Článek
Ještě po vstupu do jarní části patřilo sklářům třetí místo v počtu nejméně obdržených branek. Venkovní prohra 4:0 v Edenu a nedělní prohra 4:1 s Baníkem proto k Teplicím vůbec nesedí. Je tu ovšem jedno velké ale.
Teplice jsou ve svém optimálním složení týmem, který dokáže potrápit naprosto kohokoliv. Sestava, kterou se však skláři prezentovali na Slavii i v Ostravě, s tou optimální nemá nic společného. Pro mě jako pro člověka, který Teplice sleduje dlouhodobě a ví, jaká je jejich potenciální síla a možnosti, je to upřímně velmi smutný pohled.
Teplice trápí rozsáhlá marodka od začátku sezóny
Občas se to především menším klubům stane, že vlivem zranění i karet náhle vypadne tolik hráčů, že musíte velmi improvizovat. Na jaře se třeba do takové situace dostal Jablonec, který i v improvizované sestavě dokázal zaskočit domácí Slovácko. U Teplic se však situace, kdy vyjíždí k zápasu v naprosto zdecimované sestavě, stává smutným pravidlem. Trenér Frťala, který má svůj herní systém postavený na hře dvou útočníků, už na podzim musel řešit v naprosté většině případů fakt, že měl do celého zápasu útočníka jednoho, případně dva. V takovém momentně ale kolem 60.-70. minuty, kdy bylo potřeba dohánět gólovou ztrátu, musel unavené útočníky střídat za stopery Tsykala s Dramém. Jednoduše proto, že byli z hráčů na lavičce nejvyšší.
Dalším z faktorů, o které se systém hry Teplic opírá, jsou silní ofenzivní krajní obránci. V létě do nové sezóny Teplice vstoupily na postu levého wingbeka s Jakubem Urbancem. Ten se ovšem po třech kolech zranil a následovalo dlouhé hledání vhodného hráče na tuto pozici. Když už to vypadalo, že se svojí šance dobře zhostil Marek Beránek, kterého si Frťala stáhl z B týmu, přišlo jeho zranění. To ho vyřadilo ze hry do konce podzimní části.
Bez Labíka, Radosty, Havelky, Knapíka, Marečka i Gninga
Znatelně šly nahoru výkony převážně pravého wingbeka Matěje Radosty, který po mnoha letech paběrkování zakotvil v základní sestavě a začal být nebezpečný i směrem do ofenzivy. V přípravném utkání během zimní přestávky se ovšem zranil a na jaře tak ještě za áčko Teplic nenastoupil. Mezitím se během zimního přestupového období podařilo vyřešit problém na pozici levého wingbeka, kde do ligy velmi dobrými výkony vlétl Albert Labík. Ten ovšem na Slavii nemohl kvůli klauzuli o hostování nastoupit a v Ostravě chyběl kvůli zranění, které si přivezl z reprezentace U21.
Mnozí už možná úplně zapomněli na Filipa Havelku, letní posilu z B týmu Sparty Praha. Ten v úvodní části podzimu nijak nezaujal, ale postupně se začal rozehrávat k dobrým výkonům. V samotném závěru podzimu to vypadalo, že i on by mohl být tím rozhodujícím faktorem ve středu zálohy, třeba i ve chvílích, kdy se v zápase nedaří Danielu Trubačovi. Zároveň je Havelka hráčem, který umí vystřelit ze střední vzdálenosti, což v repertoáru teplických prakticky chybí. Hned ze startu soustředění v Turecku se ovšem při tréninku zranil a do zápasu na jaře ještě nezasáhl.
Na koho fanoušci určitě nezapomněli, je Abdallah Gning. Ten promarodil většinu podzimu. Do přípravy ovšem nastoupil v plné síle a dařilo se mu i v přípravných zápasech. Gning ovšem ve čtvrtém kole jara v 16. minutě zápasu s Karvinou odkulhal ze hřiště a je otázkou, jestli do konce této sezony ještě vůbec nastoupí. Od klubu dokonce dostal doporučení, aby i v rámci zlepšení mentálního zdraví odcestoval za rodinou do Senegalu.
Proti Baníku bez klíčových hráčů a s béčkem na lavičce
Vraťme se ještě k zápasu na Baníku. O důležitosti krajních wingbeků jsme si už napsali dost. V teplické sestavě byste ovšem marně hledali jak Labíka, tak Radostu. Místo nich nastoupili Josef Švanda s Jakubem Urbancem. Švanda v zápasech B týmu vždy patřil mezi nejlepší hráče na hřišti. Je poměrně rychlý a jeho specialitou je umění navést si balón z pozice wingbeka do středu hřiště, odkud se nebojí vystřelit. Za A tým však letos odehrál pouhých 14 minut, následně nastoupil na plnou porci zápasu jak proti Slavii, tak v Ostravě, kde Teplice inkasovaly vždy po čtyřech brankách. Oproti zápasu na Slavii nemohl do zápasu na Baníku zasáhnout ani stoper Jan Knapík.
Zastavit bych se chtěl i u Urbance. Ten se v létě po třech odehraných kolech zranil. Na trávníky se vrátil na konci podzimu. Jestli se však vrátil on, nebo jen někdo, kdo mu je jen hodně podobný, zůstává otázkou. S klidným svědomím si dovolím tvrdit, že jeho výkony jsou od konce podzimu naprosto katastrofální a absolutně nesplňují parametry ligového hráče. Jeho individuálně slabé výkony už negativně ovlivnily výsledky Teplic v nejednom zápase. Po tom, co jsem měl možnost ho sledovat v zápase ČFL proti Kolínu, bych zpochybňoval i jeho využití pro teplické béčko ve 3. nejvyšší lize.
Urbanec stihl po zranění odehrát vyšší minutáž v Jablonci, kde se na podzim výrazně podepsal pod teplickou prohrou. Následoval zápas na Spartě. Do toho vstoupil jako střídající hráč. Pár minut na to se ovšem zvládl zapsat i pod vyrovnávací gól Sparty. Ta zápas nakonec otočila. V základní sestavě nastoupil na Slavii, kde ho trenér o poločase vystřídal. Proti Baníku putoval ze hřiště ve 49. minutě. Snad jen ještě dodám, že 2. gól Baníku jde jednoznačně za ním. Matúš Rusnák s ním neměl vůbec složitou práci.
Teplicím TOP 6 uniká
Je jisté, že před startem sezóny v Teplicích na umístění v TOP 6 nepomýšlel ani ten největší optimista. Cílem bylo vyhnout se holému boji o přežití. Z toho pohledu jedou Teplice výrazně nad plán. Na druhou stranu, když to po hladké domácí výhře nad Slovanem Liberec začalo vypadat, že se Teplice do TOP 6 přeci jen podívají, z následujících třech zápasů získaly pouze jeden bod.
Smutné je, že kádr Teplic v současné době i rozpoložení určitě má na to, aby se v TOP 6 umístil a dokonal tak malý zázrak. Pokud ovšem bude rozložený tak obrovským množstvím zranění, na umístění mezi elitou ligy to stačit nemůže.
Daniel Dolejší
