Spartu málem sestřelila rotace, tři body se štěstím. Rrahmani neviditelný a nekvality náhradníků

Liberec naproti tomu pasoval jeho nový majitel do role černého koně soutěže. Vize se zatím nenaplňuje. V posledním kole padl tým Radoslava Kováče doma s největším rivalem z Jablonce 0:5 a to vedlo k tomu, že se Kania dokonce stáhl ze sítě X. Oba týmy tak měly o motivaci postaráno. Šťastnějším byl nakonec domácí výběr, kterému vystřelil tři body střídající Lukáš Haraslín. Před vzájemným zápasem ve Štruncových sadech tak Sparta drží jednobodový náskok právě na svého dalšího soupeře.

Sparta vstoupila do zápasu výborně. Rychle se ujala vedení, ale následně začala praktikovat profesorský fotbal. Ten v mnohém připomínal poslední domácí střetnutí s Olomoucí. Postupem času se Liberec dostával do hry a když se jeho hráčům podařilo vyrovnat, černá můra posledního domácího zápasu dostala jasné obrysy.

Letenští do zápasu nastoupili jak jinak než ve zcela změněné sestavě. Je pochopitelné, že dojde k některým změnám, když vás v týdnu čeká zápas na Etihad Stadium a o víkendu následuje souboj s Plzní. Možná je změn ale až příliš. Vždyť jen na lavičce zůstali hráči jako Birmančevič, Haraslín, Laci nebo Olatunji.

Lars Friis rotuje sestavou od začátku svého angažmá. Pravidelná rotace však s rostoucí kvalitou soupeřů dostává stále více trhlin. Hráči nastupující v „méně“ významných utkáních nedisponují takovou kvalitou, a to se odráží v posledních výsledcích. Ano, můžete si dovolit postavit sestavu náhradníků proti Českým Budějovicím nebo Pardubicím, ale Slovácko, Sigma nebo třeba Liberec jsou trochu jiný kalibr. Rotace je zdravá a pro tým prospěšná, ale nelze ji praktikovat na všechny soupeře.

Jak již bylo zmíněno, vstup Sparty do zápasu byl výborný. Její hráči byli všude. Napadali, útočili, skvěle bránili. Jak se jim ale podařilo dát první branku, přepnuli do módu údržba a jejich hra ztratila veškerou jiskru. Jaká to paralela se zápasem s Olomoucí. I tam přišla první rychlá branka a následný odchod ze scény.

Když byl u kormidla Pražanů Brian Priske, hráči byli zvyklí létat po hřišti devadesát minut. Jeho přístup měl samozřejmě i své mouchy, především přetěžování stěžejních hráčů. Ti se ale v každém zápase vydali ze všech sil. Ačkoliv pár výsledků nebylo dle představ jejich fanoušků, nelze říci, že by přestali hrát po vstřelení první branky.

Pod Larsem Friisem takové zápasy nevidíme. Tedy mimo zápasy v Lize mistrů. V utkáních Chance Ligy velmi často dochází ke stejnému úkazu „vypnutí“ po vedoucí brance. Je otázkou, zda byl Brian Priske tak dobrým motivátorem, že hráči udrželi výkon po celý zápas. Nebo je to jen nastavením hráčů, kteří nedostávají tolik příležitostí ve stěžejních zápasech? Chybí jim snad zodpovědnost nebo touha rozdrtit soupeře? Spokojí se snad s tím, že už to nějak ukopou? Těžko říci, kde je příčina. Zápas se Slováckem a Olomoucí byly zdviženým prstem. Že by si ale hráči dali pozor v tom s Libercem, to se říci nedá.

Když Sparta podepsala Albiona Rrahmaniho, fanoušci Slavie brečeli, zatímco ti sparťanští slavili. Rrahmani dostal proti Liberci prostor od začátku, ale že by přesvědčil domácí příznivce o svých kvalitách, to se říci nedá.

Liberecká obrana byla místy děravá, jak ústa staré ženy. Nikdo ze sparťanů toho ale nedokázal využít a navýšit náskok. A nedařilo se to ani nejdražší posile v historii letenských. Žádná technická parádička, žádná přesně mířená střela. Albion se v sestavě spíše ztratil a ukazuje, že bez kvalitní podpory to ani střelec od pánaboha nemá jednoduché. Snad další zápas v jeho podání bude kvalitnější.

Sparta měla opět na kahánku a nebýt střídajících hráčů, neudržela by náskok před Plzní, a naopak by narostla ztráta na vedoucí Slavii. Kolik ještě takových facek potřebuje realizační tým, aby pochopil, že kvalita některých hráčů nedosahuje takové úrovně, jaké si myslí?

Autor: Petr Vikuk