Teplice ztrácí svou největší zbraň. Z dříve neprostupné obrany se vytratil důraz

Zatímco Teplice v průběhu sezony zdobí především pevná obrana, Východočeši jsou týmem s druhým nejvyšším počtem obdržených branek.

Rádi ovšem drží míč a kontrolují hru, což se ukázalo i v dnešním střetnutí. Teplice dlouhodobě patří mezi týmy, které i v domácím prostředí často sází na brejky. Na stadionech hostů je to pak nepsaným pravidlem. Pověst pevné obrany ovšem nalomily hned tři branky, které žluto-modří inkasovali v posledním domácím utkání s Olomoucí.

Snad i proto trenér Zdenko Frťala opět zamíchal sestavou, která nastoupila hned se čtyřmi změnami. To už je však takovým standardem celé jarní části z pohledu Teplic. Na hřiště se tak podívala i zkušená dvojice Lukáš Mareček a Ladislav Krejčí. Kdo mé články na Žonglu čte dlouhodobě, ten můj názor na herní přínos obou hráčů určitě zná.

Chybí dynamika, rychlost a ani u jednoho z nich nevidím jakoukoliv ofenzivní nadstavbu. Marečka jsem viděl hrát před týdnem za B-tým v třetiligovém derby proti Mostu. Tahle pozice zkušeného mentora by mu do budoucna mohla sedět. Moc si ale neumím představit, že by měl z pozice stopera nahánět Tanka s Patrákem a Krobotem. Abych byl ale spravedlivý, Mareček paradoxně v tomto utkání vypadal z trojice, kterou doplňovali Halinský s Večerkou, úplně nejlépe.

Pardubicím dělají potíže obranné standardní situace. Nebylo proto velkým překvapením, že první branku zápasu Skláři získali díky rohovému kopu. Přízemní centr zakončoval Tomáš Zlatohlávek. VAR následně odhalil kontakt s rukou bránícího hráče. Čekal jsem, že se k penaltě postaví nový útočník Teplic, speciálně s přihlédnutím k tomu, že svou poslední penaltu proti Slovácku Michal Bílek neproměnil. Exekutor se však přesto nezměnil a bezpečně poslal hosty do vedení.

Na hráče Pardubic jako kdyby padla deka. Skláři měli více ze hry a hned o tři minuty později mohli jít po centru Matěje Radosty do dvoubrankového vedení. Kdyby tuto situaci s Ladislavem Krejčím sehráli lépe, mohlo být o osudu utkání rozhodnuto. Domácí byli na ručník.

Jak však čas plynul, hráči v červeno-bílém získávali pevnější půdu pod nohama. Stále lépe na hřišti vypadal i uzdravený kapitán Vojtěch Patrák. Následovala jeho šance, které však přecházel faul. O deset minut později se v malém vápně natlačil do nepřesného zakončení Ladislav Krobot.

Na konci poločasu přišel dlouhý nákop do vápna. Halinský zůstal za Patrákem, který přiklepl do strany na Tanka, u kterého měl být (ale nebyl) Matej Riznič. Tanko poslal míč na střed vápna Krobotovi, kterému dal pro změnu prostor Lukáš Mareček. Krobot vrátil Patrákovi. Toho po předcházejícím souboji opustil Halinský a bylo srovnáno. Jediným pozitivem pro Teplice je, že si v tomto případě nemají obránci co vyčítat. Nedůraz a postavení daleko od protihráče prokázali úplně všichni jmenovaní.

V poločase už zůstal v šatně Ladislav Krejčí, kterého nahradil Matěj Náprstek. Vážně mi hlava nebere, proč od začátku dostal přednost první jmenovaný. Máme tu dva hráče, oba přišli z Hradce, oba jsou ofenzivní leváci. Jeden je mladý, perspektivní, relativně rychlý a na podzim vypadal skvěle v zápasech béčka, kde dával rozhodující branky. Tím druhým je Krejčí. Opravdu by mě upřímně zajímalo, jaké jsou ty parametry, které ve finále rozhodují o tom, že Krejčí vyběhne na hřiště v základní sestavě.

Horší ovšem je, když se v zápase nemůže opřít o dlouhodobě největší oporu týmu. Jak už jsem zmínil výše, první gólová akce Pardubic začala i skončila u Halinského. Co pak dokázal vytvořit hned dvakrát během 66. minuty, to byste od hráče, který bude v létě bojovat o místo v sestavě Slavie, jistě nečekali.

Obě situace, po kterých se v gólových šancích ocitli nejdříve Botos a následně Tanko, zaváněly laxností, bohorovností, nekoncentrovaností –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nazývejte to, jak chcete. Pro mě určitě překvapení, protože takhle klíčovou postavu obrany Teplic vůbec neznáme.

Minuty zatím po troškách sbírá letní posila Jan Fortelný. Ten od října odehrál pouze šedesát minut v Boleslavi. Na hřiště se dostal v 65. minutě, ovšem po 14. minutách se z něj zase poroučel. Za zákrok zezadu na Michala Hlavatého viděl po zásahu VAR červenou kartu. V tu chvíli bylo evidentní, že Teplice zaparkují před vlastní vápno autobus a budou se snažit udržet remízu. Díky té by je domácí Pardubice v tabulce nepřeskočily.

Před vypršením základní hrací doby si něco vysvětloval trenér Frťala s hlavním rozhodčím Janem Benešem, za což viděl žlutou kartu. Pak při vlastním vhazování lehce vystrčil nohu proti soupeři Godwin. Bylo to takové nenápadné poškádlení. Hlavní sudí ovšem instantně tasil červenou kartu. Byl to právě Godwin, který už v zápase proti Bohemians viděl červenou kartu, u které komise nakonec konstatovala, že být udělena neměla. Vůbec bych se nedivil, kdyby i tentokrát dospěla ke stejnému závěru. Tohle je na vyloučení zoufale málo. Během jedné minuty přišly na řadu ještě tři další žluté karty.

Hra se opět rozběhla v 91. minutě. Vypadalo to, že už se nervózní závěr pouze dohraje a oba týmy nakonec budou s remízou spokojené. Přišel ovšem úprk Josefa Švandy, který naservíroval před branku úplně osamocenému Matěji Radostovi do stoprocentní šance. Fanoušci Teplic už zvedali ruce nad hlavu. Radosta však s šancí naložil tak, jako tomu u něho obvykle z podobných pozic bývá. Prostor branky sice trefil, ale neumístěnou střelu poslal pouze na domácího brankáře Kharatishviliho.

Ačkoliv se po zápase každý shodne na tom, že remíza je zřejmě zasloužená, nakonec právě tahle situace byla naprosto klíčová. Ač nezaslouženě, Skláři měli vézt z venkovního utkání tři body. Už po zápase s Karvinou mě trenér Frťala ubezpečoval, že Radosta zakončování trénuje. Po dnešku se tomu ale dá jen těžko věřit. Přesně tyhle situace Radostu brzdí v tom, aby si v Teplicích vykopal angažmá ještě na zajímavější adrese. Jeho rychlost už totiž zaručeně musela zaujmout nejednoho skauta.

Autor článku: Daniel Dolejší