Článek
Sice se považuji za celkem obhájce VARu, a mám to s ním stejně jako s ohněm. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. A bohužel v sobotu to bylo hlavně o té druhé variantě.
Dukla venku – dva poločasy, dvě různá Slovácka
Ještě před úvodem zápasu mě mile překvapila a rozesmála situace, kdy se domácí kouč Petr Rada vítal s Veličem Šumulikoskim – sportovním ředitelem Slovácka. To, že tito dva mají mezi sebou dobrý vztah, potvrdily kamery, které zachytily Radu, jak Šumiho zatahal za tvářičky. Úplně jsem měl flashback na tetičky a jejich „No, tys nám ale vyrostl!“ Zcela bez nějakého hanění. Je to hezké gesto a k Šumimu se dnes ještě dostaneme.
Zpět na trávník. Slovácko do prvního poločasu vstoupilo laxně. Byť se v dobré šanci hned v osmé minutě ocitl Kukučka, jehož sražení míče hrudí minulo bránu o pár centimetrů. A jak to ve fotbale bývá, tak hned minutu nato Dukla poprvé rozvlnila brankové sítě. Osamocený Mešanovič neměl problém uklidit míč do brány, a Tomáš Fryšták neměl šanci zareagovat dostatečně rychle. V bráně se objevil v rámci ligy letos vůbec poprvé, neboť jedničku Milana Heču trápí zdravotní problémy. Dva anglické týdny se vůbec podepsaly na složení základní jedenáctky. Chyběl v ní letos podruhé Marek Havlík a také například Michael Krmenčík. Celý první poločas pak ovládali domácí. Jihomoravané se sotva dostávali k míči a celkově jejich hra postrádala jakoukoliv myšlenku a systém.
O poločase však přišly změny. Na trávník se dostali zmiňovaní Krmenčík s Havlíkem a do druhé půle vstoupilo úplně jiné Slovácko. Trávník na Julisce byl najednou modro-bílý a domácí se sotva chytali tempa Moravanů. To vyústilo v 51. minutě ke srovnání, kdy po geniálním ťuknutí patičkou Kima dopravil do prázdné brány míč právě Krmenčík. Hned čtyři minuty nato přišla největší paráda zápasu. K míči se dostal osamocený Havlík a svou parádní levačkou poslal míč do brány z více než 30 metrů. Slovácko ve druhém dějství zaslouženě otočilo zápas a z Julisky si odvezlo všechny body.
Pardubice doma – v hlavní roli Kvasina a VAR
Slovácko do tohoto utkání vstoupilo mnohem aktivněji. Dralo se dopředu a zdálo se, že Pardubice k ničemu nepustí. Už po necelých čtyřech minutách se stadion rozjásal po dorážce Pavla Jurošky a domácí šli do vedení. A pak, jako by někdo zatáhl na Slovácku brzdy. Po gólu domácí úplně přestali hrát. Laciné ztráty míčů, neschopnost si přihrát a nemohoucnost míč podržet vyústily v půlhodinový soustavný tlak Pardubic. Říkal jsem si, že jestli to tak půjde dál, tak je jen otázkou času, kdy Pardubice srovnají. A taky, že ano. V 35. minutě nechala domácí obrana trestuhodně projít Sychru až k vápnu a Vackovi už jen zbývalo uklidit míč k tyčce. Na tohle byl Tomáš Fryšták krátký, vůbec do poslední chvilky nemohl vědět, kam míč půjde. První půle se tak uzavřela za nerozhodného stavu.
Ve druhém dějství se Slovácko snažilo srovnat a postupně přebíralo otěže zápasu. Hlavní dění se soustředilo do závěrečných dvaceti minut. Nejprve v 72. minutě na pohled neškodný centr Havlíka orazítkoval břevno, načež jej střídající Kvasina uklidil hlavou do brány. Radost na stadionu netrvala dlouho. Ndefe byl v úvodu akce v ofsajdu a branka nebyla uznána. O pořádné nervy hostujících se pak postaral Pandula, který přišel do hry jako střídající hráč. Avšak po 16 minutách na hřišti, dostal druhou žlutou, a tedy červenou kartu. Vše vyvrcholilo minutu před koncem nastaveného času, kdy Kvasina znovu překonal hostujícího brankáře a euforie zaplavila stadion. Ne však na dlouho. Sedm minut VAR přezkoumával celou situaci, aby nakonec branku rakouského útočníka znovu neuznal. Informace, které následně vyplynuly ohledně dění ve VAR centru, ve mně vyvolaly vzpomínky na jednu scénu z mých oblíbených Pelíšků. A sice větu: „Úkol zněl jasně, nesmí projít za žádnou cenu.“
Po dvou neuznaných gólech Kvasiny si tak perníkáři z Uherského Hradiště odvážejí bod, a Slovácko nadále zůstává v tabulce na sedmé pozici.
