Článek
Stejní hráči, jiné pozice, jiné úkoly
Pozitivní změny ve výsledcích týmu většinou zapříčiní množství kvalitních posil, výměna trenéra i realizačního týmu. V Teplicích ovšem zásadní posun nastal, aniž by došlo k řezu v kádru či realizačním týmu. K čemu ovšem došlo, je změna herní filozofie a s tím spojené úkoly, které mají hráči na hřišti.
Matěj Pulkrab už není jen cílovou destinací pro nákopy od stoperů či nepřesných centrů ze stran. Jeho úlohou není pouze svádění soubojů, ale právě tím, že se na hřišti často pohybuje daleko níže, pomáhá svým spoluhráčům při zakládání útoků. V posledních dnech je i vzhledem k pozvánce do reprezentace Česka velkým tématem Matěj Radosta. Nemám ale pocit, že by byl rychlejší, jeho centry přesnější a zakončení nemilosrdnější než třeba loni.
Změnu jeho herního projevu na hřišti však zásadním způsobem přineslo jiné rozestavení, potažmo herní systém, ve kterém Skláři odehráli většinu zápasů od startu nové sezóny. Radosta má daleko více prostoru hrát směrem dopředu. Na lajně se nepohybuje sám, ale má za sebou ještě parťáka, který mu kryje záda. Ať už to byl v prvních utkáních Michal Bílek, nebo nyní v posledních zápasech Josef Švanda.
Od prvního utkání nové sezóny vypadá skvěle i Lukáš Mareček. V šestatřiceti letech prožívá dosud nejgólovější sezónu své dlouhé kariéry. Na severu Čech je šest a půl roku a bez pardónu se přiznám, že bych po těch letech nikdy nevěřil, že dokáže hrát tak, jako tomu je od startu nové sezóny. Pozice na hřišti před stopery pro něj jistě není žádnou novinkou v kariéře. Vzpomeňte ale, kolik zápasů za Teplice odehrál na pozici stopera ve stoperské trojici. Navíc trenér Frťala nebyl jediný, kdo ho tímto způsobem v zadní řadě využíval.
Znovuzrozený Fortelný, Riznič s povolenou ruční brzdou
Dalším důvodem, proč Teplice momentálně sedí v první šestce, je výrazný nárůst formy některých z hráčů. Prvním jmenovaným musí být Jan Fortelný. Hráč, kterého si troufám tvrdit do startu probíhající sezóny v Teplicích jen málokdo pořádně zaregistroval. Přitom v tomto svém druhém teplickém působení už v klubu kroutí druhý rok. Nové herní pojetí mu nebývale sedí a patří mezi důležité články na hřišti.
Velmi se zvedly i výkony Mateje Rizniče. I ten hraje v Teplicích svou druhou sezónu. O něm se ovšem nedá říct, že by v té minulé jen paběrkoval. Ovšem i jemu evidentně stejně jako Radostovi sedí fakt, že na kraji hřiště nehraje sám. Sice oproti svému jmenovci hraje z defenzivnější pozice levého beka, ale je cítit, že ho to silně táhne dopředu.
Zatímco se nemohu zbavit dojmu, že v minulé sezóně měl možná i vzhledem k pokynům od trenéra směrem do útoku trochu zataženou brzdu, v té letošní už se nenechá k útočným výpadům dvakrát pobízet. Je to ovšem něco za něco. Zatímco někdy se jeho útočná snaha vyplácí a rezultuje i v branky, jako například v posledním zápase s Hradcem po přízemním centru na Pulkraba, jindy v obraně chybí, jako tomu bylo v některých situacích třeba v domácích utkáních proti Slavii i Plzni.
Trefené posily: Playmaker Čermák, konstruktivní stoper Vientiess
Musím říct, že hráče typu Marcela Čermáka jsem si v Teplicích přál vidět už dlouho. Když to se záchranářskými ambicemi Dukly Praha začalo vypadat stále více bledě, bylo zřejmé, že by se ho Skláři měli pokusit získat. Nakonec jsem byl z jeho přestupu trochu v rozpacích. V zápasech nadstavby, kde Dukla hrála proti sobě rovným, neposbíral Čermák ani jeden gól či asistenci. Na nevydařený závěr loňské sezóny však nenavázal. Ihned zakotvil v základní sestavě a troufám si tvrdit, že na hřišti plní především do ofenzívy důležitou roli.
Když zůstaneme u těch posil do základní sestavy, tou druhou je pro mnohé jistě překvapivě Oskars Vientiess. Vůbec nezastírám, že jsem od prvních zápasů jeho velkým fanouškem. Přitom od stopera, který kopal pouze v Lotyšsku a dvanáct zápasů ve druhé lize za Chrudim, bychom zázraky jen těžko mohli čekat. Ovšem to, jak jistě v obraně působí, jakou silou oplývá v soubojích a jakou konstruktivní rozehrávkou disponuje, lze za minimálně malý zázrak považovat.
Minimální manévry v základní sestavě, body přinášejí klid na práci
Zajímavým tématem pro mě v loňské sezóny byly i neustálé šachy a rotace v základní sestavě. Marně byste hledali dva po sobě jdoucí zápasy, kde sestava nastoupila ve stejném složení. Především útok se vždy měnil naprosto pravidelně a celkem pravidelně nevypadal dobře v jakémkoliv složení.
Fakt, že Skláři od samého startu sezóny bodují i střílí branky, samozřejmě nenabádá k tomu, aby se do sestavy prováděly výraznější řezy. Trenér tak často nechal sestavu totožnou, nebo se vyměnil jediný hráč.
Hráči změnám věří, fotbal není jen dřina, ale i zábava
V neposlední řadě je také potřeba pamatovat na to, že trenér mnohdy může vymýšlet kde co, ale ve výsledku je to na hráčích, jestli jeho filozofii dokáží předvést na hřišti. Upřímně, překvapilo by mě, kdyby teplický kádr nebyl nadšený z toho, že ho realizační tým nabádá k tomu, aby hrál atraktivnější fotbal. Ovšem pokud by nepřicházela odměna v podobě bodových zisků, důvěra v nastavený směr by logicky mohla začít slábnout.
Zatím tomu však nic nenasvědčuje. Naopak, na hřišti je kolikrát patrné, že hráči si dovolí při práci s balónem věci, které jsme od nich mnohdy neviděli za celou sezónu. I ze samotné kabiny jdou hlasy, že současnému stylu věří a fotbal je baví. Těžko říct, jak dlouho Severočeši v horní šestce vydrží. Vzpomeňme například na snový start Zlína z minulé sezóny. Z parádního začátku stejně nakonec byla poslední skupina o záchranu. Pro domácí fanoušky je to však jistě po letech trápení příjemná změna.
Autor článku: Daniel Dolejší
