Článek
Pokud Sparta v posledním zápase statisticky dominovala nad Duklou, ve Zlíně svou herní převahu potvrdila. Jako v mnoha podzimních utkáních však doplácela na mizernou efektivitu.
Zlín, vědom si síly hostujícího celku, nastoupil do utkání s totožnou sestavou jako před týdnem Dukla. Za každou cenu uhrát nulu vzadu a možná tam něco spadne vepředu. Když se ale jeho hráči nedokázali v první půli dostat k jedinému dotyku ve vápně Sparty, nezbývalo jen spoléhat na tuhou obranu. Jedenáct hráčů do vápna a nějak to ukopat. Naštěstí pro Spartu se prolomit obranou zeď podařilo a ze Zlína si tak odváží plný počet bodů za vítězství 3:0.
Trpělivost růže (ne)přináší
Letenští se prezentují fotbalem založeným na držení míče a trpělivém dobývání soupeřova pokutového území. Ještě aby ne. Většina ligových týmů s nimi nechce hrát otevřený fotbal, který by byl takřka sebevraždou. Bohužel oku diváka tento styl moc nelahodí. Koukat devadesát minut na urputnou obranu soupeře a marné snahy o její otevření je nezáživné a pokud se nepodaří obraný val soupeře odemknout rychlou brankou, stává se zápas doslova nekoukatelným.
Diváci mají uhryzané nehty z nervozity, jestli se jim podaří prolomit obranný val. Čím delší je úsek bez vstřelené branky, tím více roste sebevědomí bránícího celku. Drtivá většina takovýchto zápasů končí vítězstvím útočícího celku, protože takový tlak nelze bránit do nekonečna. Přesto se čas od času objeví zápas, kdy nemožnost projít semknutými obrannými šiky přinese ovoce v podobě bodu. Ten je potom slaven téměř jako vítězství v Champions League. Trpí vlastně jen fanoušek.
Často od hráčů v takových zápasech slýcháme řeči o trpělivosti. Ona ale ta trpělivost postupně spíš mizí. Nikdo nechce doufat, že v devadesáté minutě přeci jen obranu prolomí. V zápase se Zlínem se to Spartě podařilo. Vzhledem k tomu, že na Dukle ji notně pomohla odpískaná penalta, je na čase začít se ptát, zda je tento styl fotbalu tím pravým ořechovým a zda by přeci jen neměla produkovat více kreativní, nátlakový a rychlejší fotbal. Možná by tím ušetřila nervy nejen Brianu Priskemu, ale i mnohým fanouškům.
Nováčci se zapracovávají
Ze Sparty odešel narychlo Veljko Birmančevič. Těsně před zápasem se navíc necítil fit Lukáš Haraslín. Obecně sparťanská marodka čítá tolik jmen, že by téměř vystačila na základní jedenáctku. Prezentovat se tak museli nové akvizice v podobě Sonneho a Irwinga. V útoku pak nastoupil vedle Mercada s Rrahmanim Australan Garang Kuol. A světe div se, tyhle posily se dost možná skutečně povedly.
Irwing si v ničem nezavdal s Kaanem Kairinenem. Oba předváděli velmi kvalitní práci ve středu pole, skvěle se doplňovali a vypomáhali si. Na rozdíl od takového Mannsverka byl v zápase vidět a dokonce přidal asistenci na gól Rrahmaniho. Sonne zase připomínal tryskovou myš. Z pozice pravého wingbeka si neustále nabíhal do pokutového území soupeře a ani v technice nezaostával. Na jednu stranu skvělá zpráva pro letenské, na druhou stranu ukázka kvality českého fotbalu. Pokud v něm totiž dokáží obstát na výbornou hráči, kteří odehrají sotva pár minut v Premier League, potom to o něčem vypovídá.
Ani Mercado s Kuolem nepropadli. Kuol působí zatím poněkud sobecky, ale to bude tím, že má touhu ukázat, že on je tím pravým do základu. Přeci jen většinu času ve Spartě proseděl na lavičce. To Mercado předvádí, že má v noze jihoamerickou techniku. Jeho centry patří k těm nejkvalitnějším, které v Chance Lize můžeme vidět. Proti Zlínu navíc předvedl i úžasnou střelu. Vlastně dvě. První sice mířila do břevna. Ta druhá ale bude aspirovat na gól měsíce.
Stále se hledá hroťák
Ač Rrahmani opět skóroval, na Letné nemohou být spokojeni se stavem hrotových útočníků. O Janu Kuchtovi se toho napsalo dost. Jeho forma je bez nadsázky šílená. Na vstřelenou branku potřebuje pět tutových šancí a jeho přínos v oběhávání obrany soupeře nepřináší své ovoce v zápasech, jako jsou ty se Zlínem nebo Duklou. Variantou číslo dva je tak Albion Rrahmani.
Ten se sice prosadil proti Zlínu, ale nějakým způsobem mi nesedí do aktuálního nastavení sparťanského útoku. Možná chybí větší nabídka, možná větší kvalita při hře jeden na jednoho nebo při podržení balónu. Od hráče jeho kalibru bych prostě očekával větší kvalitu a větší přínos pro tým.
Uvidíme tedy, co týmu přinese Matyáš Vojta. Ten v zápase se Zlínem dostal minimum prostoru se ukázat. Sparta každopádně potřebuje útočníka, který bude střílet branky zápas co zápas. Zatím nejschopnějším útočníkem je Lukáš Haraslín, od kterého se přeci jen očekává jiný přínos. Sparťané tak doufají, že z Vojty vyroste útočník typu Davida Lafaty, který byl právě tím hráčem, který dokázal skórovat zápas co zápas.
Autor textu: Petr Vikuk
Zdroj statistických informací: Livesport