VAR? Za mě ano, ale…
Pokud vím, tak úkoly VARu znějí jasně. Průkazně prokázat chybu rozhodčího na hřišti nebo rozřešit sporné momenty. Zatímco u první gólové situace není pochyb, Ndefe opravdu stál asi metr v ofsajdu, řešení druhé situace mi přišlo dost sporné a hezky hnulo žlučí všem fanouškům Slovácka.
Samo o sobě – zkoumat na kameře 7 minut něco, co potvrdil hlavní i čárový rozhodčí, mi přijde nemístné. Jasně, kdyby se jednalo o průkazný ofsajd jako v prvním případě, tak neřeším, ale…
Sám hlavní sudí zápasu, Ladislav Szikszay řekl, že z jedné kamery nebylo postavení hráče prokazatelné, a tak se musela použít speciální metoda zvaná triangulace. Ta ve zkratce spočívá v tom, že se určí body ze dvou kamer, ofsajdové a za bránou, které poté software posoudí. Nakonec z toho byl 25centimetrový ofsajd, přičemž průměr míče je 22 centimetrů. Zkoumalo se postavení míče vůči postavení nohy Kvasiny. Ve výsledku tak mohly rozhodnout tři centimetry… ze dvou kamer… které vše zabíraly ze vzdálenosti několika desítek metrů.
A já se musím zeptat, proč se situace tak dlouho zkoumala? Popravdě se snažím dívat na většinu zápasů každý víkend a nevzpomínám si, že by se tato metoda někdy dříve použila. Přitom se tento postup vyloženě hodí i například na sporné hraní rukou. Chápu dlouhé rozhodování VARu v případě, že se jedná o ruku, faul a podobně, ale pokud není vidět ofsajd na kameře prokazatelně na první dobrou?
Jsem snad jediný, komu tohle přijde jako cílené hledání chyby a neuznání gólu? Jsem zastáncem VARu obecně, ale takového, který opravuje chybná rozhodnutí, a ne takového, který hledá chyby silou vůle.
Proč všichni hejtí Šumiho?
Vrátím se krátce ještě k Veliče Šumulikoskimu. Už několik měsíců se na sociálních sítích ozývají fejsbůčkoví experti, že Slovácko nemá výsledky, a všechno házejí na Šumiho s tím, že by měl odejít. A ideálně i ředitel, pan Petr Pojezný.
Chtěl bych jen připomenout, že Šumi je sportovním ředitelem už roky. Byl to právě on, kdo přivedl Martina Svědíka, který odstartoval nejúspěšnější éru klubu. Mimo jiné to byl také Šumi, který přiváděl hráče, více či méně úspěšně, ale právě ti hráči několikrát po sobě vykopali TOP 6, vyhráli pohár a také důstojně reprezentovali v Evropské konferenční lize.
Jaro minulé sezóny je pryč. A ani tehdejší krize nebyla o tom, že by byli špatní hráči, ale o problémech v šatně mezi samotnými hráči. Ty už jsou naštěstí pryč. Nyní tým prochází obměnou kádru. V zimě Slovácko nejspíš opustí Milan Petržela, který v této sezóně už prakticky nenastupuje a mnohdy není ani na lavičce. Mě osobně to mrzí, ale na druhou stranu se není čemu divit. A mluví se i o dalších odchodech (možná odejde Merchas Doski, smlouvy končí i dalším hráčům, Cicilia je nyní v týmu opravdu navíc apod.). K tomu máme nového trenéra, který ještě neměl možnost se nějak projevit, a který určitě bude chtít další obměnu v kádru (jestli odejde Doski, je potřeba levý obránce, už dvě sezóny chybí kvalitní útočník, byť Krmenčík má potenciál a na rozdíl od takového Cicilii opravdu chce hrát a vyhrát).
Byť se Šumimu povedlo pár přešlapů s přiváděním hráčů, pořád dle mého převládají pozitiva. Podívejme se na takového Marka Kvasinu. Minulou sezónu neviditelný a jakým způsobem zvládl poslední zápasy? Ne, házet na Šumiho hnůj za jeho skladbu týmu opravdu není fér. O to více s přihlédnutím na možnosti Slovácka.
Autor článku: Jiří Dostálek
