Článek
Nula vstřelených branek po čtyřech utkáních na kontě Pardubic tak jasně vyzývala k prolomení. Skláři se však především suverénní hrou v defenzívě přidali k zástupu dalších týmů, kterým Východočeši nevstřelili ani branku.
Gning zpět v sestavě
V sestavě domácích se po nevydařeném přestupu objevil Abdallah Gning. Tomuto rozhodnutí předcházel jak dlouhý pohovor se samotným hráčem, následně radou složenou ze zkušených fotbalistů v kabině, a nakonec i setkání se zástupci teplického kotle.
Zdá se, že senegalský útočník chytil svou druhou šanci za správný konec. Jednoznačně patřil k nejlepším na hřišti. Když po šedesáti odehraných minutách odcházel ze hřiště, ozýval se spíše nesmělý potlesk než výraznější projevy nevole.
Harušťák po delší době v základu
Přiznám se, je mi celkem záhadou, proč trenérský štáb Teplic evidentně upřednostňuje Alberta Labíka před dalším levákem Jaroslavem Harušťákem. Ze začátku sezóny to možná ještě tak nevypadalo. Harušťák nastupoval v základní sestavě. Je však nutné připomenout, že Labík letní přípravu promarodil. Nenaskočil do jediného přípravného utkání, a tak od začátku naskakoval právě Harušťák.
Během probíhající sezóny se však karta obrátila a přednost od začátku dostává spíše Labík. Ten i se započtením druhé poloviny minulé sezóny odehrál za skláře v lize zhruba 2000 minut. Za ty zaznamenal jednu asistenci. Harušťák stihl za 1300 minut gól a tři asistence. Když porovnáme data obou hráčů, zjistíme, že Harušťák svého spoluhráče v probíhající sezóně předčil snad ve všech dalších statistikách. Ať je to přesnost přihrávek, centrů, množství vytvořených šancí, vyhrané obranné souboje.
Byl to právě Harušťák, kdo centrem posadil míč na hlavu nejmenšího hráče na hřišti, Richarda Sedláčka. Teplického středopolaře snad ani ve snu nenapadlo, že svoji první branku v Chance Lize vstřelí právě hlavou. Na druhou stranu, gól Sedláčka je obžalobou pardubické defenzívy. Ta byla ve vlastním vápně v dostatečném počtu, ale teplického záložníka si přesto nikdo nevšímal.
Pardubice v útoku neškodné
Jestliže Teplicím bylo po zápase v Ostravě vyčítáno, že nezaznamenaly jedinou střelu na branku, zápas s Pardubicemi v tomto ohledu nebyl o moc lepší. Ovšem když z obou střel do prostoru branky vstřelíte gól, není potřeba řešit nic dalšího.
Bylo až zarážející, že ačkoliv se setkali dva sousedé se spodku tabulky, rozdíl mezi útočnou fází Pardubic a defenzívou Teplic byl naprosto propastný. Bylo evidentní, že pokud se žluto-modří nedopustí nějaké obrovské individuální chyby, Pardubice gól nevstřelí, ani kdyby se hrálo dalších devadesát minut.
Trenér David Střihavka očividně sázel na rychlé protiútoky a jeho svěřenci se o jejich vedení také pokoušeli. Než však Východočeši byli schopni přejít do protiútoku, stála před nimi již zformovaná obrana Teplic. Brzy na to pak končil míč zpět na kopačkách domácích.
Konec pro trenéra Střihavku?
Po tom, co se v Pardubicích příliš nemazali s trenérem Jiřím Saňákem i sportovním manažerem Martinem Shejbalem, mě trpělivost vedení značně překvapuje. I skláři si prošli na podzim obdobím, kdy ze sedmi úvodních zápasů sezóny šest prohráli. Objektivně se však špatným výsledkům dala přičíst i trocha smůly a obrovské množství individuálních chyb. Výkony týmu zkrátka nebyly tak špatné, jak o nich hovořila ligová tabulka.
V případě Pardubic je však alarmující, že nula na kontě vstřelených branek po pěti úvodních zápasech jara není nijak šokující. Teplice od šedesáté minuty po vstřelení druhé branky v klidu dohrály zápas do vítězného konce. Naprosto nepřipustily žádné drama. Soupeř se nezmohl na jakýkoliv tlak, a tak ačkoliv Severočeši bránili nadějný výsledek, tempo hry udávali stále oni. Půl hodiny před koncem tak bylo o osudu zápasu rozhodnuto.
Ještě jsme v českém fotbale nezažili, že by se druholigový tým probojoval do nejvyšší soutěže přes baráž. Pokud však Pardubice narazí na soupeře, který bude mít o postup eminentní zájem, budou to mít s udržením prvoligové příslušnosti velmi složité.
Autor článku: Daniel Dolejší
