Článek
Do té následující je jistě poznamená odchod pilíře defenzivy i nejlepšího střelce v podobě Štěpána Chaloupka a Daniela Fily. V přípravě však skláři zapracovali na vybudování zbraně, která by je mohla pomoci nahradit.
O co se jedná? Teplice jsme až na výjimky v loňské sezóně mohli vidět hrát stále to stejné dokola. Pět obránců, z toho dva na kraji, kteří jsou aktivní dle toho, co jim soupeř dovolí. Tři střední záložníci, kteří se starají o zahuštění středu hřiště a až na Daniela Trubače mají za úkol hlavně bránit. Na hrotu dvě věže, na které létá většina balónů z hloubi pole a oni se je snaží prodloužit či udržet. V případě absencí se jen vymění post za post a jede se dál.
Teplické defenzivní rozestavení z minulé sezóny
Trenér Zdenko Frťala právě volbou tohoto systému dokázal z nejhůře bránícího mužstva v lize udělat tým, který se v počtu inkasovaných branek pohyboval do TOP 5. Nelze se tak divit, že se mu z tohoto systému a rozestavení během sezóny nechtělo ustupovat. Na podzim se o to pokusil ve Zlíně, kde použil na křídlech Hronka s Trubačem a na hrotu hrál osamocený Fila. Tahle varianta ale absolutně nefungovala a po poločase z ní Teplice opět ustoupily k osvědčenému rozestavení.
Zápasy s týmy ze spodní části tabulky ale ukázaly, že tento systém přináší i značné nevýhody, a to především při hře dopředu. Za cenu pevné obrany klesá potenciální nebezpečí směrem do útoku. Hlavně na stranách hřiště je celá útočná snaha závislá na výkonu wingbacků. Když je soupeř dokáže eliminovat, zbývá útočit středem. To se ovšem se dvěma defenzivně laděnými středními záložníky provádí poměrně složitě.
Do přípravy už s novou zbraní
Proto jsem se zájmem pozoroval zápasy letní přípravy. Hned do úvodních dvou s Viktorií Žižkov a s Vlašimí nastoupily Teplice ve čtyřobráncovém systému. Rozestavení nejvíce připomínalo kdysi hojně využívané 4-2-3-1 a musím říct, že takhle jsem Teplice pod současným trenérským štábem ještě hrát neviděl. Tým byl svým herním projevem k nepoznání. Bylo evidentní, že směrem dopředu měli hráči najednou daleko více možností a absence dvou věží na hrotu nebyla vůbec na škodu. Vyzdvihl bych výkony Filipa Horského, z jehož přestupu jsem původně neměl příliš dobrý pocit. Do tohoto systému ale pasuje perfektně a dokáže i střílet branky.
Divák měl najednou pocit, že na hřišti nejsou jen ti tvrdí hoši, kteří bojují jeden za druhého. Viděli jsme tým, kde hrají technicky poměrně vyspělí hráči. Dokážou si přihrát do zajímavých prostorů, zakončit protiútok a vytvořit šanci postupnou kombinací. Herní projev Teplic byl k nepoznání. Tohle byl přesně systém, který sedí hráčům jako Horský, Čerepkai, Vachoušek, Emmer, Zsigmond či Radosta.
V generálce proti Lechu nejdříve defenzivní nuda, pak přišel zvrat
Pak přišla sobotní generálka proti týmu Lech Poznaň. Do té už Teplice nastoupily v tradičním rozestavení, ve kterém jsme je vídali v minulé sezóně. Výkon byl rovněž v souladu s tím, že Teplice nastoupily proti papírově silnějšímu soupeři. Teplice hrály v hlubokém bloku a úspěšně odolávaly konstantnímu náporu soupeře. Na hrotu odříznuté dvě věže Abdallah Gning s letní posilou Pavlem Svatkem neuhráli vůbec nic. K dobru se Gningovi asi musí přičíst, že zřejmě nafilmovaným pádem vybojoval penaltu, kterou ovšem Trubač neproměnil. To bylo z prvního poločasu ve znamení tréninku bránění vše.
Druhý poločas pokračoval v podobném duchu, bylo však evidentní, že skláři tahají za kratší konec. Tedy jen do 70. minuty, kdy přišlo mnohonásobné střídaní. Během druhého poločasu poslaly Teplice na hřiště postupně devět nových hráčů. Došlo také k přechodu na čtyřobráncový systém a v tu chvíli to začalo. Po třech minutách už slavil Horský po nádherné střele vedoucí branku zápasu a po necelých deseti minutách ho následoval Čerepkai. Najednou byly Teplice nebezpečné a střílely branky. Nová zbraň opět zafungovala.
Budou se Teplice držet rozestavení z minulé sezóny?
Teplice už tuto neděli čeká zápas v Hradci Králové. Zápas proti soupeři, proti kterému nastoupily v poslední sezóně čtyřikrát. Vždy ve stejném rozestavení a nevstřelily mu ani jednu branku. Teplice také počítají absence stoperů. Po odchodu Chaloupka zastavila v přípravě únavová zlomenina Jana Knapíka a ani letní posila Ladislav Takács není ve stoprocentním stavu. To jsou hned dva důvody, proč dává větší smysl nastoupit proti Hradci v novém čtyřobráncovém systému.
Do hlavy trenéru Frťalovi nevidím, ale pokud bych mohl, vsadil bych si na osvědčenou klasiku s pěti obránci z loňské sezóny. V takovém případě mám obavu, že skvěle hrající defenziva Hradce vymaže oba útočníky Teplic ze hřiště. Pokud tomu skutečně tak bude, zároveň bych se nedivil, kdyby kolem 70. minuty přišla na hřišti velká rošáda a přeskupení řad.
Každopádně skutečností zůstává, že Teplice během letní přípravy vyvinuly zbraň, která může být pro řadu soupeřů nebezpečná i nečitelná. Do jaké míry této zbraně dovedou využít, je věc druhá. Je nutné dodat, že nový systém není tak pevný směrem dozadu a hráči ho ani nemají tak zažitý jako klasiku z minulé sezóny. Nepředpokládám proto, že by se čtyřkou vzadu Teplice nastoupily třeba hned v prvním domácím utkání proti Spartě, které se bude hrát 27. července.
