Stramaccioni měl o bod víc, Priske zůstává. Na Letné se nic neděje

Deset bodů ztráty na Slavii, další velmi pravděpodobná sezóna bez trofeje a při posledním zápase od kotle chorál „Priske ven!“. Kdyby to bylo málo, začala reprezentační pauza a nový trenér by měl víc času nějakou svou „filozofii“ hráčům naordinovat. Jenže kdo čekal jakoukoliv změnu, může zůstat v klidu. Na Letné se nic neděje, jedeme dál, vycházejí dvě slunce.

Proč se rozptylovat, když nikdo nechce nést odpovědnost za to, kam se klub dostal. Že za kapitána Haraslína přišel hráč, který se před svým odchodem loučil v Edenu s dýmovnicí v ruce pod Tribunou Sever se slovy „Smrt Spartě“ na rtech. Tenhle hráč, který vnesl rozkol mezi tribuny, má v ligových bodech podobně jako v Norwichi čistou nulu, ale asi to za to stálo. Matyáš Vojta, který stál 4 miliony, se může „pochlubit“ stejnými čísly.

Ohledně přivádění hráčů a jejich přínosu pro tým by se daly psát dlouhé eseje, ale jen telegraficky: Mannsverk. Grimaldo, posila za 1,3 milionu eur, nastoupil v posledním zápase v ČFL proti Aritmě Praha, kde rezerva brala „krásný“ bod, který pomohl rudým barvám poskočit na sedmé místo před Písek. Když jsme u toho béčka, je krásné pozorovat, že ve druhé lize se posilovat z áčka nemohlo, znamenalo to sestup, a v ČFL to ale problém není. V podstatě je to ovšem jedno, protože to vypadá i na další sezónu ve třetí lize. Na první Dvůr Králové je ztráta 15 bodů.

Je třeba si říct, že z „teplého“ místa nikdo neodejde dobrovolně a nikdo si nepřizná, že se něco nepovedlo. Já ani vy jsme nepřivedli hráče, kteří se po letmém působení na Letné poslali na hostování do klubu, odkud za desítky milionů korun přišli, viz případ Dominika Holého a Milli. Je to něco, jako kdybych si koupil Bentley, ujel tisíc kilometrů a vrátil ho do autosalonu se slovy: „Omlouvám se, ale tohle není pro mě, tady ho máte a peníze si nechte.“ Naprostým piedestalem těchto přestupů je pro mě Jhoanner Chávez, který přišel na hostování s opcí z Lens. Dorazil zraněný, Sparta platila jeho plat, nevím kolik, ale zadarmo v Praze nebyl. Neodehrál ani vteřinu a pak se opět vrátil do Francie.

Nikdo z nás není bez chyby, chyby se v práci dějí, jsme lidé. Fotbal je právě v tomhle krásný; kdyby nebyl, vyhrávaly by jen ty nejbohatší kluby. To je naprosto v pořádku, ale na seznam jmen nepovedených přestupů, které klub stojí obrovské peníze, by nestačila ani jedna velká kartotéka, a to jen za posledních, řekněme, pět let. A opět se nabízí otázka: Nese za to někdo odpovědnost? No samozřejmě, že ne, jede se dál. Takže ačkoliv jsem hlasem volajícím v poušti a nic se nestane, mrkněte aspoň na chvíli, jak na vás na hřišti působí Eneme, který dorazil za dva miliony eur z Liberce.

Myslím, že odpověď po pár minutách najdete. Víte ale, co je na celé situaci vůbec nejlepší? Když jsem se koukal na besedu ze Žatce, je znát na legendě klubu, která má podle svých vlastních slov jen ten problém, že „vidí fotbal jinak než většina“, ta absolutní jistota v sebe sama, ani na chvíli o sobě nepochybuje. „Všechno vlastně dělám dobře, chceme vyhrávat, jsme Sparta, ale zrovna teď to nejde.“ Tak to na mě působí. Na mysl mi skočila pasáž z knihy Radosti života od Františka Gellnera: „Vskutku jen značné množství naivnosti zachrání před šílenstvím génia.“

Autor textu: Josef Volejník

Zdroj statistických informací: Livesport