Teplice už dávno neplatí za outsidera ligy

Trenér Bronislav Červenka po zápase prozradil, že v prvním poločase chtěl hrát z aktivního bloku a přecházet do rychlých protiútoků. Z tohoto důvodu dle jeho slov Slončík usedl pouze na lavičku. Statistika prvního poločasu, podle které Zlín nezaznamenal jedinou střelu, však napovídá, že ševcům se v tomto vůbec nedařilo. Zajímavým prvkem snad byl jen fakt, že se hosté naprosto evidentně snažili přečíslovat Teplice na křídlech. Především debutant v první lize Albert Labík měl plné nohy práce s dvojicí Cedidla – Vukadinovič. S oběma protihráči si však dokázal za pomoci kolegů Trubače a Mičeviče poradit, a dokonce zaznamenal řadu centrů i ofenzivních náběhů na polovinu Zlína.

V 55. minutě už přišla chvíle pro Toma Slončíka. Ten se hned předvedl nebezpečnou standardkou. Následně přidal vyrovnávací trefu střelou ze střední vzdálenosti. Nebudu vůbec přehánět, když prohlásím, že veškeré nebezpečí, které Zlín předvedl směrem dopředu, měl na starosti právě tenhle blonďák s číslem 10 na zádech. Chápu, že šel trenér Červenka do zápasu s určitým taktickým záměrem. Pokud mám ale v týmu hráče, který je sám schopný táhnout celou ofenzívu, zřejmě by stálo za zvážení ho použít hned od začátku.

V týdnu jsem se ptal trenéra Frťaly na nějaké konkrétní prvky, na kterých v přípravě v Teplicích pracovali v rámci zlepšení ofenzívy. Úplně jasnou odpověď jsem nedostal, zato první poločas poskytl odpovědi hned od prvních minut. Teplice do vápna Zlína posílaly jeden centr za druhým. Velmi aktivní byl v tomto ohledu i Labík hostující ze Slavie. Ten se občas při zakládání útoku Teplic z pozice levého obránce ocitl na levém křídle v linii s vlastními útočníky.

Problémem však bylo, že tyto centry dlouho nenacházely ani Filu, ani Gninga. Často mi přišlo, že si i přes dobrý centr oba útočníci nedokázali najít správnou pozici ve vápně. Mnohokrát chyběl jeden z útočníků na přední tyči. Nakonec to však byl centr z právě strany od Bílka, kterým dorážející Daniel Fila otevřel skóre. Dá se říct, že plán s centrovanými balóny nakonec vyšel.

Ve druhém poločase se obraz hry naprosto proměnil. Vysokých centrů létalo ze strany Teplic minimum. Na druhou stranu jsme viděli hned ze startu poločasu několik nebezpečných průnikových přihrávek. Po jedné takové akci se tváří v tvář brankáři Dostálovi ocitl Trubač, který ale pouze nastřelil padajícího brankáře.

O krásné vyrovnávací střele Slončíka jsem psal už výše. Nemohu se zbavit dojmu, že střela to byla pěkná, nicméně pro gólmana Grigara chytatelná. Ze záběrů těžko soudit, jak moc zakrytý výhled ve skutečnosti měl. Obdržená branka však Teplice nepoložila. Hráči zřejmě cítili, že dle dosavadního vývoje toto není zápas, který by měli prohrát. Možná i proto se již za dvě minuty radoval Fila z další vedoucí branky. Tu z velké části zařídil šikovný Gning, který u postranní čáry obral o míč laxního Didibu. Právě s ním se celý zápas pouštěl do slovních rozepří. Je nakonec možné, že se Didibovi nepodařilo rozhodit Gninga, ale rozhodil spíše sám sebe.

Gning je sám o osobě vcelku přírodní úkaz. Určitě mnozí pamatují jeho dva góly do sítě Sparty ještě za éry trenéra Jarošíka. Na podzim se s ním vlekla zranění a na jeho někdejší slávu se postupně zapomnělo. Už od jeho příchodu do Teplic se šíří zprávy, že je s hráčem složitá komunikace. Abu, jak se tomuto hráči v Teplicích říká, neoplývá nijak skvělou angličtinou. S komunikací hlavně ve francouzštině pomáhal v Teplicích Soufiane Dramé a sportovní ředitel Vachoušek. Dramé však zamířil na hostování na Slovensko, a tak komunikace s Gningem bude možná zase ještě o kus složitější.

Mezi jeho silné stránky nepatří ani psychická odolnost. Soupeři už dobře ví, že se vyplatí mu zápas hned ze startu znepříjemnit, a přesně to bylo vidět i na Didibovi. V některých zápasech postrádá pohyb a člověk má z jeho hry pocit, jako kdyby ani nedostal žádné taktické pokyny.

A pak je tady ta druhá strana mince, kterou bych nazval jako záblesky geniality a nevšedního řešení. Přesně takový jeden moment dnes rozhodl o tom, že v Teplicích zůstaly všechny tři body. Mám jen pocit, že právě tato Gningova celková složitost a nečitelnost může být strašákem pro potenciální zájemce o koupi tohoto hráče. Těžko proto vůbec odhadovat, jaká bude budoucnost šikovného teplického forwarda.

Mohu samozřejmě jen hádat, jak si Teplice povedou ve zbytku sezóny, nicméně pár bodů vidím jako klíčové. Představte si, že máte na hrotu dva útočníky, které v zápasu vystřídáte a nasadíte za ně dva jiné útočníky. Tak přesně toto je moment, který si vlivem rozsáhlých zranění mohl trenér Frťala na podzim jen představovat. Často zápasy dohrával na hrotu s obránci Tsykalem i Dramém. V tomto ohledu má teď z čeho vybírat. Egypťan Yasser se dostal na hřiště až v 77. minutě a Roman Čerepkai dostal až poslední pětiminutovku s nastavením.

To mě poměrně překvapilo, protože jak sám trenér Frťala prohlásil na tiskové konferenci, zkušenost z přípravy byla taková, že se často prosazovali i střídající útočníci. Čekal bych proto, že do toho sáhne dříve. Teplice by měly k dispozici útočníků dokonce pět. Právě kvůli předpokládanému nižšímu hernímu vytížení raději poslali dvacetiletého Tadeáše Vachouška na hostování bez opce do Vlašimi.

V brzké době by se mohli na hřiště po operaci vrátit Chaloupek a již uzdravený Jukl. To jsou hráči, kteří na podzim jasně patřili do základní sestavy. Horší už to bude s návratem zraněných Radosty s Havelkou, kde to vypadá na pět a více týdnů absence. I tak mají Teplice nezvykle široký kádr. Přes čtyři absence hráčů jinak základní sestavy dnes daly dohromady vítěznou sestavu i konkurenceschopnou lavičku.

To je dle mého faktor, který jim ve zbytku sezóny včetně nadstavby může výrazně pomoci. Například mladí Slávisté Labík s Kričfalušim už proti Zlínu ukázali, že do Teplic nepřišli pouze doplnit kádr, ale mohou se z nich brzy stát i základní stavební kameny teplické sestavy. Jukla výborně zastoupil ve středu pole i uzdravený Marek Beránek, který rovněž hraje de facto svou premiérovou sezónu v první lize.

Daniel Dolejší