Utkání Sparty v Liberci ukázalo negativa nadstavby

Na to ostatně doplatila pražská Sparta v úterním utkání s Plzní, kde měla z různých důvodů mimo rekordních sedmnáct hráčů.

Na víkendový souboj s Libercem se jí sice několik opor vrátilo do pracovního procesu, ale zase se ukázala jiná negativní stránka nadstavbové části. O titulu je rozhodnuto, Sparta má jisté druhé místo a Liberec je bez šance dosáhnut na čtvrtou pozici, která by mu zajistila evropské poháry. A přesně tahle konstelace dělá ze zápasů, které mají být ozdobou ligy, nudnou podívanou, které jsme byli svědky i pod Ještědem. Nebýt posledních deseti minut, ve kterých Sparta vstřelila dvě branky, nudou bychom se ukousali.

Když jsou karty rozdané, je pochopitelné, že emoce na hřišti nebudou tryskat na všechny strany. Už přátelské objetí Radka Kováče s Brianem Priskem před utkáním bylo předzvěstí, že vášeň a touha po vítězství bude na hřišti spíše utopií. Ne že bychom neviděli několik krásných střel, několik krásných akcí a brankářských zákroků. Ve hře obou celků ale chyběla motivace získat plný počet bodů.

Vzhledem k tomu, jak jsou karty rozdány, je to i pochopitelné. Hráči už by nejradši leželi někde na pláži a odpočívali po těžké sezóně. Někteří by si raději odpočinuli před blížícím se vrcholem sezóny v podobě mistrovství světa. Těch na našich trávnících sice běhá minimum, ale třeba od takového Irvinga, který o nominaci do skotské reprezentace sní, by člověk čekal daleko větší zápal.

Andrew Irving přišel na Letnou získat zápasové vytížení s cílem nominovat se právě na vrcholný šampionát, ale jeho produktivita nebyla v průběhu sezóny bůh ví jaká. V třinácti ligových zápasech si připsal pouhopouhé dvě asistence a je tak otázkou, zda se do konečné nominace vůbec prosadí. V zápase proti Liberci ale nevypadal, že by pro to udělal vše, co může.

Při tolika absencích, které Spartu provází, by se dalo očekávat, že se hráči dostávající příležitost zaskočit za stabilní články základní jedenáctky, budou snažit dokázat svou cenu pro tým. Ukázat, že právě oni mají být stavebními kameny. Každý k tomu ale přistupuje jinak. Pojďme si to ukázat na příkladu dvou hráčů, kteří toho v rudém dresu letos moc neodehráli.

Prvním z nich je Garang Kuol. Ten byl silně kritizovaný už v předchozích zápasech, do kterých zasáhl. Jako žolík měl v utkáních změnit ráz zápasu. Každý jeho příchod na hřiště byl ale citelným oslabením letenských. Když už dostal šanci od začátku utkání, působil v nich sobeckým dojmem. Ofenzivních kvalit mnoho neukázal a do defenzívy se mu nechtělo vůbec. A nejinak tomu bylo i v Liberci. Pro letenské tedy bezvýznamná „posila“ jejíž odchod by klubu rozhodně neublížil.

Proti němu se po dlouhém zranění vrátil také Santiago Eneme. Dříve tento hráč působil značně chaotickým dojmem, což se lehce posunulo k větší jistotě na balónů. Ač je Eneme velmi často hodnocen velmi nízkými známkami především Livesportu, je potřeba ocenit jako kreativní smýšlení. Nehraje alibisticky zanďoura, ale snaží se o technické a většinou ofenzivní řešení situací ve středu pole. Má-li jít o náhradu za Kaana Kairinena, Eneme vypadá nadějně a zřejmě i díky dlouhému zranění ho fotbal evidentně baví.

— Křídelník (@kridelnikv) May 17, 2026Sparta hraje na jaře dost nezáživně. I dnes vidíme solidní akce na jeden dotek, ale pak zpomalení v předfinální fázi a nic není dotaženo. Týmu trochu chybí balanc, když má nahoře strašně málo rozběhů a ve vápně jen Kuchtu. Křídla jdou málokdy do rychlostní kličky. Už o nic nejde.

První dva zápasy Liberce proti Spartě v letošní sezóně přinesly dvě červené karty pro Azize Kayonda. Hráč patřil k nejlepším na trávníku v nedělním střetnutí. Jeho výkon byl nad průměrem všech jeho spoluhráčů i protihráčů. Vše si ale pokazil na konci utkání. Už v nastaveném čase získal žlutou kartu. Po odpískání konce utkání ovšem předvedl zkrat a slovní průjem, který mu obratem přinesl okamžitě druhou žlutou a tím pádem červenou kartu. Kayondo tak s trochou nadsázky zkompletoval proti Spartě červený hattrick.

Autor textu: Petr Vikuk

Zdroj statistických informací: Livesport