia zaparkovala v derby autobus před vlastním vápnem ve strachu z útočného tria Kuchta, Haraslín, Birmančevič.

No jenže na podzim odešel Jan Kuchta do Mydtjyllandu. Haraslín střídá zápasy s marodkou a Birmančevič se obul do Sivoka a záhadně ihned poté nastoupil na marodku také. Trojzubec se rozpadl a s ním odešel i strach soupeřů, kteří si najednou dovolili víc, než bylo zdrávo.

Když odešel Honza Kuchta, zbyl trenéru Friisovi jediný kvalitní útočník, kterým byl Victor Olatunji. Tuciho raději mezi kvalitní útočníky nepočítejme. Bylo tak potřeba obratem někoho sehnat. Co kdyby se nigerijský snajpr zranil. Slavia v minulosti usilovala o Albiona Rrahmaniho a tak si asi sportovní ředitel letenských řekl, že ten hráč bude dobře proskautovaný. Zkusil ho ulovit, když už o něj stojí konkurence, které se na rozdíl od Sparty přestupy daří.

Letenský celek sáhl hodně hluboko do kapsy a fanoušci jásali. Vždyť ten hráč dokázal jak v kosovské, tak rumunské nejvyšší soutěži střílet jeden gól za druhým. A rozhodně se neztratil ani v Evropě. No jenže první problém nastal chvilku po jeho příchodu. Ono totiž postavte vedle sebe Srba a Kosovce, mezi kterými panuje dlouhodobě velmi napjatý vztah. To moc užitku neudělá.

No což, kluci se s tím nějak sžili. Přeci jen jsou to profíci a měli by se soustředit především na fotbal. Koncem podzimní části sezóny tak již odehráli několik zápasů bok po boku a jejich souhra se začínala fanouškům líbit. Sparta byla najednou znovu nebezpečná. A to do zápasů nenastoupil zraněný Haraslín. Je tak dosti reálné, že Letenští našli novou podobu svého trojzubce. Možná se Lars Friis bude moci vrátit ke stylu hry, se kterým se chce prezentovat. Trojice Haraslín – Birmančevič – Rrahmani vypadá na papíře až děsivě. A to rozhodně v dobrém slova smyslu. Otázkou ale je, zda se podaří tyhle tři hráče udržet i v přestupovém období. Zájem venku o ně je.

Především na Veljka Birmančeviče chodila v loňské sezóně jedna nabídka za druhou. Sparta nechtěla upustit od nastoleného systému, a tak ještě před jeho potenciálním odchodem začala shánět jeho zástupce. A volba padla na Ernala Krasniqiho. Nelze se divit, že se po náhradě pohlížela. On Jakub Pešek nebo Kryštof Daněk, kteří mohou na stejné pozici nastoupit, moc díru do světa neudělali a dost možná neudělají. A že by tam nastupoval Olatunji? Za prvé on musel být v té době na hrotu, když Kuchta zmizel. Za druhé jsme viděli, jak pokus posunout střeďáka na kraj útoku dopadl, když tam občas alternoval právě Honza Kuchta.

Netuším, co Spartu zaujala právě na Krasniqim. Branek v Rumunsku moc nenastřílel, přesto se rozhodla pořídit právě jeho. A to byla dost možná chyba. Krasniqi není krajním útočníkem. Představa nahrazení Birmančeviče při jeho výpadku se ukázala jako lichá. Hráč nedosahuje ani poloviny kvality Veljka a kdyby Letnou opustil, asi málokdo by si toho všiml.

