Článek
Po utkání se v rozhovoru pro Českou televizi nevyhnul ostré kritice současného stavu našeho fotbalu. Pojďme si jeho slova trochu přiblížit.
„Raději na dovolenou než na Euro“ – Suchopárkova kritika současné generace
„Za devět let u mládežnických výběrů jsem viděl mnoho věcí,“ začal rodák z Kladna své upřímné vyjádření. „Když jsem dostal pozvánku do národního týmu, bylo to pro mě nejvíc. Dnes vám pět nebo šest hráčů řekne, že by raději jeli na dovolenou, než aby reprezentovali na evropském šampionátu. Omlouvám se, ale tady je něco v nepořádku – nejen ve fotbale, ale v celé naší společnosti.“
Dlouholetý kouč mládežnických reprezentací nechtěl jmenovat konkrétní hráče, ale jeho slova byla jasná a přímá. Nejen podle pana Suchopárka, ale i pro mnoho lidí, co se v dnešním fotbale pohybují. Prostě a jednoduše – mladým fotbalistům správná motivace a ochota obětovat se pro reprezentační dres naší republiky, který by měl být tou největší metou pro jakéhokoliv sportovce, chybí.
Jsme Češi, ne Angličané – hledání vlastní herní identity
Suchopárek se také zamyslel nad herním stylem českých týmů. „Nikdy nebudeme mít hráče typu Nwaneri nebo Rowe. Jsme Češi a nikdy nebudeme tak rychlostně vybavení. Místo napodobování Manchester City nebo Realu Madrid musíme pracovat na technice a přesnosti přihrávek.“
Jedním z hlavních problémů je podle odcházejícího trenéra přístup ligových klubů k mladým hráčům. „Často stačí jedna chyba a mladý fotbalista je okamžitě odstaven. Na rozdíl od zkušenějšího hráče pak nehraje pět či šest zápasů. Ve španělské lize tohle neexistuje.“
Čeští hráči podle něj nemají stejné možnosti růstu, protože je zahraniční kluby nechtějí na hostování tolik jako Portugalce nebo Francouze – chybí jim jednoduše řečeno herní vytížení v těžkých zápasech.
Bez legend by nebylo cesty do světa
Je třeba si upřímně říct, že úspěšné časy české jednadvacítky jsou už dnes v prachu dějin. Na začátku tisíciletí získala stříbro (2000) a zlato (2002). Posledním, dá se říct, výraznějším úspěchem bylo čtvrté místo v roce 2011.
Od té doby mají lvíčata problémy se na turnaje vůbec dostat. A když se to povede, končí ve skupině jako na Slovensku. Éra pana Suchopárka končí s bilancí dvou účastí na mistrovství Evropy bez postupu ze skupiny. Ale na závěr bych se rád zastavil u tématu, které jsme si probrali na začátku – neochota reprezentovat. Trochu mi tahle situace připomíná mistrovství světa v hokeji roku 2010, tehdy se taky náš výběr potýkal s jednou výmluvou za druhou a proběhla diskuze, kde by kluci byli bez Dopitů, Paterů, Procházků, Výborných atd., kteří jim úspěšně díky svým úspěchům v reprezentačním dresu umetali cestičku do NHL. Na závěr se zeptám, jaký by měl ve světě český výběr zvuk nebýt Poborských, Čechů, Šmicerů nebo třeba právě Suchopárků, kteří volání reprezentovat naši zemi vždy vyslyšeli.
Autor textu: Radek Ondrák
