Účty s Baníkem srovnány. Konečně domácí výhra Slovácka. Krmenčík v akci. Byla jazda

Poprvé se v dresu Slovácka a po dlouhé době v Česku na trávník vrátil Michael Krmenčík. K radosti všech domácích fanoušků se na něm objevil i Vlasta Daníček. Jestli si někde ustlalo v neděli večer štěstí, tak to bylo na stadionu právě v Uherském Hradišti.

Na stadion jsem v neděli večer šel s trochu rozporuplnými pocity. Na jednu stranu Slovácko nepředvádí nějak pohledný a účinný fotbal, zároveň ovšem hráči Baníku zažili v týdnu hodně náročný zápas s Kodaní, a to včetně prodloužení i penalt. Takže zápřah na fyzičku i psychiku a o to více, že nakonec přes Dány nepostoupili.

Vstup do zápasu byl jasně v režii Baníku. Celková hra v prvním poločase byla na jeho straně a Slovácko mělo velmi vážné problémy s rozehrávkou. Až jsem si říkal, jestli jsou schopní si aspoň třikrát přihrát. Jako vážně, celá hra Slovácka byla ve znamení hloupě ztracených míčů a nepřesných přihrávek. Kupodivu to ale bylo Slovácko, kdo si vytvářel zajímavější šance – třeba taková krásná rána Havlíka a ještě krásnější zákrok Holce. I přes územní převahu se hosté nedokázali protlačit k bráně. A když už, tak z toho nebylo nic nebezpečného, co by Heča a spol. nezvládli zlikvidovat.

A jak se říká: „Nedáš, dostaneš“, tak Slovácko vstřelilo šťastný gól. Napřáhl se k němu Míša Kohút, a byť rána nejspíš letěla mimo, tečoval ji nešťastně Chaluš a míč brankáře Holce krásně přeloboval. Vlastňák a šatňák v jednom.

Ve druhém poločase Baník zařadil ne dvojku, ale snad raketu. Slovácko prakticky celou dobu stálo v hlubokém bloku a na polovinu soupeře se podívalo v případech, které by člověk napočítal na prstech rukou. Hradišťáci však dokázali vzdorovat a potvrdili tak pověst týmu, jehož základem úspěchu je hlavně poctivá defenziva.

Na hřiště pak naskočil i nováček Michael Krmenčík, který teprve v polovině týdne přiletěl z Kypru. Fanoušci ho přivítali hlasitým potleskem a musím uznat, že mě jeho výkon nijak neurazil. Poctivě se vracel, pomáhal v obraně, kde se hodila jeho výška a slušně sbíral míče.

A nejen já jsem měl obrovskou radost, když do zápasu naskočil i Vlasta Daníček. Ikona, jedna z největších opor a velký srdcař dlouho bojoval se zraněním. Snad už je všecko v pohodě a náš kapitán bude naskakovat pravidelně do základu. Chyběl nám.

V 82. minutě dostal David Buchta druhou žlutou a červenou, načež byl vyloučen ze zápasu. Kdo by ale čekal, že se něco zlomí, byl na omylu. Je trochu ostuda, že i proti deseti stálo Slovácko zavřené ve vlastním vápně a jen se bránilo. Škoda pak šance v závěru, kdy Kim mohl nahrát do jasné tutovky právě Krmenčíkovi, ale místo toho se rozhodl střílet sám a Holce nepřekonal.

Slovácko tak slavilo první domácí výhru. Po tragickém jaře minulé sezóny a nepřesvědčivým výsledkům (hlavně ze hry s Bohemkou) se snad nyní nadechlo. Minulý týden výhra v Pardubicích, teď doma s Baníkem. V dalších kolech pak čeká Hradišťáky výjezd na Spartu (i když zápas bude možná odložen na žádost Sparty kvůli Evropě) a na závěr prázdnin domácí utkání s Jabloncem. Určitě se tedy máme na co těšit.

Je ale pořád prostor pro zlepšení. Defenziva sice funguje skvěle, ale i s Baníkem byly vidět jisté chyby, hlavně pak v rozehrávce a držení míče. Laciné ztráty a nepřesné přihrávky pak dokážou mnohé týmy potrestat. Na straně Slovácka tentokrát stálo štěstí a byť hrálo houževnatě, lepším týmem v zápase byl Baník. Naštěstí pro Slovácko se ale fotbal hraje na góly a body, ne na krásu.

Pochvalu chci dát hlavně fanouškům Slovácka. Kotel dokázal strhnout i ostatní tribuny a atmosféra byla skvělá. A to i díky tradičně velké návštěvě fanoušků Baníku a jejich podpoře. Svou krásu měl do jisté míry i chvílemi silný déšť, který se ve druhém poločase spustil.

Pochvalu si pak jistě nezaslouží sudí, hlavní ani čároví. Minimálně dvakrát pomezní mával opačně než následně určil hlavní a mrzela hlavně neodpískaná penalta po zákroku na Pavla Jurošku v úvodu zápasu. V závěru zápasu si rozhodčí Starý řekl, že tu plichtu prostě dotlačí a dělal pro to, co mohl. Navíc úplně zbytečné osmiminutové nastavení, které nedávalo smysl. A nakonec trvalo skoro deset minut. Ne, Starý fakt neměl svůj den a pomezní byli také spíše k smíchu.

Ještě si musím rýpnout do skoro celé fotbalové komunity. V dobrém slova smyslu, samozřejmě. Slovácku se pár sezón všichni smáli, že to je domov důchodců. To víte, spoustě opor táhlo už na 40 a Milánek už měl dokonce přes. A já vždy všem posměváčkům říkal, že ti důchodci docela slušně nakopávají zadky dvěma třetinám ligy. A jako příklad jsem vždy rád dával Pardubice, které sice měli tým pod heslem „Mládí vpřed“, ale výsledky takové, jaké byly.

Teď se do Slovácka zase začínají lidé obouvat kvůli Krmenčíkovi. A já vlastně chápu proč. Jeho pověst v české lize je legendární a určitě je to jedna z těch kontroverznějších postav. Na druhou stranu, Slovácko v útoku posílit potřebuje a vzhledem ke svým i finančním možnostem vlastně angažmá Krmenčíka nemusí být sáhnutí vedle. Už několikrát dokázal, že góly střílet umí a vzpomeňte si třeba na Doška – tehdy se taky lidé smáli, proč ho Slovácko bere. A jak to pak dopadlo.