Přestupové období je tady a Sparta má možnost kádr pořádně okysličit, jak slíbil Tomáš Rosický. Kritickým pohledem na soupisku vychází čtyři hráči, kteří by v kádru měli zůstat. Ostatním rovnou dejte cedulku „sleva“ a v rámci povánočních výprodejů je pusťte do světa. Pešek, Tuci, Krasniqi, Tuci, to nejsou kvalitní hráči pro Spartu. Je až žalostný pohled na soupisku, kde mimo výše zmíněných hráčů už figurují jen junioři. Chce-li Sparta pomýšlet na důstojnou druhou půlku sezóny, potřebuje minimálně jednoho až dva kvalitní útočníky, kteří jsou schopni hrát ze strany a mohou zastoupit Haraslína s Birmančevičem. A to za předpokladu, že tito dva borci Letnou neopustí. Nabídkám nad 10 mil. EUR se totiž v Čechách špatně odmítá.

Sparta má k dispozici celou řadu kvalitních vlastních odchovanců či mladíků, kteří by se chtěli do A týmu prosadit. Třeba takový Radek Šiler, který v loňské sezóně předváděl dobré výkony v B týmu. Daniel Rus, Roman Mokrovics, Vojtěch Hranoš, to jsou další jména, která se protlačila až na soupisku prvního týmu. Žel bohu zůstává jen u soupisky. Lars Friis asi ví proč. Jejich potenciál není až tak velký, jak se mohlo zdát.

Velkým problémem pražského celku je to, že neumí začleňovat své mladíky do sestavy hlavního mužstva. Poslední pokusy se datují do dob Adama Hložka, což už je pěkných pár let zpátky. Pokusy s Karabcem dopadly nevalně a dost možná se to ještě dlouho nepovede. Jednak na Letné neumí s mladíky v A týmu tak dobře pracovat a motivovat je a současně sparťané potřebují hotové hráče, kteří mohou naskočit do zápasu a pomoci v něm. Sparta se rozhodla hrát fotbal na evropské úrovni, což nedává moc prostoru pro testování mladých fotbalistů.

Ono hledat kvalitní mladé hráče ve vlastních řadách je současně hledáním jehly v kupce sena. Může se objevit nový Hložek nebo Schick (ten je ale spíš záhadou, protože za A tým odehrál všeho všudy 4 zápasy). Pravděpodobnost je ovšem tak malá, že se skutečně vyplatí pořídit hráče se zkušenostmi. Daleko pravděpodobnější je, že místo Hložka se Schickem objevíte jen dalšího Drchala, Juliše, Pulkraba, Karabce a tak bychom mohli pokračovat.

Odhlédneme-li od toho, že nákup hotových hráčů zrovna nepomáhá rozvoji českého fotbalu, pro Spartu se jeví jako nejlepší možné řešení. Často ani toto nepřinese toužený výsledek, ale pravděpodobnost je větší. Jen to chce před unáhlenými nákupy dlouhodobou a koncepční práci. Přestupy Sparty připomínají spíše shánění vánočních dárků 23. prosince dopoledne než promyšlené šachové tahy. Co na Spartě neumí, to je přemýšlet dopředu. Přemýšlet v horizontu následujících tří až pěti let. A proto jim Slavia utíká.

Tomáš Rosický přivádí hráče pravidelně na poslední chvíli. Dělá unáhlené nákupy viz Tuci, Krasniqi, ale třeba také Cobbaut, Vindahl, Solbakken. Chybí koncepční myšlení. Dlouhodobé kvalitní sledování a výběr hráčů, kteří mohou nahradit ty, kteří právě září a pravděpodobnost jejich odchodu se tak rapidně zvětšuje.

Ono současné okysličení kádru asi nebude ničím jiným, než ukázkou tohoto špatného přístupu zas a znovu. Spartě chybí necelé tři týdny do prvního zápasu a jediným příchodem je stoper Uchenna s několika odehranými ligovými zápasy a stažení hráčů z hostování. Sparťané tak mohou pouze závidět sešívaným jejich přístup. Tam ví, že je jednoho krásného dne opustí Diouf a tak již dnes na jeho místo hledají alternativu. Tam mají tři kvalitní gólmany a už dnes přemýšlí nad zpětným odkupem Markoviče z Baníku. A právě proto jsou před letenskými o pořádný kus dál.

Autor textu: Petr Vikuk