Článek
Po výhře nad Polskem jsme se už viděli pomalu v Německu. No, je na čase zatlačit slzu a modlit se, že repre využije výhody v podobě nižšího počtu odehraných zápasů právě na úkor Polska.
Na bídě, kterou naši předvedli v Tiraně je nejhorší, že přes veškeré mediální výstupy realizačního týmu i hráčů, byla prohra očekávaná. Že jsme byli v utkání favoritem? Pokud ano, z týmu nebylo cítit odhodlání, hlad a touha po vítězství, bojovnost před zápasem, natož při něm. Čeští lvi byli na place jasně přehráni a doslova rozneseni. Mužstvo nenakopnul ani trenér, lídr na hřišti, dokonce ani sporně neuznaný vyrovnávací gól.
Pokud teď hledáte správné slovo, kterým označit „výkon“ reprezentace na hřišti soupeře, který se v žebříčku FIFA nachází o třicet příček pod námi, tak „ostuda“ asi není na místě. Nebylo to vůbec nic. Můžeme se dokolečka vymlouvat na neuznaný gól, na červenou kartu nebo (ne)intervenci VARu. Nic z toho ale neospravedlní fakt, že hráči mají problém s pohybem, zpracováním míče nebo nedej bože s jeho nahrávkou. Přidejme k tomu zvláštně poskládanou základní jedenáctku a průšvih je na spadnutí.
Ryba smrdí od hlavy
Krátce po utkání se na sociálních sítích a ve studiu ČT hledal viník prohry. Fanoušci v tom samozřejmě mají jasno a žádají hlavu trenéra Šilhavého. Experti České televize ve studiu, kterými byli Martin Hyský a Karel Poborský, byli ve svých úvahách zdrženlivější. Pojďme si ale říci, že ryba, v tomto případě český fotbal, smrdí od hlavy. Tak jako nese hlavní trenér odpovědnost za nominaci, předvedenou hru a výsledky, najde se někdo, kdo trenéra jmenuje, vyhazuje nebo drží na místě. Možná i zbytečně předržuje. V momentě kdy byste čekali snahu o řešení problémů jako sázka na stále stejné koně, ignorování hráčů s formou nebo třeba vyostření osobních vztahů trenéra s klíčovými hráči, odpovědi se od vedení českého fotbalu nedočkáte. Nebo možná s hlavou v písku není slyšet. Kdo ví. Chyba tedy není jen v trenérovi reprezentace. Svůj díl viny nesou i vrcholní funkcionáři na Strahově.
Abychom se nechápali zle. Jaroslav Šilhavý nebyl a není špatný trenér. K reprezentaci se nedostal náhodou a čtvrtfinále na posledním evropském šampionátu určitě musíme v našich podmínkách považovat za úspěch. Škarohlíd by mohl namítnout, že měl štěstí na fazónu hráčů jako Schick, Holeš, Souček, Barák a že při troše taktických dovedností a odvahy mohl nároďák jít přes Dány i dále. Nicméně úspěch to byl a Šilhavý se pod něj podepsal. Od té chvíle ale výkony reprezentace začínají padat do šedivého mraku stereotypu, z něhož občas vystřelí náhodný záblesk v podobě výhry nad Polskem. Nerad bych trenérovi křivdil, možná je v kabině úplně jiný. Pravdou ale je, že navenek bohužel připomíná bezelstného panáka, který není ochotný nebo nemá odvahu riskovat a něco změnit. Že by měl v sobě oheň, kterým by zburcoval hráče k emocím nebo většímu nasazení, také ne.
Další, prosím!
Když se vrátíme k předzápasové konferenci v Albánii, bylo patrné jak namotivovaní hráči i trenér soupeře byli. Albánci nás byli připraveni zašlapat do země, zatímco náš trenér hovořil o pokoře a tak trochu nesměle pak zmínil, že jsme přijeli vyhrát. Sympatické, ale… Bohužel podobné nastavení se promítlo i o den později do hráčů na hřišti. Tohle od trenéra zrovna nechceme. Tam bychom při vší úctě k panu Šilhavému měli začít.
Reprezentace zakončí kvalifikační okénko zápasem s Faerskými ostrovy. Nepochybuji, že bez jakékoli změny na postu trenéra a snad i z a tři body. Pak by se ale měl na trenérské židli opravdu objevit někdo jiný. Možná to bude vůči Šilhavému trochu nefér, ale tým potřebuje impuls před důležitým závěrem kvalifikace a zároveň začít navnímávat nové herní prvky. Kdyby náhodou postup přece jen klapl. Polákům například risk s výměnou trenéra uprostřed kvalifikace náramně vyšel.
Zbývá tedy zodpovědět poslední otázku: Kdo má na to převzít reprezentaci a začít v ní něco budovat? Jako první se nabízí jméno Jindřicha Trpišovského, jehož uvolnění ale nebude z nejjednodušších,
Je to třeba Martin Svědík, který (nejen) na Slovácku ukázal, že umí pracovat s tím, co má i v notně omezených podmínkách a rovnat se lepším týmům s mnohonásobně lepšími možnostmi?
Nebo je tou volbou Luboš Kozel, který už si roli hlavního trenéra vyzkoušel u lvíčat a s adekvátním hráčským materiálem by mohl hrát zajímavý fotbal?
Bude lepší variantou jít cestou angažování zahraničního trenéra?
Ať bude odpověď jaká chce, důležité je, abychom se na zápasy repre mohli zase těšit a bavit se její hrou. Roztrhaných tiketů a uslzených kapesníků už jsme vyhodili dost.
